Identita: Túžba po dôstojnosti a politika hnevu

25.11.2024

Fukuyamova teorie “identit´, kterou navazuje na Hegelovu touhu po uznání, mi přijde geniální a zdá se mi, že zcela popisuje společensko-politickou dynamiku v západních společnostech. Z první poloviny knihy jsem tedy byla nadšená - vysvětluje v ní zvolení Donalda Trumpa v roce 2016, hnutí BLM a podobné společenské fenomény. Se závěrem knihy ale tolik v souladu nejsem, zde jsem spíš pesimistou. Rozumím, že pro menší polarizaci menších identitních skupin by bylo lepší hledat širší, víceobjímající identity, ale toto se mi nezdá moc reálné - zejm. když se zamyslím nad Fukuyamou doporučované evropské občanství. Řešení pro nespokojenou společnost nemám - zcela jistě bude tkvět v obrušování krizových témat, ale myslím, že na další krok těchto *dějin* si budeme muset s optimálním řešením ještě počkat.

05.05.2024

Postmoderní doba a velmi čistě přístupně vysvětlené možnosti přístupů k ní. Doporučuju.

Chtěla jsem napsat něco velmi příbuzného jako kralíka, ale protože bych to lépe nedokázala formulovat, připojuji jen vcelku bezvýhradný souhlas s jeho komentářem

24.07.2023

Velmi dobře konstruované dílo logicky vysvětlující dnešní postmoderní identitární přístupy a kterak se právě ony podílejí na rozkladu liberální demokracie. Na rozdíl od autora však nejsem až takový optimista, co se týče budoucnosti. Autorem navržená řešení jsou podle mě příliš chladná na to, aby oslovily masy v jejich identitárním chaosu.

"Když nějaký stabilní sdílený horizont zmizí a je nahrazen kakofonií vzájemně neslučitelných hodnotových systémů, naprostá většina lidí žádnou velkou radost z nově nabyté svobody individuálního výběru nemá. Spíše pociťuje silnou nejistotu a odcizení, protože neví, kým teď jejich pravé já vlastně je. Tato identitární krize je vede opačným směrem, pryč od expresivního individualismu k hledání nějaké společné identity, která jedince spojí do sociální skupiny a znovu jim poskytne nějaký jasný morální horizont. Tato psychologická skutečnost je živnou půdou nacionalismu."

"Důstojnost se demokratizovala. Jenže identitární politika se v liberálních demokraciích začala přibližovat kolektivním a neliberálním formám identity, jakými jsou národ a náboženství, neboť jedinci často netouží po uznání své individuality, nýbrž po uznání toho, že jsou stejní jako ti ostatní."

09.10.2022

Velmi zdařilé dílo o identitě, volání po jejím uznání, úpadku liberální demokracie, migraci, internetu jak z filozofického tak především politického úhlu pohedu.

17.05.2020

V knize Soumrak západního liberalismu píše autor E. Luce jak mu volal Fukuyama po vítězství Donalda Trumpa a Brexitu a v naprosté panice mu oznámil, že zanechává veškeré práce, protože musí pochopit, co se stalo (str. 179). V komentáři k této knize jsem definoval překvapené liberály jako ty, kteří jako vítězové studené války ovládly politický a mediální diskurz v 90. letech a na počátku nového tisíciletí, a kteří v liberální demokracii viděli onen Fukuyamovský "konec dějin". Byli naprosto slepí k vnitřnímu pnutí, které v západních společnostech sílilo jak se vzrůstajícími ekonomickými problémy, vlnami migrace, tak s rozpadem tradičních národních symbolických světů, nemilosrdně požíraných globalizující uniformitou. Trump, Brexit, Orbán a další jsou výsledkem této slepoty, kterou trpěl i Fukuyama.

