Hviezdna pechota

19.02.2023

Od Heinleina už jsem něco četla a znala jsem pověst Hvězdné pěchoty, takže jsem byla připravená, že budu často nesouhlasit, ale byla jsem zklamaná v jiném ohledu. Čekala jsem výklady, jak zařídit svět, ale čekala jsem je přesnější a podloženější, hůř napadnutelné. Podnětnější. Hvězdná pěchota je jednostranná nalejvárna, která neřeší praktické nedostatky teorie.

Příběh sám by neobstál, je to béčková akce, kde je cool technika, ale nedozvíme se, jak vlastně funguje, všichni "naši" jsou bez chyby a nejlepší kámoši a protivník není člověk, takže není třeba ho litovat. Byť si nejsem jistá, jestli to není úlitba čtenáři, zdá se mi, že Heinlein primárně oceňuje věrnost skupině a klidně by literárně vyvraždil odpadlý pozemský národ s loajálními emzáky po boku. Podstatná je prezentace řešení společenských problémů, problémů dnes ještě aktuálnějších než v 50. letech.
Heinlein kritizuje lidskou pohodlnost a přecitlivělost - v době vydání to bylo téma staromilců, dnes se o tom píše na titulních stranách časopisů. Že válka lidem srovná priority a má potenciál udělat z občanů jednotný národ, o tom se aktuálně přesvědčujeme. Občanská práva coby nesamozřejmá výsada je myšlenka, která aspoň letmo napadne každého, pro koho volby někdy nedopadly podle přání.
A Heinlein je chytrý, takže všechno je dobrovolné a vnitřně rovnostářské, vézt se jako neozbrojený pasažér státu je úplně v pořádku, být žena, příslušník etnické menšiny, chlap, co rád nosí výrazné náušnice, fyzicky slabší jedinec, všechno je v pořádku, všichni se můžete rozhodnout, která kasta budete, záleží jen na touze sloužit celku - a kdykoliv se můžete rozmyslet. Potud to zní hezky, ne? Jenže "sloužit celku" se demonstruje jen jediným způsobem: zabíjet jinou rasu, se kterou lidstvo válčí už dlouho a tak nějak ze zvyku, nebo se na zabíjení podílet a dobývat vesmír. Věda je dobrá, pokud je účelná v tomto ohledu. Talent se cení, pokud se hodí k výše zmíněnému. Náboženství je fajn, protože pastor mezi kázáními kosí vesmírné brouky, takže není odtržený od svých vojenských oveček. A hlavě: celá armáda je šťastná rodinka, kde neexistuje šikana, rasismus, sobectví, závist. Přijít o končetinu nebo dvě se bere přinejhorším jako kariérní předěl.
Heinlein servíruje děsivou "historii", v níž se prohnilé demokracie utopily v anarchii a krvi prolité gangy zvlčelé mládeže. Zpočátku jsem měla vůli vnitřně argumentovat, ale s karikaturou se nedá polemizovat, nemá nic společného s realitou. Jsem ochotná přemýšlet o možném přínosu fyzických trestů, ale ne pokud oponent neguje možnost jejich zneužití - v Heinleinově světě neexistuje ani myslitelná možnost domácího násilí, trauma z trestu, natož možnost, že některé osobnosti lépe reagují na pozitivní motivaci než na strach.
Nakonec mám pocit, že Hvězdná pěchota je kamufláž autorovy frustrace ze společenského vývoje, spíš teatrálně vztyčený prostředník než prezentace promyšleného názoru, jakkoliv nepohodlného. Přesto by byla intelektuální lenost tu knihu shodit se stolu, právě tím se jí dává za pravdu.

21.01.2023

Kniha jednoho z klasiků americké literatury. Kniha, která dá opravdu mnoho.
Poutavé čtení díky nadčasovému jazyku autora, mnoho filozofických úvah, ale také jemný humor.
Kniha, kterou buď milujete a nebo nepochopíte ...

