Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/268519/mid_idiot-268519.jpg
4
1169
1169
Do sveta plného zloby, falše, intríg a nelásky, do sveta mamony, karierizmu a nečestnosti privádza F. M. Dostojevskij svojho hrdinu, knieža Leva Myškina, v ktorom stvárnil svoju predstavu ideálne krásneho človeka. Úprimne, s detskou dôverčivosťou a s ľudskou spontánnosťou Myškin otvára srdce každému. Odpoveďou je najčastejšie otvorený výsmech. Jeho povaha však pôsobí ako magnet, burcuje aj najcynickejších, ale predovšetkým – znepokojuje. Knieža Myškin sa usiluje pochopiť konanie každého človeka. Všetko prežíva spolu s ním. A pretože v ľudskom spolužití prevláda viac zloby a podlosti než dobra, nesie v sebe pocit zodpovednosti a viny za všetky krutosti života. Čoraz hlbšie je vťahovaný do zápasu vášní, až sa nakoniec stáva ich obeťou. Možno ani s jednou svojou postavou nebol Dostojevskij tak hlboko spriaznený nielen vnútorne, ale i vonkajšími prejavmi ako s hrdinom románu Idiot. Levovi Myškinovi, tomuto spojeniu levej sily a myšej plachosti, pripísal aj vlastnú chorobu. Navyše ju spojil so všeobecne prijatou mienkou, že od čudáctva či dokonca duševnej menejcennosti u epileptikov je len krok ku genialite – aspoň v určitej životnej oblasti. Za oblasť geniality zvolil pre svojho hrdinu oblasť z hľadiska ideálu budúcnosti najťažšiu – oblasť ľudskej prirodzenosti, skutočne ľudských vzťahov medzi ľuďmi. V románe sa ozývajú hrdinovia národných eposov, hrdinské piesne a rozprávky, ako aj ozveny zápasov ruskej a svetovej literatúry pri hľadaní ideálov pravdy, dobra a krásy. Idiot, v poradí piate rozsiahle dielo F. M. Dostojevského, sa stalo jedným z najčítanejších diel svetovej literatúry.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1963 , SVKL - Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúryOriginální název:
Идиот (Idiot), 1869
více info...
Přidat komentář
Příběh o "idiotovi", jako o velmi upřímném, dobrosrdečném a vlastně i trochu naivním člověku.
Kniha byla napsána stylem, kdy jsem místy četla a absolutně nechápala, o čem se postavy vůbec baví. Nakonec však začalo všechno do sebe zapadat. Řekla bych, že to byl úmysl Dostojevského, který se povedl. Kníže Myškin je osobou, kterou si čtenář rychle oblíbí a nechá se vtáhnout do děje.
Jedinou nevýhodou ruských děl je pro mě složitost jmen. Je to něco, co mi občas způsobovalo problémy, kdy mi trvalo, než mi došlo, kdo je vlastně zrovna ta osoba, která právě mluví...
Závěr nečekaný a originální.
Potíž hlavního hrdiny je v tom, že kníže Lev Nikolajevič Myškin je idiot, který svou filosofií pokory a všeobjímající lásky přivádí do neštěstí ty, které miluje a nakonec i sám sebe. Tři hvězdičky - a to jen proto, že je to Dostojevský a tedy klasika. Nemyslete si, že nejsem obdivovatelem klasické literatury. Naopak, Oblomov, Mistr a Markétka, Zločin a trest mě ale nadchly více!
Podla mna najlepsia Dostojevskeho kniha. Pacila sa mi este viac ako Zlocin a trest a to z toho dovodu, ze v tejto knihe bola psychologia postav znazornena este lepsie ako v Zlocine a treste.
Musim ale upozornit, ze kto nema vyslovene rad rusky klasicizmus, tomu sa bude kniha citat asi dost tazko. K tomu musi mat clovek vztah.
Moje hodnotenie: 92%
Docetl jsem! Ano, konecne ten moment nastal a po mesicich usilovneho cteni jsem se dobral na konec tak extenzivniho literarniho dila, jakym Dostojevskiho Idiot bezpochyby je. Ani jsem snad neveril, ze se mi tato knizka bude libit, ba dokonce jsem myslel, ze budu trpet pri jejim cteni, ale opak byl k memu prekvapeni pravdou, uzil jsem si to naramne a nechal se unaset detailne konstruovanym svetem a komplexni psychologii postav. Nejde snad ani tak o nejakou chytlavou pribehovou linku, do ktere by bylo mozne se zacist, jako spise o zobrazeni ruske spolecnosti dane doby a zrucne propletenou sbirku povidek, snu a nazoru autora skrze skutecne do podrobna vykreslene charaktery. Knizka jednoduse vytvori svuj svet a nejak vam ho nepodbizi, je jen na vas zda-li se vam podari do nej vstoupit. Proto se toto dilo muze jevit jako lehce nepripustne, ale je to prave to, co z nej dela klasiku.
