Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla přehled
Hannah Arendt

Kniha pojednává o soudním procesu s nacistickým zločincem Adolfem Eichmannem v Jeruzalémě v roce 1961. Eichmann byl 11. května 1960 unesen z Argentiny, kde žil od konce války a dopraven do Izraele. Eichmann byl obviněn jako hlavní aktér konečného řešení židovské otázky. Celá kniha je koncipována jako reportáž z průběhu Jeruzalémského procesu, při kterém byl nakonec Eichmann odsouzen k trestu smrti. Arendtová si pokládá otázku, zda může být Eichmann vůbec souzen, a pokud ano, tak za co. Znovu se tu opakuje dilema z norimberských procesů, při kterých se obžalovaní hájili především tím, že poslouchali rozkazy, za jejichž neuposlechnutí jim hrozil vysoký trest a řídili se tak podle platného práva. Jedná se o nejkontroverznější dílo autorky, které napsala v roce 1963 a popudila si jím židovskou komunitu, když zpochybnila schopnost člověka používat v podmínkách sílícího stranictví, nacionalismu a modernizace racionální uvažování.... celý text
Literatura naučná Filozofie Historie
Vydáno: 1995 , Mladá frontaOriginální název:
Eichmann in Jerusalem: A Report on the Banality of Evil, 1970
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (41)


Zcela jistě zajímavé a hodnotné čtení! Přiznávám, že jsem se četby tohoto díla trochu bála, protože, co si budeme povídat, téma těžké a ještě faktografie, žádná beletrie. Ale i přes nelehké téma je kniha napsána tak, že se v klidu dá přečíst, i když jsme si musela pár výrazů nebo zkratek vyhledat a občas i něco přeložit.


Velké dílo, které s sebou nese nadčasová sdělení, která budou důležitá pro každou dobu. Pouze cituji:
“Z hlediska politických a sociálních věd je ovšem důležité, že podstatou totalitní vlády – a snad to odpovídá povaze každé byrokracie – je vytvářet z lidí funkcionáře a pouhá kolečka v administrativní mašinérii a zbavovat je takto lidskosti. Pak lze dlouho a prospěšně debatovat o vládě “Nikoho, což je doslova politická forma vlády známá jako byrokracie. (…) Opravdu jsme díky moderní psychologii a sociologii – o moderní byrokracii už vůbec nemluvě – velmi přivykli vysvětlení, které zbavuje jednotlivce odpovědnosti za jeho činy pomocí toho či onoho druhu determinismu.
(…)
Eichmann nebyl hloupý. To, co ho predisponovalo, aby se stal jedním z největších zločinců nacistické epochy, byla naprostá nepřítomnost myšlení, něco, co v žádném případě není totožné s hloupostí. A jestliže toto je “banální a dokonce směšné, jestliže ani při nejlepší vůli jsem nebyla s to u Eichmanna odhalit ďábelskou hloubku, neznamená to, že tuto Eichmannovu dispozici považuji za něco obvyklého.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla v seznamech
v Právě čtených | 10x |
v Přečtených | 239x |
ve Čtenářské výzvě | 30x |
v Doporučených | 21x |
v Mé knihovně | 135x |
v Chystám se číst | 338x |
v Chci si koupit | 75x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zlo etika válečné zločiny masové vraždy, sériové vraždy vina trestní právo holokaust, holocaust odpovědnost Adolf Eichmann, 1906-1962Autorovy další knížky
1995 | ![]() |
1996 | ![]() |
1994 | ![]() |
2004 | ![]() |
2007 | ![]() |
Velké dílo velké ženy. Přineslo diskuze a nedivím se tomu. Myšlenka banality zla, toho, že stačí "nemyslet" vypnout morální kompas a zcela normální člověk, soused, kamarád, příbuzný se může rázem stát členem zrůdného totalitního systému jenž měl na svědomí nespočet obětí je při nejmenším děsivá...