20.01.2023

Hrozná armádní agitka. Paula Verhoevena musel posednout ďábel geniality, že z toho vykřesal tak úžasnej film, kterej je vlastně pravým opakem předlohy, jeho parodií, travestií. Film Hvězdná pěchota je přesně to, co bych čekal, že Heinlein napíše. Sžíravou, sarkastickou satiru na hraní si na vojáky ve vesmíru. Jenže tady se fakt běhá se smrtelně vážnou tváří po planetě plné brouků s atomovkama v kapse. A fakt to není ani trochu vtipné. Snaží se to být heroické.

02.01.2023

Není to špatná kniha, ale každý kdo jako první viděl film, musí být zákonitě zklamán. Popisy techniky a různé úvahy mě v době četby skoro unudily k smrti....dnes by to bylo asi lepší...ale nevím jestli se ke knize ještě někdy dostanu...

21.12.2022

Jako drtivá většina jsem nejdřív viděla film a až poté četla knihu.
Film byl taková humorná satira a nejvíc mi v mysli utkvělo, jak si broučí emzák dává koktejl z vojenského mozku...ale kniha brnká na úplně jiné struny.
Je to spíš takové vojenské filozofování a přiznávám, že moje pozornost kolísala. Nějaké části jsou záživnější než jiné, zejména konec mě uspával. Vypadalo to na čtyři hvězdy, ale je to pro mě spíš na lepší tři.

Cekala jsem nejake scifi, boj s broukama atd, ale ve finale jsou to jen sahodlouhe popisy, dej prakticky zadny, a hromada filozofickych uvah a blaboleni. Hodnotim jako odpad, protoze i poslouchat to jako audioknihu byl pain in ass.

17.11.2022

Spoiler alert: pokud čekáte akci a mezilidské vztahy jako ve filmové adaptaci, tak se nedočkáte.
Místo toho si odnesete rozšířené pasáže z výuky morální filosofie a dějin.
Zde je několik opravdu zajímavých myšlenek, které se všechny v zásadě točí okolo svobody, osobní zodpovědnosti a morálky. Pro mě osobně toto byly ty nejlepší pasáže knihy.

Oproti filmu je zde i více nastíněn popis civilního sektoru fiktivní Terranské federace, ale nejde nijak hluboku, což mě celkem mrzelo.
Vyzdvihnout musím popis vojenského výcviku. Ten je opravdu velmi realistický a je znát, že autor prošel armádou. Pro lidi, kteří neví jak a proč je koncipován vojenský výcvik právě takto, tak tu najdou jeden z nejlepších popisů a skrze hlavního hrdinu i vysvětlení jak to na člověka působí a proč je to tak koncipováno.

Suma sumárum nejvíce se mi líbily ty přemýšlivé pasáže:
O svobodě, která není nezcizitelá, pravidelně musí být obnovována krví a nikdy není zadarmo.
O morálce, jejíž základem je povinnost, pojem se stejným vztakem ke skupině, jaký má sobeckost k jednotlivci.
O morálním instinktu, který není vrozený, ale dlouhodobě kultivovaný a pěstovaný prací na sobě samém.
O násilí, které je nejvyšší autoritou, sílou ze které jsou veškeré další autority odvozeny a o falešných přesvědčeních, na kterých celá řada lidí lpí. Jako že násili nikdy nic neřeší.
O povinnosti, jež je dospělou ctností a proto dospělým se stane jen ten, kdo o ní získá povědomí a přijme ji jako dražší než sobectví.
O inteligentních elitách, které když necháte řídit věci, tak budete mít utopii.

07.06.2022

Váhala jsem, jestli se do téhle knihy pustit. Jsem totiž celkem pacifista a informace o obsahu mě spíš odradily a to, co jsem slyšela o filmu taky. Jenže když jsem četla nebo slyšela jako audioknihu asi všechna hlavní díla Heinleina i některá drobnější, řekla jsem si že bez Hvězdné pěchoty tohoto autora pořádně neznám. A tak jsem se pustila do poslechu. Rozhodně nelituji , akce a bojů tam není moc. Je tam mnohem víc úvah, filozofování, třeba i zmínka o Marxově pracovní teorii hodnoty. Je tam mnoho někdy zajímavých a někdy hodně kontroverzních myšlenek. A to se mi v tomto případě líbilo.