Vsiml jsem si zajimaveho ukazu a utvoril si vlastni interpretaci, se kterou zrejme malokdo bude souhlasit a urcite je to i vase velectene pravo, nicmene ackoliv je hlavni hrdina na kazdem kroku oznacovan za idiota a mentalne choreho jedince, po celou dobu mi prislo, ze prave knize je ze vsech jedinym zdrave uvazujicim jedincem a naopak vsichni ostatni jsou seriozne mentalne naruseni. Jednani a chovani drtive vetsiny ostatnich charakteru bylo po vetsinu casu naprosto silene a jsou to prave oni, kdo by se mel jet lecit do Svycar a ne velecteny knize. On byl jedinym dobrym a rozumnym clovekem v cele knizce, nicmene obklopen touto silenou spolecnosti se clovek proste eventuelne zblazni. Vnimam to jako autoruv komentar tehdejsi spolecnosti, ktery je ale stale aktualni. Obcas si i ja pripadam jako knize a mam pocit, ze svet kolem me se zblaznil. Muzi jsou magori a zeny se chovaji podobne silene jako Nastasja Filipovna, nebo nelogicky jako Aglaja Ivanovna. A co by tomu vsemu rekla Lizaveta Prokofjevna, ta je z toho cela na prasky.
Podle tohoto komentare to muze vypadat, ze jsem nemocny a samozrejme je vase ctene pravo si to myslet, v minulosti to tak mozna i bylo, ale uz tomu tak neni, vylecil jsem se totiz ve Svycarech. A jakpak se mi libilo ve Svycarech ptate se? Maji tam hory? Ano, maji. 8/10
Náročný ikdyž neobyčejný román do kterého mi dělalo zezačátku problém se začíst a zapamatovat si všechna ruská jména.
Na čtení nesmírně náročný kus, člověk neznalý klasických ruských románů se bude cítit ztracen ( a těžko říci zda se najde ), to je ovšem společně s vyloženě nesympatickým konáním všech postav ( snad s vyjímkou Kolji ) jediný zápor knihy, vyzdvihnout musím psychologii postav
Ačkoliv nemám rád sáhodlouhé komentáře a při čtení se jim vyhýbám, dneska sám toto pravidlo asi lehce poruším. Nehodlám rozebírat, co autor touto knihou chtěl svým čtenářům říci. Nemohu si ale odpustit napsat , jaký dojem na mě udělalo čtení díla jednoho z velikánů světové literatury. Nutno předeslat, že dodnes jsem se světové literatuře tohoto kalibru víceméně „úspěšně“ vyhýbal a proto jsem cítil vůči sobě určitý dluh a potřebu něco s tím dělat. Můj první dojem – trochu zklamání, rozpačitost, dost často nuda z určité stagnace děje. Možná jsem dostatečně nepochopil myšlenky a základní ideu autora, ale na to co jsem si z tohoto díla odnesl mě napadá: ‚příliš mnoho popsaných stránek‘. Chybí mi určitá zkratka, minimálními prostředky sdělit maximum. Ale toto bude pravděpodobně úděl velké části tzv. klasické literatury, tj. sáhodlouhé popisování myšlenkových pochodů, situací, dlouhé filosofické úvahy. Je samozřejmě možné, že jsem ještě dostatečně čtenářsky nedospěl, na druhou stranu mám nepříjemný dojem, že tento typ literatury byť ideově aktuální i pro dnešní dobu, svojí formou je již za svým zenitem. Nicméně neházím ‚flintu do žita‘ a čas od času se ke klasice budu vracet, třeba jí jednou přijdu na chuť :)
Přesně jak říká komentář přede mnou, taky jsem se cítil jako idiot. Účelem knihy asi bylo vykreslit ducha tehdejší doby, ale snad i dnešní. Pod názvem idiot jsem si představoval hlupáka, zatímco kníže byl inteligentní, leč společensky neobratný, naivní a na rozdíl od ostatních postav jeho ego nedosahovalo nebes. V tehdejší vznešené společnosti se to dvakrát nenosilo (a dnes to asi není jinak). I když přes celou tu nafoukanou masku společnosti bylo vidět, že přes posmívání se někoho takového každý potřeboval a Myškin si okolí i získal (jen to neříkat ostatním nahlas).
Ale proč jsem si připadal jak idiot? Mnoho mně nic neříkajících filosofických rozhovorů, pro mě často nepochopitelné chování postav, Dokonce si ani nejsem jistý, jestli jsem správně porozuměl knize celkově. Zkrátka jsem tu společnost nechápal a stejně jako kníže bych tam značně tápal, tudíž autor stejně tak mohl nazvat idiotem mě a snad to byl i jeho záměr (a asi by nebyl daleko od pravdy).
A ještě jedna věc, pokud se dobře pamatuji, tak Idiot je v povinné četbě. Tohle bych tedy v pubertě nedočetl, nechápal a v rozlícení s tím někoho umlátil. Nevím, jestli spolužáci byli již tak vyzrálí a poradili by si lépe - možná jo, je to tu zase, už tehdy jsem byl idiot :)
Tak celkově za 3*
Těžko hodnotit mistrovské dílo, nicméně po přečtení jsem si jako jediný idiot přišla já.
