V pasti pohlaví
Silvie Lauder
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534565/bmid_v-pasti-pohlavi-o-politice-peci-sex-65f849cdc7ab7.jpg
5
195
195
O POLITICE, PÉČI, SEXU, NÁSILÍ A POSTAVENÍ ŽEN V ČESKU Být ženou v Česku není jednoduché. Ale mohlo by! Už více než sto let hledá česká i celá západní společnost odpověď na takzvanou ženskou otázku. Ale těch otázek je ve skutečnosti velké množství. Některé už řešení mají, jiné stále vzbuzují kontroverze. Přijali jsme za samozřejmé, že ženy mohou volit, v politice jsou však stále podezřelé kdo se asi doma stará o jejich děti? Mužů se na takové věci neptáme. Podobně ženám nikdo nebrání zastávat jakoukoli pracovní pozici pokud se do ní ovšem ve složitém období návratu po mateřské dostanou. Jsou tu přece hlavně od maminkování. A jestliže žena děti nemá, nebo je dokonce nechce, pak s ní musí být něco špatně. A co teprve, když chce měnit zažité pořádky vždyť je to proti přirozenosti! Novinářka Silvie Lauder v knize V pasti pohlaví popisuje, na čem se ženská emancipace v Česku zadrhla a jaké to má následky. Nejen pro samotné ženy, ale rovněž pro celou společnost, ať už jako strukturální znevýhodnění postihující celé rodiny, nebo téměř všudypřítomné násilí symbolické, slovní, sexuální. Zkrátka přišel čas na pádné odpovědi.... celý text
Fejetony, eseje Literatura česká Literatura naučná
Vydáno:
2024
,
Audioteka
, Host
Interpreti: Tereza Hof
více info...
Přidat komentář
Velmi povedena kniha, která nabízí pohled na toto témata z vícero úhlů, které jsou všechny důležité a skvěle v knize popsané. Je vidět, ze autorka je v tématu kovaná a její postřehy dávají smysl.
Pokud vás téma feminismu baví a zajímáte se, určitě stojí za přečtení!
Velmi povedené a poučné.
Začnu citací ze samého závěru knížky a příslibu kýžené budoucnosti v podobě „svobodnějšího, spokojenějšího a důstojnějšího života“. Jistě, hodnoty jsou alfa a omega. Proto je musíme volit maximálně uvážlivě a balancovat je navzájem, kdy jejich vyvažování je nikdy nekončící záležitost.
Dodal bych výslovně třeba hodnoty: Spravedlnost při nevyhnutelné faktické nestejnosti jak pohlaví, tak jedinců. Nebo sounáležitost. Nebo psychicky a sociálně zdravé děti, které většinou zase dokáží mít psychicky a sociálně zdravé děti.
Tedy svoboda jedince. Dělat si, co chci. Tak jako si dělala vždycky co chtěla hrstka těch nejmocnějších mužů. Obvyklý pohled elitních feministek se totiž nepoměřuje s běžnými, „průměrnými“ muži, kteří v minulosti pravidelně byli zcela nahraditelným zdrojem a jejich životy v podstatě bezcennou surovinou, a už vůbec ne s jejich „spodní“ třetinou či pětinou. Ti posledně zmínění jsou z pohledu ženy, která si sebe sama jen trochu váží, muži i dnes většinou „neviditelní“; kromě toho, můžou si za to sami! To je v kostce latentní a všudypřítomný motiv toho nejhlasitějšího feminismu posledních dekád. Dělat si, co chci. A co? Samozřejmě jen to dobré. A dobré je to, co JÁ považuji za dobré.
Ano, už je co ztratit, jak se v textu uvádí. Což je mimochodem asi hlavní důvod stávajícího „věku úzkosti“, nynější doby anxiolytik. Akcelerovaný vývoj posledních desetiletí směřuje podle mého vnímání k tomu, že v nevyhnutelné konkurenci s jinými kulturami toho možná ztratíme ještě víc, než historicky bezprecedentní rozsah faktické autonomie žen a je velkou otázkou, jak na tom budou jednou naše vnučky.
