painthers
komentáře u knih
Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla
Hannah Arendt
Velké dílo, které s sebou nese nadčasová sdělení, která budou důležitá pro každou dobu. Pouze cituji:
“Z hlediska politických a sociálních věd je ovšem důležité, že podstatou totalitní vlády – a snad to odpovídá povaze každé byrokracie – je vytvářet z lidí funkcionáře a pouhá kolečka v administrativní mašinérii a zbavovat je takto lidskosti. Pak lze dlouho a prospěšně debatovat o vládě “Nikoho, což je doslova politická forma vlády známá jako byrokracie. (…) Opravdu jsme díky moderní psychologii a sociologii – o moderní byrokracii už vůbec nemluvě – velmi přivykli vysvětlení, které zbavuje jednotlivce odpovědnosti za jeho činy pomocí toho či onoho druhu determinismu.
(…)
Eichmann nebyl hloupý. To, co ho predisponovalo, aby se stal jedním z největších zločinců nacistické epochy, byla naprostá nepřítomnost myšlení, něco, co v žádném případě není totožné s hloupostí. A jestliže toto je “banální a dokonce směšné, jestliže ani při nejlepší vůli jsem nebyla s to u Eichmanna odhalit ďábelskou hloubku, neznamená to, že tuto Eichmannovu dispozici považuji za něco obvyklého.
Kulky a opium
Liao I-wu
Fuj, hrozný příběhy. Ta kniha mi trochu kazila víkend. Považuju ale za důležité, aby se mělo na paměti, jak Čína (dodnes) zachází s osobní svobodou. Komunisté u moci jsou svině kdekoliv na světě.
V existencialistické kavárně
Sarah Bakewell
Souhlasím s některými komentujícími přede mnou. Skvělá kniha, která poutavě převyprávěla životy existencialistů, které byly často vzájemně provázány a zasazeny i do konkrétních historických kontextů. Málo ale referovala o jejich filozofii. Zvládnout však obstojně obojí by byl obrovský úkol, jelikož filozofie zmiňovaných autorů není často snadná. Proto tuto knihu doporučuji zejména jako skvělý doplněk ke čtení Sartera, Camuse, Beauvoirové - právě tak, aby jste k jejich originálním dílům získali i kontext jejich života a i pár zajímavých a peprných drbů.
Přitažlivost pádu
Noel O'Regan
Dávám plný počet, protože klobouk dolu, že je to autorova prvotina. Skvěle napsáno a sedlo mi to do noty temnou atmosférou Irska.
Duše národa
Marek Prchal
Mně by to jako exkurz do duše geniálního marketéra přišlo zajímavý, i kdyby to bylo touto formou. Ale muselo by to být tak čtvrtinové délky. Od poloviny jsem to jela rychločtením.
Praktická etika
Peter Singer
Tohle je první kniha zabývající se takhle zevrubně etickými tématy, kterou jsem četla. Na začátek mi tedy dala hromadu zamyšlení, protože ač mě etická témata baví, zajímají a někdy o nich i sama přemýšlím, určitě to nebylo nikdy takhle do hloubky a mnohé dotazy mě ani nenapadlo si klást - třeba z čeho odvozujeme mezilidskou rovnost a proč je život nemluvněte ceněn více jak život zvířete. S autorem, který se hlásá k utilitarismu, v některých závěrech jako neutilitarista nesouhlasím, ale bylo zajímavé si různé věci utříbit. Zejména argumenty pro vegetariánství / veganství mi od autora přišly silné a ještě o nich budu dále přemýšlet.
Závěr už mě ale tolik nebavil - týkal se klimatu, životního prostředí a podobně. Zde autor už tolik nerozebíral etická dilemata jako u potratů, ale spíš tématiku i svým pohledem hodnotil. Dílo ale považuji za přínosné, čitelné i pro laika a se zajímavými podněty k zamyšlení.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Na třetí díl jsem se těšila a moc se mi líbil. Opět obdivuhodná práce autorky se střídáním časů a osob v rámci vyprávění, se zpracováním zajímavých příběhů reálných osob, se zachycením ducha doby a trochu i té pomíjivosti, které tu všichni čelíme. Děkuji a doporučuji.
Proč jsme tak naštvané?
Šárka Homfray
Jsem ráda, že jsem se k této knize konečně dostala. Jsem moc ráda, že někdo tato feministická témata otevírá a mluví o nich, protože to je důležité. Mám ke knize nicméně několik výhrad. Zaprvé mi moc neseděl styl, a protože jsem knihu dostala doporučenou jako tu, která obsahuje vědecká data, čekala jsem asi trochu jiného. Kniha z loňského roku od Silvie Lauder - V pasti pohlaví - mi vyhovovala trochu víc a zdála se mi i pokorněji a méně konfliktněji napsaná.