Jedna z těch lepších a dobře čitelných a srozumitelných knih Dostojevského. Myškin je grandiózně vykreslen a psycholigie postav jako vždy u pana spisovatele na 1 s hvězdou.
Mám jakýsi takýsi pocit, že jsem knihu nepochopila tak, jak měla být pochopena. Kníže mi nepřipadal jako idiot, jen jako hodný člověk a vadily mi tam ty narážky na něj. Potom povahy obou hrdinek Natasji a Agláji byly naprosto otřesné, bylo mi Lva líto, že to neviděl a měl pocit, že jsou všichni lepší než on, páč to samozřejmě nebyla pravda.
Konec dobrý, všechno dobré a tenhle konec mě velmi potěšil! Jsem ráda, že to dopadlo tak, jak o dopadlo. Jen škoda, že se z toho kníže nedokázal vzpamatovat.
Jo a ještě ty jejich problémy („lepší společnosti“), to byla taky hrůza! Samý, že to není vhodné a že je to kompromitující a kdesi cosi a všichni byli nechutně afektovaný. S tou dobou jsem se prostě nesžila.
EDIT: Vynikající čtení i napodruhé. Ačkoliv jsem měla pocit, že čtu úplně jinou knihu:). Ale na výsledku to nic nezměnilo.
Idiot je jednou z nejlepších knih, které jsem ve svém životě četl. Dostojevský dokáže mistrnně rozehrát psychologickou partii se čtenářem, kterému nedovolí uhádnout budoucí tahy románových hrdinů, a to až do úplného velmi překvapivého konce.
Děj není tak důležitý. Hlavní dobrodružství je skryto v poznávání charakterů jednotlivých postav a jejich vzájemné prolínání se.
Na Dostojevského hrdinech mám nejraději skutečnost, že nejsou ani úplně dobří ani úplně špatní. Proto se s nimi může čtenář ztotožnit. Co může být zajímavého na kladném hrdinovi? To, že vždy jedná správně? A na záporném to, že vždy jedná nesprávně? Dostojevského postavy tímto černobílým komplexem rozhodně netrpí. V hlavním hrdinovi knížeti Myškinovi se snoubí naivita s moudrostí. Na tyto dva zdánlivě protikladné rysy se můžeme podívat také tak, že vyúsťují jeden ve druhý: Kníže Myškin je svou naivitou moudrý, protože se díky ní umí na svět dívat jinýma očima než ostatní. Zároveň se jeho nepochopená moudrost jeví mnohým jako naivita.
Člověk aby si maloval grafy s těmi jmény - ale jinak to pro mě bylo zajímavé dobrodružství.
Vnímám to jako nadčasové dílo. V rovině toho, jak většinová společnost už tehdy vnímala člověka, který je dobrý vůči svému okolí, jedná upřímně, nesnaží se něco skrývat atp., jako idiota. Tak jako v dnešní době, což je poněkud smutné, protože jsme se za ty léta evidentně nikam neposunuli, ba spíš udělali několik kroků zpět.
Idiot je umělecké dílo, je to lehce stravitelné.A především, kniha se noří do hlubin duše a rozlévá se na stránkách knihy. Možná to opravdu není pro každého , ale pro mě za mě si myslím, že by klidně mohl psát i o hovnu a já bych to zhltl hned.
Tato kniha je docela dobrá.... sice v ní byly nudnější pasáže, ale zase byly aspoň pro mě čtivé pasáže např. se smrtí Nastasjy Filipovny nebo při záchvatech knížete Myškina
Dostojevskij jednoznačně patří mezi mé oblíbené autory a Idiotem si toto místo jen obhájil. Mám ráda jeho skvělou charakteristiku postav, vykreslení děje i vybraný námět. Knížete Myškina jsem si prostě musela zamilovat i navzdory jeho obrovské naivitě. Na druhou stranu, jeho "dětské" nazírání na svět a lidské povahy, to jak se vyrovnává s epilepsií, ho činí krásným. Ukazuje nám, že nádheru můžeme vidět každý den kolem sebe, stačí jen pořádně otevřít oči.
Autor si s čtenářem hraje, nechává ho v napětí, jak vše nakonec dopadne, děj postupně zamotává a rozmotává, aby došel k dojemnému závěru, který musí snad každému utkvět v paměti.
Štítky knihy
19. století zfilmováno ruská literatura psychologické romány carské Rusko tragédie nihilismus ruské romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2020 | Idiot |
Idiot je velký, náročný a hluboký román. Není to jen čtení, je to něco víc. Je to kniha, kterou asi nejde číst jinak než pomalu a hodně dlouho, některé pasáže si číst i třikrát, odměnou je však skutečný čtenářský požitek. Je to snad první kniha, u které jsem si zakládala některé pasáže, které by stálo za to si pamatovat, které jsou až neuvěřitelně nadčasové a taky mě osobně se dotýkající. Čtení nicméně znesnadňuje celkem nepřímá dějová linie, taky se mi docela pletly postavy.
Idiot pro mě je a bude výjimečná kniha.