Knize by se jistě daly vytknout dílčí nesprávnosti, ale spíš "systémově": určitě má autorka zásadně chybné chápání vztahu vrozeného a získaného (str. 98, zábavná představa, že by člověk v případě čehokoli vrozeného nepotřeboval výchovu, evokuje spíš hmyz, ale i ten se kupodivu dokáže učit) rozvíjeného už od šedesátých let seriózní vědou počínaje řekněme Richardsonem s Boydem a konče současnou antropologií. Takové znalosti by byly vhodným protijedem proti pojetí genderu Buttlerové, neuznávající tělo a dalším šíleným nesmyslům, co byly kdysi v módě v některých feministických kruzích.
Ano, je to složité, subtilní, zejména oproti nejrůznějším „manifestům“, stejně tak jako od naivně biologizujících pohledů, ale vyplatí se zrovna tomuto věnovat pozornost, jestli opravdu chceme porozumět světu a zlepšovat ho; pouhý svazácký zápal už nepostačí. Nejvíc toto zásadní nepochopení tluče do očí v pasáži kolem ideoložky feminismu Judith Buttlerové.
Ostatně sama tato maskulinní a fakticky proti rodině zaměřená lesba (říkejte mi „they“, tedy ono, prosím) je už aktuálně myšlenkově jinde, než v citovaném díle z „dějin hnutí“ s názvem Trable s genderem: Podvracení identity z roku 1990.
Představují prominenti a elity typu nekriticky citované Buttlerové, čerpající ze zmatených francouzských postmodernistických filozofů, nových freudovských marxistů, ztělesňující plytký akademický postrukturalismus, nešetřící „dekonstrukcí“, či „subverzí“, skutečné zájmy většiny žen? Nejsem si zdaleka jist. Elity vždy zvýhodňují samy sebe, nanejvýš si ještě samy sobě namluví, že to bude dobré i pro ostatní.
V pasti pohlaví jde nicméně celkově spíš o předloženou selekci faktů, z ideologických důvodů jednostranně vybraných a zabarvených, a s tím spojenou motivovanou interpretaci. Pak se nelze divit, „proč jsme stále tak naštvané“, či spíš stále naštvanější, resp. "poštvanější" (paradoxně navzdory objektivnímu růstu individuální svobody a faktické rovnosti pohlaví, což je jev doložitelný i na průzkumech v USA), jak skoro unisono uvádějí čtenářky ve svých komentářích ke knize.
Tudy cesta, podle mého názoru, už dál nepovede, nízko visící plody byly dávno očesány. Nakonec se můžeme ocitnout v pasti vlastního myšlení. V pasti přežilých schémat, příliš zaměřeného a motivovaného pohledu.
Tato kniha na mě vyskakovala posledních pár týdnů v takovém rozsahu, že jsem si řekla, že si jí jednoznačně musím přečíst! Její anotace mě nadchla, knihy s podobnými tématy moc ráda čtu, takže tohle pro mě byla jasná volba.
A řeknu Vám, dlouho jsem se u knihy takhle nenaštvala. Jsou zde opravdu palčivá témata, která Vás ale donutí se zamyslet nad současnou situací mezi oběma pohlaví. Autorka spíše podněcuje čtenáře k myšlenkám než k odporu a nenávisti, a to si myslím, že je hlavní.
Kniha je vhodná jak pro ženy, tak pro muže. Opravdu si myslím, že obě strany v knize najdou ten svůj „aha“ moment.
Knihu doporučuji všemi deseti! A jsem neskutečně ráda, že jsem se k ní dostala. Opravdu zajímavé a osvěžující čtení.
Taky tedy musím napsat, že je to mé první setkání s knihou takového tématu. A jsem z ní opravdu naštvaná!
Jak je možné, že se něco takového děje i v této době? Už jen první kapitoly byly.. hrozné! Jasný, vždycky jsem věděla, že se něco takového děje.. vnímala jsem to a neřešila jsem to. Sama mám ve stejné práci, jako můj partner, méně peněz (avšak je snaha to dohnat na různých benefitech..), sama jsem byla šikanována svým nadřízeným (říkala jsem si, že prostě jen nemá rád ženy..) a sama v poslední době vidím, že vedoucí místa začínají být obsazovány ženami, a vnitřně jsem z toho měla opravdu radost. Ale víte co?
Pořád je to málo! Pořád vidím ty rozdíly při jednání s nadřízenými, pořád to vidím v chování svých starších kolegů. Pořád se dostatečně neřeší.. nic vlastně.