S většinou prezentovaných názorů mám menší či větší problém. Ale je to dobře napsané, zajímavě podané a stojí za zamyšlení. Neboli knížka se mi může líbit, i když s autorovými názory nesouhlasím. A jsou tam i názory, s kterými souhlasím. Třeba to, že autorita by měla být spojena s odpovědností. Tahle teze je pravdivá, i když Heinleinem nabízené řešení je přinejmenším diskutabilní.

Docela bych chtěla vědět víc o tom, jak žili a jaká práva mají v autorově světě neobčané. Šlo jen o volby? Jak jsou na tom s ostatními svobodami a lidskými právy?
Posloucháno jako audiokniha.

27.05.2022

Po střední škole se Johnny Rico rozhoduje o svém dalším životě a kvůli budoucímu lehčímu životu vstoupí na dva roky do armády, aby měl výhody např. možnost volit. Postupem času a výcviku zjišťuje proč je vlastně tato výhoda dána vojákům a rozhodne se zde setrvat. Ovšem do událostí vstoupí Brouci, kteří rozpoutají válku a Johnny Rico musí prokázat, že roky výcviku nebyly nadarmo. Pokud v této knize hledáte jen akční sci-fi, budete zklamáni, protože jde spíše o filozofickou knihu plnou myšlenek k pochopení např. proč je voják ochoten nasadit svůj život ve prospěch celku a díky tomu prokázat svou morální výši, aby se mohl podílet na vládnutí. V knize např. Heinlein tvrdí, že demokracie dvacátého století skončily tak, že jejich obyvatelé si uvědomovali jen svá práva a nikoliv již své povinnosti. V tomto s ním musím souhlasit. Kniha se velmi dobře četla a i když filozofické pasáže jsou někdy dost zdlouhavé, nejsou nudné. Celkově jí hodnotím jako skvělé dílo.

"září jméno, září jméno Rodger Young"

28.04.2022

Pamatuju si, jak jsem byl, jako malej soplík, z filmu Hvězdná pěchota úplně odvařenej, akčňák jak Brno, zlí velcí oškliví brouci, prostě taková ta správná ujetá americká věc. Tak přesně toto... kniha není. Tudíž zapomeňte na tu hovadinku, co si z knížky vzala jenom ty brouky a na zbytek rezignovala. Ona totiž ta knížka je nesmírně inteligentní, vyprávění není tak zběsilé, spíš lehce zamyšlené, prostě všechno to, co by mě dnes, o 20+ let později už nebavilo, tu naštěstí není a je to nahrazené pohledem jednoho vojáka na celou válečnou mašinerii. Autor to vše zabalil do cool prostředí, vymyslel si skvělý svět budoucnosti, ale jinak by se děj mohl odehrávat kdykoliv a kdekoliv. Smekám před Heinleinem jak moc nadčasový byl. Různé technické hračičky už jsou sice zastaralé (ale ne tolik, jak by jste u šedesát let starého románu očekávali), ale jinak je jazyk a styl, kterým to napsal, naprosto současný.

26.04.2022

Kniha se čte neuvěřitelně dobře, pouze asi od dvou třetin částečně na chvíli zabrzdí, kdy autor trochu filozofuje. V tomto Heinleinově románu (ostatně jako i v jiných), nejde primárně o sci-fi. Autor ale prvky science-fiction dodává tak přirozeně, jako by to bylo zcela běžné. Nezatěžuje se nějakým složitým vysvětlováním, vědeckými argumenty apod. a přesto vše do sebe lehce a snadno zapadá. Heinlein je prostě PAN spisovatel. 75%, 26. 4. 2022.