Jako závažnější přestupek pak ale považuji to, že některé teze v knize mi přijdou spekulativní, a až trochu manipulativně a nepravdivě podané. Autorka často polemizuje nad tím, že pomáhající profese jako medicína, učitelství či sociální služby nejsou dobře placené, protože v nich pracují zejména ženy. Zde bych ale viděla jako primární důvod to, že jsou to odvětví ve velké míře provozována státem - a ano, stát často platí špatně úplně všechny a na řízení těchto odvětví není efektivní. Pohlaví s tím podle mě nemá co dělat, co jsme po revoluci nechali státu, na to dodnes nadáváme.
Další mezeru bych viděla v diskuzi o gender pay gapu - zde doporučuji zejména práci ekonomky z Harvardu Claudie Goldin, která i za toto téma dostala v roce 2023 Nobelovu cenu.
Původy gender pay gapu v dnešní době tam dobře vysvětluje a také komentuje, že není způsoben ani tím, co píše autorka Homfray, a dokonce s ním nepohnou ani mnohá nabízená řešení. Zejména z tohoto důvodu dávám méně hvězdiček - byla bych ráda, aby se na diskuzích o tomto tématu u nás podíleli mnohem víc ekonomové s vysvětlujícími daty než pocity - leda pak lze nabídnout racionální řešení, která pay gap dokážou snížit.
Řád není všechno: 12 dalších pravidel pro život
Jordan B. Peterson
První díl mě bavil, ale tohle byla velice často nuda s četnou omáčkou, která tam být nemusela. Dávám teda tak 60 %…
Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii
Abigail Shrier
Kdyby kniha nevzbudila takový rozruch a pohoršení na sociálních sítích, pravdpodobně se o její existenci vůbec nedozvím. Dala jsem jí ale šanci. Obtížně se hodnotí, proto dávám hodnocení tak někde mezi - přistupovala jsem k ní s respektem toho, že je to publicistická (ne odborná) kniha a že mnoho dat a informací, které kniha uvádí, může být zavádějících. Rozumím kritice této knihy, jelikož věřím, že mnoha transosobám může opravdu v osobním životě ublížit. Rozumím také záměru autorky, jelikož genderová dysforie se šíří mezi mladými lidmi opravdu dost. Nechávám tedy konečné hodnocení na každém čtenáři. Za sebe jsem ráda za otevřenou diskuzi k tématu.
V pasti pohlaví
Silvie Lauder
Moje první knižní setkání s feministickou tématikou, a musím říct, že dobré - knihu bych doporučila oběma pohlavím. Líbí se mi na ní zejména to (a nejvíce v první části knihy), jak je v některých částech velice pokorná a vysvětluje i specifické problémy mužů, které by rovněž měly být v společnosti artikulovány. Kniha je místy příjemně a lidsky ironická, ale není ublížená. Myslím, že je důležité o podobných tématech ve společnosti primárně mluvit, aby se o jejich existenci vědělo a člověk se sám mohl nad projevy a dopady mnohých variant diskriminace sám zamyslet.
Tělo sčítá rány
Bessel van der Kolk
Kniha mě nezaujala tolik, důvodem ale bude to, že mám přečteno snad vše od Gabora Matého, který se traumatu taky věnuje. Určitě bych ji ale klidně doporučila někomu, kdo k tématu PTSD a traumatu teprve přichází. Na své si přijde profesionál lékař/terapeut/psycholog, ale i laik se zájmem o problematiku.
Hovory k sobě
Marcus Aurelius
Klasika světové filosofie, která je přístupná každému, myslím, že každý si z ní dokáže něco vzít a pro každou životní etapu dokáže přispět svou myšlenkou.
Obracej se ke své vlastní duši, k duši vesmíru a k duši bližního: k své vlastní, abys jí vštípil spravedlivé smýšlení, k vesmírné, aby sis připomněl, čeho jsi částí, a k duši bližního, abys vyzkoumal, zda-li jedná nevědomě či vědomě, a zároveň aby sis uvědomil, že je příbuzná s tvou.
´Ze všech svízelů jsem dnes vyvázl; anebo raději: všechny svízele jsem vyhostil. Neboť nebyly kolem mne, nýbrž ve mně - v mých představách.
Mýtus normálnosti
Gabor Maté
Další z excelentních Gaborových knih. Jsem moc ráda, že ač v knize kritizuje mnoho věcí na kapitalismu, nesklouzl tak automaticky k tomu, že socialismus by všechen náš život vyřešil lépe. Autor skromně přiznává, že sám neví, jak některé nemoci společnosti řešit. Pro mě mají podobné knihy zásadní zprávu - ač z hlediska redukce chudoby, osobní svobody, dlouhověkosti osob a obecně zlepšení komfortu obyvatel hraje kapitalismus jasný prim, je vždy třeba myslet i na to, že ideálním řešením na všechno samozřejmě není. Musíme stále aktivně pracovat na tom, jak si k sobě nacházet blízkost, jak mezi sebou hledat lidskost a společnými silami o lepší svět kolem nás usilovat.
