Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/268519/mid_idiot-268519.jpg
4
1169
1169
Do sveta plného zloby, falše, intríg a nelásky, do sveta mamony, karierizmu a nečestnosti privádza F. M. Dostojevskij svojho hrdinu, knieža Leva Myškina, v ktorom stvárnil svoju predstavu ideálne krásneho človeka. Úprimne, s detskou dôverčivosťou a s ľudskou spontánnosťou Myškin otvára srdce každému. Odpoveďou je najčastejšie otvorený výsmech. Jeho povaha však pôsobí ako magnet, burcuje aj najcynickejších, ale predovšetkým – znepokojuje. Knieža Myškin sa usiluje pochopiť konanie každého človeka. Všetko prežíva spolu s ním. A pretože v ľudskom spolužití prevláda viac zloby a podlosti než dobra, nesie v sebe pocit zodpovednosti a viny za všetky krutosti života. Čoraz hlbšie je vťahovaný do zápasu vášní, až sa nakoniec stáva ich obeťou. Možno ani s jednou svojou postavou nebol Dostojevskij tak hlboko spriaznený nielen vnútorne, ale i vonkajšími prejavmi ako s hrdinom románu Idiot. Levovi Myškinovi, tomuto spojeniu levej sily a myšej plachosti, pripísal aj vlastnú chorobu. Navyše ju spojil so všeobecne prijatou mienkou, že od čudáctva či dokonca duševnej menejcennosti u epileptikov je len krok ku genialite – aspoň v určitej životnej oblasti. Za oblasť geniality zvolil pre svojho hrdinu oblasť z hľadiska ideálu budúcnosti najťažšiu – oblasť ľudskej prirodzenosti, skutočne ľudských vzťahov medzi ľuďmi. V románe sa ozývajú hrdinovia národných eposov, hrdinské piesne a rozprávky, ako aj ozveny zápasov ruskej a svetovej literatúry pri hľadaní ideálov pravdy, dobra a krásy. Idiot, v poradí piate rozsiahle dielo F. M. Dostojevského, sa stalo jedným z najčítanejších diel svetovej literatúry.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1963 , SVKL - Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúryOriginální název:
Идиот (Idiot), 1869
více info...
Přidat komentář
Mistrovské dílo geniálního autora. Idiota jsem zhltla za dva dny, ale budu se často vracet. Brilantní analýza jednotlivých postav, Dostojevskému dobře známá epilepsie, dokonalý popis ruské společnosti. Krása a jedinečnost, tolik oceňovaná na počátku, je posledními stránkami roztrhána na kusy, zhanobena a zničena. Čím víc Dostojevského děl jsem přečetla, tím víc jsem přesvědčena, že zkrátka nemohl napsat špatnou knihu. 5/5
Můžu říct, že to byla zatím moje nejtěžší kniha, co jsem četl. Ale jak jsem jí poprvé otevřel, hned jsem věděl, že je to neobyčejná kniha, styl psaní, charakter a psychologie postav mě vtáhli do děje, že mi ani nevadilo, když jsem se v určitých pasážích musel vracet o stránku a přečíst si ji znovu, abych pochopil určitou situaci, povahu děje.... Nelituji času strávenou nad Idiotem :-)
V této knize jsem měl zásadní problém rozumnět byť jen jediné osobě. Každá postava se chovala, dle mého názoru naprosto nepochopitelně a mám pocit, že to vše pramení z mého nepochopení ruské duše. Ostatně o ruské povaze má kníže Myškin několik dlouhých monologů.
Díky tomu mě kniha stále měla čím překvapit a do poslední kapitoly jsem netušil jak celý příběh skončí.
V budoucnu si budu muset knihu přečíst znovu, protože nevím co knížete dohnalo k opětovnému šílenství. Přátelé, ženy, společenské poměry? Možná vše svým dílem.
Hlavní mojí chybou při čtení bylo to, že jsem si snad do půlky knihy myslel, že kníže je obdoba českého Švejka.
K této knize se musím vrátit, až budu starší a "vyčtenější"... mám pocit, že ji v tento moment nedokáži plně docenit... aneb, jak řekl pan Horníček: "K některým knihám se člověk musí pročíst".
Další genialita od pana Dostojevského :) chudák Myškin, tak dobrý až hloupý a nebo jak se píše, idiot... :/
Další z geniálních knih geniálního tvůrce, četl jsem už dost dávno a tak už si nepamatuju tolik, ale vzpomínám si především takovou nepodstatnou drobnost, která se mi nevím proč zaryla hluboko do paměti a to když tam snad sám Myškin píše o železnici jako o bestii, řezající zemi - nějak podobně se o ní vyjadřovali vyhlazení původní obyvatelé Ameriky;-)
Jedno z nejlepší děl na světě a to mu už nikdy nikdo neodpáře, i přesto, že se Dostojevskému poté co ji dopsal kniha vůbec nelíbila:))
Velmi nadčasový, živý a bolavý příběh, v němž je vidět jak kouzelná satyra Dostojevského a tak neuvěřitelné psychologické exploze, které mě umlčí, někdy i rozpláčí.