Z této knihy mi bylo chvílemi opravdu ouzko. Není jen pro ženy, rozhodně by jí měli číst i muži, však se jich to taky týká! A nemyslím to ve zlém. To rozhodně ne. Ale muži na mateřské dovolené jsou u nás vlastně poměrně tabu téma.. muži jsou stále stejně zaškatulkováni, jako dřív, i když i u nich proběhl velký proces.
Ale stejně to pořád málo.
A tak budu tuhle knihu propagovat všude, kde se jen dá.
Hodně mi otevřela oči. Děkuji.
Varování: Tahle kniha vás hodně naštve. Knihu jsem poslouchala v rámci klubu audiotéky. Nerovnost žen ve společnosti si každý (doufám) uvědomuje. Nicméně zaslechnete dost věcí, u kterých si řeknete aha! a proč?
Proč ještě v téhle době? To se nad tím někdo nezamyslel? Ne. A víte proč? Protože máme v politice většinu mužů a ti nevidí důvod proč to měnit, podle nich všechno funguje a jich se to hlavně netýká. Například jaké reakce vyvolala kampaň obtěžování v MHD.
Nedávno jsem zrovna četla vtipné zamyšlení, co by se stalo, kdyby muži menstruovali?
„Měli by plně hrazenou neschopenku a menstruační potřeby zdarma.
Ono je to spíš smutné než vtipné.
V téhle knize je podobných momentů k zamyšlení víc a rozhodně by vám neměla ujít, i když to nebude jednoduché čtení. Především pánům bych ji doporučila, třeba také zažijí pár "aha momentů".
Autorka se v knize odkazuje na knihu Neviditelné ženy, kterou si rozhodně pořídím, ale musím jí dát nějaký ten čas.
Moje první knižní setkání s feministickou tématikou, a musím říct, že dobré - knihu bych doporučila oběma pohlavím. Líbí se mi na ní zejména to (a nejvíce v první části knihy), jak je v některých částech velice pokorná a vysvětluje i specifické problémy mužů, které by rovněž měly být v společnosti artikulovány. Kniha je místy příjemně a lidsky ironická, ale není ublížená. Myslím, že je důležité o podobných tématech ve společnosti primárně mluvit, aby se o jejich existenci vědělo a člověk se sám mohl nad projevy a dopady mnohých variant diskriminace sám zamyslet.
Knihu rozhodně doporučuju (nejen v tomto komentáři, ale i v realitě) všem. Kniha není ubrečené vykreslení ženy jako chudinky. V knize jsou informace, data, argumenty a příklady. Tato vyváženost je jeden z hlavních důvodů, proč mě tato kniha zaujala a poutala. Opravdu doporučuji!
Knížku určitě doporučuji všem. Je psána srozumitelně a čtivě. Přesto se mi nečetla lehce. Často jsem cítila velký vztek. Ne na autorku, ale na to, jak se věci v naší společnosti ještě pořád mají. Že se toho ohledně žen změnilo méně, než si myslíme. O dané téma se zajímám, přesto mě spousta informací překvapila. Nemile. Nezbývá než věřit, že třeba právě tahle knížka otevře některým lidem oči. Každopádně jsem ráda, že jsem se přiměla ji přečíst. Autorka odvedla skvělou práci.
Napsáno velmi čtivě a zajímavě. Spousta informací mě zaujala, některé mě pobavily, některé mě šokovaly, některé mě uvrhly do mírné deprese, že snad nejbezpečnější bude neopouštět už nikdy dům. Rozhodně mám ještě dlouho nad čím přemýšlet.
Přiznám se, že feministické knihy moc nečtu, protože často sklouzávají k tomu, co bytostně nesnáším, a to je připisování ženám "roli oběti". V jistém slova smyslu ani tato kniha není výjimkou (ostatně už v názvu je slovo "past" a ne třeba "slast"), ale nutno podotknout, že populárně-naučný styl knihy v kombinaci s mnoha neoddiskutovatelně rozčilujícími, místy až skandálními případy genderové nerovnosti (před fakty nelze zavírat oči) mi tu nevoli částečně vykompenzovaly. Oceňuji, že na závěr nás autorka nenechává pouze ve výčtu všeho, co je špatně, ale podává i celkem konstruktivní návrhy, co s tím / jak z toho ven.