20.04.2022

"Válka není jednoduše jen násilí a zabíjení, válka je řízené násilí, účelné násilí. Účelem války je podpořit vládní rozhodnutí silou. Účelem nikdy není zabít nepřítele jen proto, abys ho zabil... ale abys ho donutil udělat, co chceš, aby udělal. Ne zabíjení..., ale řízené a účelné násilí. Ale rozhodovat o účelu nebo řízení není tvoje ani moje věc. Voják nemá co mluvit do toho, kdy, kde, jak ani proč, voják bojuje. Rozhodování je věcí státníků a generálů. Státníci rozhodnou proč a jak moc, po nich věc převezmou generálové, aby nám řekli kde, kdy a jak. My dodáme násilí, oni - 'starší a moudřejší hlavy', jak si říkají - dodají vedení. A tak to má být. To je nejlepší odpověď, jakou ti můžu dát. Jestli ti to nestačí, můžu ti zařídit pohovor u velitele praporu. Když tě ani on nedokáže přesvědčit, můžeš jít domů a do civilu! Protože v tom případě z tebe nikdy nebude voják."
(s. 69-70)

Tohle není zábavná sci-fi o vybíjení obřích brouků na cizích planetách v roce 4567. Není to ani glorifikace války nebo armády. Stejně tak to není akční strhující text. A jestli vám tohle někdo tvrdil, lhal.
Hvězdná pěchota je zamyšlením nad úlohou profesionální armády ve společnosti a nad rolí vojáka - v četě, při výcviku, při akci, při rozhodování se ohledně případné profesionální kariéry. Je to i otevřená kritika příliš benevolentního přístupu při výchově dětí, trestání mladistvých delikventů a prosazování přístupu malý dvorek, velký bič a všichni dětští psychologové do dolů. Stejně tak byl autor evidentně stoupencem nevšeobecného, nerovného volebního práva (s čímž se při pohledu na výsledky voleb v posledních letech nedá než souhlasit).
Boj s brouky - tajuplnou cizí rasou, o níž lidé vlastně nic neví, neznají ji, nerozumějí ji, jen na sebe vzájemně od jisté doby útočí a drasticky se vzájemně vyhlazují, jakmile k tomu mají možnost - by mohl přeneseně posloužit pro jakýkoliv konflikt s "cizím" nepřítelem - ať už to byli v autorově době Korejci, později Vietnamci nebo pak třeba Afghánci, Iráčané, Libyjci... stačí si vybrat.
Vojenská mentalita je stejnou měrou ve své zodpovědnosti vůči celku a zároveň v rozpuštění individuality v tom samém celku obdivuhodná i děsivá.
A ano, budete muset při čtení zapnout mozek - ale vyplatí se to.

10.03.2022

O téhle knize (a filmu) se hodně mluví jako o fašistické, militaristické a kdo ví co ještě. Film je moje guilty pleasure už hodně dlouho a když jsem zjistila, že Argo vydalo Hvězdnou pěchotu znovu, neváhala jsem. Chtěla jsem si udělat vlastní obrázek.
Ano, při čtení máte pocit, že armáda a jedině armáda z vás udělá dobrého člověka a máte chuť okamžitě narukovat. Ale buďme soudní, ono je to taky o tom, jak si to každý přebere.
Hvězdná pěchota kniha je místy velmi vtipná, o dost méně akční než film a plná tezí, nad kterými jsem se dost zamýšlela. Vážně jste si nikdy neřekli, že někteří lidi by neměli mít právo volit? Nebo to, že život není jen o domáhání se práv, ale taky o dodržování nějakých nařízení/ plnění povinností? Tahle kniha vám poskytne dost prostoru nad tím uvažovat. A třeba pak, až půjdete volit, si budete vážit toho, že můžete.

01.03.2022

Knihu jsem poslouchal jako audioknihu, kterou velmi hezky načetl Ludvík Král. Čekal jsem, po shlédnutí filmu, více akce, přišlo mi to však moc užvaněné.

