Idiot

Opravdu jsem se snažil to pochopit, vstřebat všechny myšlenky. Jenže všechno zabila neuvěřitelná nuda při čtení tohoto románu. Nic tak nezáživného jsem snad ještě nečetl. Velká chyba byla z mojí strany, protože jsem čekal něco jiného a byl jsem velmi zklamán. Vyloženě mě štvali 50 stránkové debaty ruské šlechy nad politikou, filozofií apod. u toho jsem umíral. Možná že kdybych byl v době kdy jsem to četl straší měl bych jiný názor, to už ale nezjistím, protože to už nikdy číst nebudu.

Zajímavá knížka, s ne moc šťastným závěrem. První kniha Dostojevského, kterou jsem četl, od té doby jsem začal jeho díla číst,nadchla mě jeho tvorba. Zajímavá zápletka, krásná kritika společnosti - společné jmenovatele všech Dostojevského knížek. Jeho knihy bych doporučil všem! Občas se člověk i zasmál, hlavně první díl - prolhaný generál, bláznivá Nasťa, Rogožin s balíčkem peněz,... Parádní myšlenky, popis popravy a tak.

Učitelka na ruštinu nám o této knize řekla, že když jí četla v 16ti jako povinou četbu, nepochopila ji. Pak se k ní o 30 let později vrátila a zjistila, že Idiot má v sobě obrovskou sílu. Člověk si musí něco proží, překonat víc problémů a celkově se dostat na své životní cestě dál aby tuto knihu pochopil.

Naprosto s tím souhlasím. Také jsem jí četl teď jako povinou četbu, a bylo to pro mě utrpení. Nechápal jsem jednaní postav. Co svým chovaním sledovala Aglaja? Co sledovala Nastasija Filipovna? Nepochytil jsem.... ale poznamenal jsem si jeden citát z knihy

"Chápeme-li příliš brzo, chápeme snad i špatně" A já tuto knihu nepochopil...

Kniha se čte dobře, jen ve chvilkách, kdy se žádá po hlavním hrdinovi čin, tak on raději mluví, sní a nerealizuje. Neví co chce? Chce víc, než co mu jeho realita nabízí. A tak ztroskotává, je nenaplněný, vrací se zpátky odkud přišel, a od ostatních se liší právě tím, že postrádá jakékoli naplnění, ať už tragické či šaškovní.

Byl to boj, ale došla jsem až do konce:)..a nakonec to stálo za to.

Pro mě je tato kniha mnohem poutavější a čtivější, nežli Běsi, či Bratři Karamazovi. A pořád pro mě bude mít významné místo, jakožto první přečtený román od Dostojevského, který mě přivedl k přečtení všech ostatních románů...
Děj mě strhl, přečteno jsem měla za 4 dny.

Těžká, těžká... a s přibývajícími stránkami více a více ubíjející bichle, která vás nechci přímo říct bude nudit, protože Dostojevskij nedokáže nudit, ale většinu knihy jsem prostě proplul, teprve v závěru mě to strhlo. Tohle chce přečíst a pak to v sobě nějakou dobu nechat. Závěr je silný, kníže Myškin je neskutečně tragická postava. Zvláštní, jak poslední stránky dají knize v kontrastu s předešlými stovkami naprosto jiný rozměr. Přesto bylo čtení a dočtení tohohle neskutečným traumatem, je to prostě dlouhé, těžké, velké, jak mi říkala moje paní třídní ze SŠ, která studovala ruskou literaturu, ono to k těm Rusům zkrátka patří, už podle toho, kde žijí, v těch pláních, mrazech, obrovské, tvrdé zemi. Ale stejně přemýšlím, že si ji přečtu v budoucnu znovu, protože kníže Myškin mi ve svém prazákladě připomíná mě a věřím, že nejsem jediný, kdo se s ním ztotožňuje.

Musím říct, že na čtení Idiota nebudu vzpomínat zrovna v dobrém. Kniha je napsána podle mě velmi nezáživně, její čtení bylo někdy až utrpením. Obzvláště, když jsem věděl, že ji musím přečíst v daném časovém limitu. A stránky pořád neubývaly a neubývaly…Idiotových 575 stran jsem četl zhruba měsíc a půl. Což je zhruba 12 a půl strany na den. To není úplně skvělý průměr, vzhledem k tomu, že jsem některé dny o prázdninách měl úplně volné a mohl jsem přečíst třeba 80 stran. Právě teď, když píšu tento komentář, mám rozečtený Chrám Matky Boží a už jsem překonal prvních sto stran.Údajně měl být začátek knihy nezáživný, ale oproti Idiotovi je to jako procházka růžovým sadem.
Ale abych pořád jen nekritizoval. Idiot je přes svou nezáživnost velmi zajímavou knihou. Ne při čtení, ale po přečtení. Konec románu je působivý a člověku se při něm leccos spojí dohromady. Navíc vede k silnému zamyšlení čtenáře a to o různých věcech. Například o tom, že každý upřímný člověk je považován za hlupáka nebo o věčné, ale stále neúspěšné touze některých lidí po originalitě.
Když se na Idiota podíváme jako na celek je to jistojistě výjimečný román., který má svou hloubku. Zkrátka román, o kterém člověk dlouho přemýšlí. Ale to utrpení jaké čtenář musí zažít! S nadsázkou lze říci, že je to skoro takové utrpení jako prožívají hlavní postavy románu.
Není sice příliš vidět, jelikož se skrývá hluboko v duši, ale je snad ještě horší než utrpení fyzické.

Stejně jako Zločin a trest je i Idiot pro mě jen předstupněm pro karamazovce, kde Dostojevský převadí knížete Myškina do postavy Alexeje.