Velmi rozčilující čtení. Ano, autorka volí tu a tam konfrontační tón - ale co jí zbývá, když na informace tohoto druhu, o obecně automaticky a nevšímavě přijímané diskriminaci žen, se vyskytuje pouze dvojí reakce, a to a. ironická či jinak dehonestující, b. nechápavá? Takže přesné pojmenování - nebo alespoň pokus o ně - čím to, jaké je podhoubí a jak se to v historii utvářelo, je potřebné. Ať už si o způsobu či formulaci kladených otázek myslím cokoliv. Nebo ať o tom přemýšlím jakkoliv.
Kniha se jmenuje V pasti pohlaví, v níž autorka (novinářka) popisuje, proč ve světě stále není rovnost mezi mužem a ženou. Čerpá z různých vědeckých studií i z odborných knih autorů, zabývajících se historií, a sama jako novinářka měla možnost nahlédnout i jak to funguje v jiných zemích. Kniha je psána srozumitelně, jsou zde uvedené příklady ze života a celkově se jedná o opravdu zajímavé čtení. Překvapily mě názory různých historických osobností, například autorka cituje Kosmase, Havla, Beneše, Aristotela, Masaryka a samozřejmě různé kněze, kteří, dle mého názoru, hodně ovlivnili pohled mužů na ženy. Celkově má náboženství na lecco velký vliv a stále přesah do současnosti.
Masaryk mě zaujal v tom smyslu, že jako jeden z mála, ještě ve své době, byl přesvědčen o rovnosti mezi mužem a ženou a říkal to nahlas. Ráda bych si přečetla otisk jeho přednášky Moderní názor na ženu.
Ráda bych knihu doporučila jako zajímavý titul pro obecný rozhled všem, kteří si chtějí zachovávat objektivitu.
Dobře zpracované a pečlivě ozdrojované, mírně depresivní čtení. Doporučuju každému, kdo si chce udělat nějak ucelenější představu o tom, proč je u nás feminismus sprosté slovo a jak na tom ženy opravdu jsou.
Mírný problém vidím v tom, že by si knihu měli přečíst hlavně ti, co si ji nikdy dobrovolně nekoupí ani nepůjčí, což je škoda.
Rozhodně výborný souhrn negativ vztahu části mužského světa k ženám.
Výborné vyhodnocení toho, kam jsme dospěli za šedesát let od sexuální revoluce.
Velká škoda, že autorka nezkusí ubrat na lehce agresivním stylu, který se výborně promítnul i do audiopodoby knihy v hlase Terezy Hofové
Škoda, že nezkusí trochu víc budovat dialog mezi pohlavími, co jsou podle ní v pasti.
Škoda, že malinko nedokáže každou kapitolu doplnit o pohled z druhé strany.
O pohled těch žen, které se necítí žít v pasti své vagíny a stárnoucích vaječníků (jak nás ženy nedávno ztrapnila jedna umělkyně, co svůj projev jistě myslela dobře!).
Kniha obsahuje mnoho témat k přemýšlení a z něho plynoucích úhlů pohledů na "ženskou otázku".
Zde je bohužel zmíněna jen ta bojovnější polovina z nich a vůbec není divu, že po světě vznikají hnutí typu 'incels'.
Zcela chybí zdravý a rozumný dialog mezi mužským a ženským světem, ze kterého vzejde nejen důraz na výkon v ekonomice a prosazení ženy v pracovním prostředí.
Však každý muž, co ženám upírá volební, finanční a jiná práva vyšel z nějaké rodiny.
Funkční, rozbité, toxické?
Velkou část mužů, kteří nemají respekt a úctu k ženskému světu vychovala přece matka a paní učitelky ne???
________________
"Na druhé straně zejména důraz na plnou zaměstnanost však české ženy neosvobodil, ale naopak ještě více svázal.
Eva Kantůrková: Feminismus byl z naší společnosti vymýcen jeho bezohledným převrácením v novou podobu ženy, její vnucenou zaměstnanost."
Zcela jinou kapitolou je sexuální, sexualizované a vůbec násilí na ženách (ale i dětech z toxických rodin). A zase. Je to plod rozbitých rodinných vazeb a nefunkčních vztahů. A asi taky sexuální revoluce ?