Viděli jste u mě doma ceduli Sklad mrtvejch negrů?
Tuto „knihu“ vzdávám. Jsem v půlce osmé kapitoly, tedy v polovině knížky a fakt mě to nezaujalo. Nejdřív mě ten zelený brainwashing jenom nudil, poslední dvě kapitoly už mě vyloženě hněte. Nejsem cílová skupina pro takovou knížku. Film mě bavil, protože tam to hraní na vojáčky bylo strašně přepálený. Tak jsem předpokládal, že si z toho Verhoeven dělá srandu a tak jsem ten film i bral. Obávám se ale, že to bylo, tak jako knížka, bráno naprosto vážně. Bohužel, kromě první kapitoly, je celá půlka knihy věnovaná výcviku hlavního hrdiny. A protože jsem skončil, tak bůhví jestli ne celá kniha. Fakt mě to vůbec nebavilo. Je to jako bych četl půl knihy o klukovi, co se rozhodl stát instalatérem a na sedmi kapitolách popisoval strasti a útrapy na učňáku. Ještě ke všemu je hlavní hrdina naivní a hloupý. Je to, jak sledovat seriál Chlapci a chlapy, kde se romanticky popisuje, jak se z chlapců stávají muži díky vojenskému výcviku. Popravdě řečeno, když pominu Neználka na Měsíci, tak marně přemýšlím, jestli jsem někdy četl něco horšího. Doteď jsem si myslel, že pálení knih je zvěrstvo. Ale tohle je první kniha, která mě donutila přemýšlet nad tím, jestli by její zničení naopak lidstvu nepomohlo.

Kniha se bude líbit všem, kteří:
- Mají lobotomii mozku
- Mají doma ve skříni AK47 nebo jeho deriváty a doma ve sklepě zásoby konzerv na horší časy
- Mají zalíbení v bezcílném běhání a pochodování po buzerplace v dešti
- Mají rádi, když na ně někdo bezdůvodně řve ze vzdálenosti deseti centimetrů od obličeje
- Mají radost, když jim služebně starší kolega může nařezat řemenem na holou prdel ve sprše
- Mají rádi šikanu a těší se až ji budou moct sami aplikovat na „bažanty“
- Při pohledu na zelenou barvu se nevysvětlitelně usmívají, naskakuje jim husí kůže a vlhnou jim oči a trenýrky
- Mají doma sklad mrtvejch negrů, označený cedulí

09.01.2022

Není to "jen" armádní propaganda, ale kniha, která za tím popisem armádních postupů a vybavení, především ve své první výcvikové části, nabízí docela dost myšlenkové krmě k zamyšlení. Bohůžel v poslední "akční" části, jsem už hloubku postrádal, čímž mi válčení s brouky přišlo paradoxně nejméně zajímavé.

06.12.2021

Jedna z nejslavnějších klasik, která to dotlačila až k filmové verzy. Film je trošku zavádějící, působí víceméně jako akční reklama na armádu.V knize je rozemílání nepatřičného hmyzu poněkud méně, ale jako návod na domácí masakr, když dojde biolit úplně vyhovující. Kniha nabádá také k zamyšlení nad hodnotou lidského jedince vůči celku, které je vedeno přes občanství a armádu. Na 20let starou záležitost je to slušné čtení. Standardní 4starsy.

21.11.2021

Nebyla to špatná kniha z vojenského prostředí ... ale asi jsem od ní očekávala více bojů s Brouky ...

21.11.2021

Četl jsem podruhé a byl jsem znovu fascinován tím, jak dobře má autor svůj svět promyšlený. Všechno tu dává smysl, všechno tu má logické zdůvodnění; zásadní součástí výcviku jsou i lekce vojenské filozofie, kterým se tu věnuje překvapivě hodně prostoru. Armádu navíc Heinlein popisuje tak, že by do ní člověk hned vstoupil, ačkoliv je jinak zapřisáhlý pacifista. Je to zkrátka dílo, které donutí k hlubšímu zamyšlení nad vlastními hodnotami.
Skvělý je i film, který se děje knihy drží relativně věrně, používá ho ovšem ke zcela opačnému poselství – místo oslavy vojenství jde o satiru. Traduje se dokonce, že režisér Paul Verhoeven tento aspekt podtrhnul tím, že si do hlavních rolí záměrně vybral nadpozemsky krásné, ale herecky neobratné aktéry.