Fukuyamovo prozření po šoku z vítězství Trumpa je zpracováno v této knize a nutno říci, že ne vůbec špatně. Fukuyama provedl velice dobrou analýzu vývoje identity od psychologické definice, filozofického pojímání duše až po ekonomické a sociální proměny tohoto fenoménu v moderní společnosti. Analýza je to velmi dobrá, rozkrývající jednotlivé vrstvy identity jako touhy po uznání v tradici euroatlantické civilizace. Jako pozitivní hodnotím také to, že se Fukuyama nenechal stáhnout k jednoduché kritice "populistických" nových hnutí, ale velmi kriticky hodnotí i levicově aktivistický přístup k identitě. Zajímavý je také jeho koncept přechodu od náboženské péče o duši k její moderní terapeutické náhražce, což však osobně nevnímám jako zásadní problém. Větší problém vidím např. v krizi práce (v jejím klasickém Weberovském pojímání jako povolání) jako identitotvorné činnosti, které se sice Fukuyama téměř nevěnuje.

Kniha tedy má své nedostatky a tou hlavní je absence systémovějšího řešení. Fukuymama se sice vyslovuje po renesanci národní identity, která bude otevřená a respektující odlišnost, ovšem za touto floskulí se nic moc neskrývá, navíc, když se po solidní analýze identitární krize americké střední třídy "vypořádá" s Trumpem jako s bláznem, který vlastně lidi oklamal, jako by establishment Demokratické strany nedělal to samé, jen schován za masku politické korektnosti.

Fukuyama napsal jednu z nejsolidnějších knih na aktuální téma identitární krize v západním světě z liberálního pohledu. Podle mého však nepřekročil stín staré dobré liberální demokracie z 90. let a nedokáže již nabídnout nový, svěží koncept, který by byl schopen zásadně posunout celou debatu vpřed.

14.04.2020

Kto mal možnosť prečítať si esej Tribal World, či knihu Political Tribes: Group Instinct and the Fate of Nations, možno už tuší o čom bude knihy Francisa Fukuyamu. Zvolenie Trumpa za prezidenta U.S.A. zdá sa, spôsobil takú ranu intelektuálom liberálnej demokracie, že im to nedá spávať.
Čitatelia Fracisa Fukuyamu sú zvyknutí, na pomerne svojský, avšak mimoriadne fundovaný štýl písania s naozaj prenikanými myšlienkami a postrehmi. Kniha Identita, túžba po dôstojnosti a politika hnevu, je akýmsi pokračovaním knihy Konec dějina poslední člověk. Fukuyama stavia svoje poznatky na filozofických dielam velikánov. Kým v Konci dejín čerpal z Hegela, Nietzeho, teraz prechádza na Platóna, Lutera či Roussea. Nie však preto, že by ich považoval za lepších, ale pre to aby zrozumiteľne vysvetli, tak ako je to u neho zvykom, popísal jednak súčasný stav, no najmä jeho vývoj. Základným kameňom Fukuyamovej knihy je dôstojnosť.
Fukuyama začína popisom Platónovej „thymos“ teda duševnej časti, ktorá je nezávislá od ratia. K nej môžeme priradiť hodnotu človeka, ktorú možno uznávať či odmietať. Na jej podklade cítime hrdosť, hanbu či hnev. V určitom protipóle je „megalothymia“, ktorá predstavuje určitú nadradenosť či výnimočnosť. Podľa Sokrata je megalothymia cnosťou bojovníkov, ktorí si zaslúžia dôstojnosť preto, že sú na rozdiel od roľníkov či kupcov ochotní umrieť pre vyššie ciele, napríklad za polis, a ich kalkul nie je ekonomický. Rozvojom ľudskej spoločnosti ale došlo k inflácií aj samotnej dôstojnosti. Tá sa už nestala len snom rojkov, ktorí považovali všetkých ľudí za seberovných, ale stala sa zákonným právom. Samotné rozšírenie by samo o sebe neznamenalo nič katastrofálne, avšak dôstojnosť ako automaticky priradené, „nezaslúžené“ právo v sebe obsahuje aj vlastné protirečenie. Už Rousseau konštatoval určitú nadradenosť a výnimočnosť vlastného JA nad vonkajšou realitou. To znamená, že vnútorné Ja ma určité kvality, ktoré sú po „obdarení“ dôstojnosti natoľko jedinečné a výnimočné, že ich treba reprezentovať nad skutkovú realitu. Ako absurdný prípad nám poslúži, osoba ktorá sa prehlási za čajku. V súlade s jeho dôstojnosťou je zlé mu vysvetľovať, že je človekom keď sa sám cíti byť čajkou. Tento zaujímavý spoločenský trend Fukuyama dáva do súvisu aj s rozvojom psychoterapie, ktorej cieľom je, aby sa pacient „cítil dobre“ a nie aby bol konfrontovaný s vonkajším svetom. Takto sa ľudia uzatvárajú do určitých netýkavých bublín, ktoré napr. poviedli, ku zmene sylabov klasického vzdelávania a to z dôvodu, že v ňom neboli rovnomerne zastúpené pohlavia, rasy či iné náboženské skupiny, ktoré boli týmto klasickým sylabom ponižované. Práve frustrácia a ponižovanie tvorí v spoločnosti silný polarizujúci náboj, ktorý vedie k politike hnevu.
Veľmi pútavé je sociologické priblíženie politického statusu robotníckej triedy. Tá sa podľa Fukuyamu pretransformovala, pričom vypadla zo strednej vrstvy a je permanentne ohrozená robotizáciou. Súčasnú robotnícku triedu tvoria zamestnanci služieb, čašníci, kaderníci ale aj spoločnosťou vyvrhnutý moslimský obyvatelia Francúzka a pod., problémy týchto pracovníkov však politikov nezaujímajú, čo voliči vnímajú ako zradu. Stredná trieda sa cíti byť základom demokracie. Sú hrdí na to, že pracujú aj keď za nespravodlivé mzdy, nie sú na nikoho odkázané a od štátu dostávajú len to, im sám zoberie na daniach. Potom do toho prídu ľavicové strany, ktoré po páde marxisticko-lenistického hospodárstva zostali len na svojej agende „zániku“ štátu a pretláčajú rôzne marginalizované politiky, pričom záujmy pracujúcich sú len okrajové. Štát totiž nemá prostriedky na rast dôchodkov, lepšiu zdravotnú starostlivosť a pod. ale občania sú povinný prijať tisícky migrantov, ktorí majú nárok na bývanie, príjem, stravu, zdravotné služby a pod. Nie je divu, že stredná vrstva sa cíti byť opomínaná, ponižovaná a to je iskrou hnevu, ktorý poviedol Britániu k Brexitu a Donalda Trumpa do kresla prezidenta U.S.A. Fukuyama sa snaží vysvetliť že prapôvod týchto pohybov je ľudská schopnosť pochopenia svojej dôstojnosti, resp. Toho čo si pod týmto pojmom môžeme predstaviť. Dôstojnosť je sama o sebe však pomerne obsahovo komplikovaná a v zásade nemá zmysel, ak nie je uznávaná aj inými. Práve publikum uznania slobody je podľa Fukuyamu ukryté v identite tj. schopnosti primknúť sa k spoločenstvu. V súčasnom svete zväčša dominuje príslušnosť k národu, náboženstve a toto povedomie hýbe našim ponímaním sveta okolo nás. Práve Fukuyamova kniha ponúka jednoduchú exkurziu do sveta súčasného politického tiahnutia voličstva a k tomu je písaná aj pútavým štýlom.