Dostojevskij opět nesklamal,jeho popis jednu sukundu před epileptickým záchvatem Kníže Myškina,kdy se jeho pocit života a vlstního vědomí vlastní existence zdesateronásobovaly,a další,a další momenty celého přběhu,v četně mistrně zvládnutých psichologických popisů dějovích postav románu
Ťažké dielo, ale stojí to za to. Nie všetko som pochopila, niektoré veci boli ťažšie, rozhodne bol ale Dostojevskij geniálny autor. Raz za čas, keď mám chuť, sa do neho pustím a nikdy neľutujem.
Kladu si otázku, jak by se zdejší čtenáři (včetně mně) zachovali ke Lvovi Myškinovi. Oni lidi se vlastně tolik nemění, mění se hlavně doba. Jakési, řekněme, "hříšné pudy" jsou v každém.
Literární políček? (Žádný mravní, jako byl v knize.) Možná.
Prostě a jednoduše moje první těžší klasické dílo. Ne vždy jsem na něj měla náladu, četla jsem opravdu hodně dlouho. Možná tím lépe, když jsem se zpětně upamatovávala na události předchozích stran, tak mi vyvstávaly v mysli v nových obrazech a lépe se na ně stavěly události stran následujících.
Myškin je takový "truhlík". Na život připravený je, to jen lidi okolo a život sám nejsou připraveni na Myškina, na jeho osobnost, povahu, vlastnosti...
Ta společenskost toho románu se mi místy líbila a místy mě až obtěžovala, všechny ty pletichy, naschvály, úplatky, náhlá úmrtí... takový bulvár tehdejší doby.
Pokud se mě chcete ptát, jestli Nastaša Filipovna nebo Aglaja Ivanovna, neodpovím. Obě mi byly víc nesympatické než sympatické. Zajímvé bylo sledovat jejich propojení s knížetem a to, jestli milá Aglaja řekne to nebo tamto za zvuku písně Since I've Been Loving You. (Ti znalí z vás si možná skryté symboliky všimli mnohem dřívě, ale Aglaia byla nejmladší a nejkrásnější ze tří grácií... objev z dějin výtvarné kultury, díky za ně.)
Líbila se mi ovšem ráznost Lizavety Prokofjevny, té bych občas zatleskala.
(Měla jsem založenou pro závěr komentáře záložku u zajímavého ostavce, ale záložka někam utekla.)
Je to už pár rokov, čo som knihu čítala, vtedy mi konanie a zmýšľanie postáv prišlo také nejaké hysterické, ovládané citmi a vášňami, nerozumové. Nerozumela som mu. Pri porovnaní s anglickou klasickou literatúrou priepastný rozdiel. Nemala som odvahu siahnuť po ďalšej Dostojevského knihe.
Myslím, že tato kniha není ani tak o příběhu, ve kterém vykresluje autor tehdejší ruskou společnost, ale spíš jsem si jako čtenář užívala Myškinova vyprávění, jeho dětský a nezkažený pohled na svět, upřímnost a způsob života, který donutí člověka k zamyšlení a celkový témě propastný kontrast mezi ním a většinovou společností.
Pokud pominu občas až zbytečně dlouhý popis a dlouhá ruská jména, která se snadno zaměňují, nesoustředí-li se člověk jen na knihu, kniha se mi opravdu líbila.
Fajn, fajn. Po půl roce jsem Idiota znovu přečetl a hádejte co. Přineslo mi to opravdovej skvost až do ruky a já blbec ho předtím v té knize neviděl. Myslel jsem si, že se k němu vrátím až jindy, ale nastala správná chvíle a já to udělal už teď. Jsem šťastnej člověk. A teď do Vegas.
Zde jsem se trochu přecenil, a pustil se do něčeho, co mému mozečku zabere hodně práce a času, než si vše srovná. Možná taky nesrovná, zůstane v tom chaos, který se časem bude přeměňovat na chtíč si tuto knihu zopakovat. Zážitek to byl určitě skvělý, ale tvorba Dostojevského bude vždy patřit mezi částečně nepochopené. Každopádně se už nemůžu dočkat Karamazovců!
Štítky knihy
19. století zfilmováno ruská literatura psychologické romány carské Rusko tragédie nihilismus ruské romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2020 | Idiot |
Jedno z najlepších diel Dostojevského. V každej jeho knihe sa presviedčam viac a viac o tom, aký to bol veľký umelec.