Dobrodružství sebeobjevování
Stanislav Grof
Překvapeně musím říct, že jak jsem se na Grofa těšila, protože se mi před mnoha lety hrozně líbil (jeho Vědomí a tajemství smrti mám dokonce v seznamu doporučených knih), tak tohle bylo zklamání. Mám celkem toleranci na to, když si vědec některých disciplín trochu uletí do divočejších hypotéz (a psychiatrie k tomu dost vybízí), protože lidské poznání je omezené a mnoho toho nevíme. Tahle Grofova kombinace transpersonálních, mytologických a paranormálních jevů mi ale místy připadala dost přitažená za vlasy, stejně tak zvláštní odkazování se na některé výzkumy nebo to, jak se kniha snaží tvářit jako odbornější pojednání, ale dává dohromady primárně reporty pacientů. Zdá se mi, že psychedelické vědě tohle může působit trochu i škodu, ač nerozporuju Grofův nesporný životní přínos na tomto poli. No, nevím - asi se nyní k žádné další Grofově knize vracet nepotřebuju…
Temný les
Liou Cch'-sin
Druhý díl mě nebavil tolik, co první. Bylo to roztahaný, některý části nezáživný… zajímalo mě, jak to dopadne, ale už jsem to taky trochu chtěla mít za sebou. Nutno ale dodat, že poslední stránky byly to nejlepší z celé knihy a dávají celému příběhu moc hezký filozofický přesah.
Vrány
Petra Dvořáková
Krátké, smutné a umí opravdu vzít do děje. Postavy matky a dcery vyloženy důvěryhodně, osud celé rodiny vlastně smutný (a tragický).
Jak se tvoří emoce: Lidský mozek pracuje jinak, než jsme mysleli
Lisa Feldman Barrett
(SPOILER) Kniha byla parádní, z hlediska neurovědy shrnuje aktuální poznání, které vysvětluje, jak se tvoří emoce, co to vlastně emoce jsou a jak člověk konstruuje realitu. Nedávám však plný počet hvězdiček, protože závěrečné kapitoly o soudním systému nebo zvířatech mi už přišly lehce zdlouhavé a nepříliš zajímavé. Odložím si sem i některé poznámky pro sebe (pokud jste knihu nečetli, tak dál nečtěte).
—
Lidská mysl funguje v “konceptech - člověk se už jako dítě učí popisovat svět koncepty na základě vnější a účelové podobnosti jevů okolo sebe a na základě dosavadních zkušeností.
Neexistují “dermatoglyfy - stejný otisk aktivity v mozku při prožívání konkrétní emoce nebo stejný otisk emocí ve fyziologickém těle. Emoce je vytvářena v neuronální síti a mnoha různými okruhy na základě jiných podnětů.
Rozlišujeme emoce vs. emoční nastavení - emoční nastavení závisí valenci (pozitivní / negativní) a v aktivaci (vysoká / nízká aktivace) - tzv. “bazál.
Emoce jsou také konstruovány lidským mozkem v “konceptech, které dávají dohromady informace o vnějším světě i interocepci (vnitřním světě v těle).
Koncepty jsou v podstatě predikce, které se akorát dějí v neuronální síti naopak - a následně okruh, který ověřuje, že se predikce shledala s realitou a případně ji opravuje. Predikce začínají multisenzorickým shrnutím směrem k větším detailům, koncepty směrem od detailů na opak. Při hodnocení reality se spouští vždy více predikcí naráz, na základě pravděpodobnosti se vybere ta vítězná. U tvorby konceptů zároveň pracuje “kontrolní síť - kontroluje koncept stovkami různých predikcí, jestli se tahle interpretace světa osvědčuje. Podobné je to u emocí. Emoce jsou v podstatě významy vysvětlující svět kolem a uvnitř nás. Stanovují, jak si máme dále počínat a pomáhají i regulovat tělesné hospodaření (s energií, živinami,…).
K tvoření konceptů je nutné dorozumívání se řečí - pojmenovávání konceptů. Stejně tak slova dokážou v druhém aktivovat samotné koncepty. Neví se ale, jestli vznikly evolučně první slova nebo koncepty.
Emoce tedy nejsou reakcemi na svět, ale jsou našimi konstrukcemi světa - logickým vysvětlením toho, co vnímáme zvenku i zevnitř. Pro různé koncepty pak máme různá slova (a některé jazyky umí popisovat a rozeznávat více emocí - záleží to i na kultuře, co v ní popisujeme), koncepty lze také různě kombinovat. Někteří lidé také umí ty koncepty popsat slovy lépe (popsat více různých emocí).