06.04.2020

Představte si, že jste bílý muž a stojíte ve frontě před branou na americký sen. O vstupu rozhodují právě vládnoucí elity. Stojíte už léta a fronta se téměř nepohne. Za vámi stojí za dalším plotem ženy a menšiny, ale to vás netrápí. Najednou ale ty samé elity, které na vás do teď kašlaly, začínají eskortovat k bráně zmíněné skupiny. A vy máte pocit, že vás podvedli a že ti za vámi vás předbíhají, zatímco vy jste trpělivě, a jak se zdá marně, čekal tak dlouho. A to vás naplní hněvem.

Přesně takto Fukuyama vysvětluje identitární konflikt v USA, ale i jinde na světě. Vzpoura chudého bílého muže, který se ztratil v modernitě a liberalismu. Sociální sítě tyto identitární skupiny spojily, daly jim hlas. Pravicově populističtí vůdci jim zase dopřáli sluchu a za odměnu se dočkali moci (Trump, Johnson, Orbán, Kaczynski a další). Identita je hlavním politickým konfliktem dneška. Je hlavní příčinou aktuálních kulturních válek.

Fukuyama přináší trefnou analýzu současného stavu, který se nezrodil zničehonic, ale který je odpovědí na dlouhodobý vývoj a vzpouru neviditelných. Poučení je velké, ale cestu ven bohužel nepřináší.