• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Francis Fukuyama

Identita: Volání po důstojnosti a politika resentimentu

„Fukuyamova teorie “identit´, kterou navazuje na Hegelovu touhu po uznání, mi přijde geniální a zdá se mi, že zcela popisuje společensko-politickou dynamiku v západních společnostech. Z první poloviny knihy jsem tedy byla nadšená - vysvětluje v ní zvolení Donalda Trumpa v roce 2016, hnutí BLM a podobné společenské fenomény. Se závěrem knihy ale tolik v souladu nejsem, zde jsem spíš pesimistou. Rozumím, že pro menší polarizaci menších identitních skupin by bylo lepší hledat širší, víceobjímající identity, ale toto se mi nezdá moc reálné - zejm. když se zamyslím nad Fukuyamou doporučované evropské občanství. Řešení pro nespokojenou společnost nemám - zcela jistě bude tkvět v obrušování krizových témat, ale myslím, že na další krok těchto *dějin* si budeme muset s optimálním řešením ještě počkat.“... celý text
— painthers

---

Identita: Volání po důstojnosti a politika resentimentu

„Postmoderní doba a velmi čistě přístupně vysvětlené možnosti přístupů k ní. Doporučuju.“
— kosátkoo

---

Identita: Volání po důstojnosti a politika resentimentu

„Chtěla jsem napsat něco velmi příbuzného jako kralíka, ale protože bych to lépe nedokázala formulovat, připojuji jen vcelku bezvýhradný souhlas s jeho komentářem“... celý text
— Vydra57

---

---

Konec dějin a poslední člověk

„Konec dějin a poslední člověk" od Francise Fukuyamy není jenom kniha je to myšlenková bomba, která explodovala ve světě politiky a filozofie. Fukuyama v ní hájí tezi, že s pádem Berlínské zdi a rozpadem Sovětského svazu dosáhla demokracie a tržní ekonomika svého vítězství. To zní jako happy end, že?“... celý text
— jirijanovotny

---

Identita: Volání po důstojnosti a politika resentimentu

„Velmi dobře konstruované dílo logicky vysvětlující dnešní postmoderní identitární přístupy a kterak se právě ony podílejí na rozkladu liberální demokracie. Na rozdíl od autora však nejsem až takový optimista, co se týče budoucnosti. Autorem navržená řešení jsou podle mě příliš chladná na to, aby oslovily masy v jejich identitárním chaosu. "Když nějaký stabilní sdílený horizont zmizí a je nahrazen kakofonií vzájemně neslučitelných hodnotových systémů, naprostá většina lidí žádnou velkou radost z nově nabyté svobody individuálního výběru nemá. Spíše pociťuje silnou nejistotu a odcizení, protože neví, kým teď jejich pravé já vlastně je. Tato identitární krize je vede opačným směrem, pryč od expresivního individualismu k hledání nějaké společné identity, která jedince spojí do sociální skupiny a znovu jim poskytne nějaký jasný morální horizont. Tato psychologická skutečnost je živnou půdou nacionalismu." "Důstojnost se demokratizovala. Jenže identitární politika se v liberálních demokraciích začala přibližovat kolektivním a neliberálním formám identity, jakými jsou národ a náboženství, neboť jedinci často netouží po uznání své individuality, nýbrž po uznání toho, že jsou stejní jako ti ostatní."“... celý text
— kralika