Přemýšlejme a budujme zdravé vztahy mezi pohlavími v toleranci a úctě.
3/10
Protože jsem v naší zemi ženou už přes půl století, mohu potvrdit, že má osobní zkušenost s výzkumy zcela koreluje. A teď lidsky, je to tak, jsme tu v ženském hnutí trochu zap.děný státeček. Ale bez obav, volební právo přiznalo ženám až v roce 1984 třeba i takové krásné evropské Lichtenštejnsko, takže možná mají naše dcery ještě naději, že se věci změní k lepšímu.
Pro mě velmi zásadní kniha, která umně zpracovává informace z knih jiných, propojuje je a dodává jim zcela nový rozměr. Velmi se mi líbilo zabruslení do historie, postava Františky Plamínkové už mě dlouho fascinuje, naopak mě totálně vyděsila kapitola o zneužívání žen (a dětí), tu jsem velmi těžko rozdýchávala. Taky jsem si nejspíš zkazila ideální obraz velkých mužů jako jsou Jan Hus a Emil Zátopek, na straně druhé, pan prezident Masaryk u mě stoupl v ceně. V kapitole o Hnutí Mee Too jsem pocítila snad největší bezmocnost z toho, že jsem žena. Ve výsledku je složité se zavděčit dnešní společnosti, a to i když jste v roli muže feministy, který je právě touto společností považován za slabocha. Jak z toho ven? Chce to snad o trochu více pochopení a empatie, a o něco méně egoismu. Z obou stran. 85%
“Za každým úspěšným mužem stojí jeho žena ... Stojí za ním, proto nejde vidět.
O důležitosti této knihy není třeba polemizovat. Jen je obrovská škoda, že ti co by ji měli mít na nočním stolku ji s cynickým úsměvem odmítnou.
Silvie Lauder nám nahromadila veškeré ústrky, nedostatky, ponížení a útlak, které se ženám dostávají v běžném životě a místo “feministického žvanění se opřela pěkně o statistiky a studie, případně citacemi názorů mužů i žen samých tak, že z toho vznikla jedna velká deprese, protože i když všichni víme, že nižší platy a status, sexuální obtěžování nebo odskakování od domácnosti k práci a naopak není v pohodě, tady to všechno v jedné knize přímo bije do očí.
Kniha je důležitá a zaslouží si pozornost - je přesným zrcadlem volebního plakátu Lidovců - ano toho s maminkou v kostýmku u plotny a s dítětem. Dokud tohle bude vznikat, je třeba o tom psát.
Nejvíc mě stejně naštval pan Zátopek, kterému nebylo stydno rozdat manželčiny medaile z olympiád a její vítězný oštěp použít jako násadu od smetáku.
Čteno jako audiokniha, ač na poslech skvělá, myslím, že mi mnoho věcí uniklo, a že v knižní formě bych se naštvala ještě víc :)
Audio ČRo: S autorkou naštěstí nesouhlasím jen v minimu věcí. Většinou jde o nuance a naopak mnoha věcem v šoku přitakávám.
Jasně, tady není o čem! Doporučuji!
Je to opravdu velmi čtivé, Silvie Lauder zaujme hned na prvních stránkách.
Kniha přináší mnoho zajímavých poznatků, avšak je velmi nevyvážená. Na jedné straně cituje konkrétní studie, aby o odstavec dále operovala s emočně zabarvenými obecnými pravdami. V knize je hned několik velmi nešťastně napsaných vět, které jsou něžně řečeno zavadějící, a pouze z kontextu lze odhadovat, co tím aurorka myslela (např. str.245 "(...) se s různou formou deprese léčilo necelých čtyřicet procent mužů." Pro kontrolu je to cca 6 % z populace, možná autorka zamýšlela, že je dán cca 40% podil mužů volajících na linky psychologicke pomoci). Kniha je navíc rozdělena do kapitol, které nedrží téma. (Kapitola Najdi ženu začíná na téma minimálniho zastoupení žen ve veřejném životě, ale pokračuje již dříve řešeným pay gapem). Některá tvrzení nejsou ozdrojovaná. Další by pak zasloužila samostatný odstavec rozebrání.
Jako byste seděli s hyperaktivní kamarádkou, které nejde skočit do řeči, na kafi a hovor tak nějak plynul bez struktury. Přes výše uvedené se nečte špatně.