Pokud lidé nemají dobře rozvinutý konceptuální systém pro emoce, neumí takovou paletu emocí ani vnímat - emoce se projeví jinak - popisují spíše změny “emočního nastavení než emoce samotné a fyzické příznaky. Tito lidé mají také problém s vnímáním emocí ostatních.
Mozek je zapojený tak, jak to předurčují geny, ale prostředí může některé geny zapínat a vypínat, což mozku dovoluje, aby svoje zapojení změnil na základě prožívání. Mozek je formován reálnými situacemi světa, ve kterém se nacházíme, včetně světa sociálního, vycházejícího z dohody mezi lidmi. Mysl je tedy dějištěm velkolepé společenské spolupráce. Díky konstruování vnímáme svět prizmatem svých vlastních potřeb, cílů a předchozích prožitků.
Emoční inteligence = osvojení mnoha emočních konceptů a jejich vypilování.
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
Asi se budu lišit v komentářích s ostatními čtenáři, ale mě kniha napřed bavila, čekala jsem tam něco tajemného v pozadí, těšila jsem se na závěr, kterým se konečně dozvíme, co se děje v “neděli odpoledne. Závěr mě ale lehce zklamal. Myšlenka dobrá, zajímavě nastiňující, jak mohou být životy různých lidí nešťastnými náhodami tak zničeny a v rámci rodin i provázaně. Nicméně přišlo mi to celé trochu hůř uvěřitelné.
Cesty z nemocné společnosti
Erich Fromm
Další ze skvělých Frommových knih, a to říkám i přes to, že s mnoha jeho závěry nesouhlasím.
Hned na začátek bych řekla, že mě lehce uklidňuje fakt, že tato kniha vysvětlující nebezpečí robotizace člověka a jeho odcizení v kapitalismu, což vede k masivnímu rozšíření duševních poruch, byla napsána už v padesátých letech. Za celých sedmdesát let žádná společenská apokalypsa nenastala a dnes si tedy tuto knihu můžeme přečíst jako stejně aktuální a uklidnit se tím, že nebezpečí, o kterých píše pro budoucnost, možná nebudou tak horká, jak se na první pohled může zdát.
Zadruhé - mnoho myšlenek, které Fromm předestírá, mi přijdou jako zásadní k zamyšlení, diskuzi či úvahám, jak bychom si mohli život jako společnost nastavit lépe. Bohužel mě ale často zklamala navrhovaná řešení. S některými argumenty se Fromm nevypořádal vůbec (namátkou třeba s tím, že v rostoucí specializaci a dělbě práce je člověk od cílového produktu nutně oddálen a představa opětovného “polidštění činnosti je opravdu cestou spíše zpátky), jiná řešení mi přijdou naopak nereflektující další společenské skutečnosti. Fromm píše o nutnosti centrálního plánování společnosti v kombinaci s decentralizovaným rozhodováním třeba v rámci výrobních družstev - ač ekonomicky je již dokázáno, že v centrálním plánování neexistuje možnost ekonomické kalkulace a tyto společnosti tedy nebudou schopny uspokojovat adekvátně potřeby svých členů - nutně tedy vznikne přesně to, co v Sovětském svazu, tedy nedostatek a chudoba. Frommem navrhovaný socialismus podle mě ani nereflektuje to, že lidé jsou různí až do té míry, že mnozí prostě v komunách nebudou chtít žít; mnozí jiní zase nemají potřebu o čemkoliv rozhodovat nebo participovat tak, jak Fromm předestírá. Mnoho dalších výhrad bych měla k tomu, že píše o socializaci zisků a spolurozhodování v rámci firem - nikde však nevidím nic o socializaci ztrát; nebo další výhrady o přiměřené rovnosti v odměňování - které buď musí zas nutně obsahovat centrální plánování - které opět povede k neefektivní alokaci sil - nebo centrální vládu, která násilně někomu část jeho výdělku odebere a přerozdělí jinému. Ad reklama - reklama samozřejmě není jen explicitní v podobě televizní nebo novinové reklamy, ale i implicitní - lidé se kolektivně pro něco nadchnou, o něčem si vypráví, celebrita si něco oblékne jak tedy mají vypadat ta Frommova drastická zákonná omezení proti reklamě, která mají údajně člověka odvést od konzumního smýšlení? A není už toto drastické omezení krokem proti lidské svobodě, která společnosti nedá na výběr a pouze jí rovnou vnutí, že něco nesmí konzumovat?
S obdobnou oponenturou bych mohla ještě pokračovat, je toho mnoho proto prosím nepřistupujte k této literatuře nekriticky. Zajímavá je zejména i proto, že dokáže vybízet ke kritické diskuzi a nad mezemi společnosti se doopravdy zamýšlet.
