Iluminace (limitovaná edice)
Alan Moore
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523747/bmid_iluminace-limitovana-edice-651d766bc29b7.jpg
4
20
20
e své vůbec první sbírce povídek zahrnující čtyřicet let tvorby představuje Alan Moore, legendární autor celé řady kultovních děl jako Strážci, Z pekla, Liga výjimečných, V jako vendeta, devět příběhů plných zázraků a podivností, z nichž každý nás zavede hlouběji do fantastických zákoutí reality. Čeká vás devět brilantních textů přeložených devíti skvělými překladateli, kteří patří mezi ty nejlepší ve svém oboru.... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 2023 , ArgoOriginální název:
Illuminations, 2022
více info...
Přidat komentář
Rozhodně to není kniha pro každého, nejde o oddechovku, u které můžete vypnout, ale naopak je důležité se při čtení soustředit a dávat pozor na detaily. Právě to mě však bavilo a užívala jsem si ten pocit, kdy do sebe vše nakonec zapadlo. Líbí se mi také Moorův někdy až hodně černý humor. Každá povídka je v něčem jiná než ostatní, ale všechny jsou dost vynalézavé. Alan Moore je za mě génius a doufám, že se ještě nějakých jeho povídek dočkáme. Mými favority jsou Hypotetická ještěrka, která ve mně nejdéle doznívala, Nepravděpodobně komplexní vysokoenergetický stav, který byl vlastně nakonec dost vtipný, a Co vlastně víme o Thundermanovi. Líbily se mi však všechny povídky a třeba hledat pointu v Americké světlo: vzdání holdu bylo dost zajímavé.
Já jsem asi na toto dílo málo intelektuálně založená, nebo nevím. Přišlo mi to sice velice ambiciózní, ale velice neuspokojivé. Jakože se autor vážně moc snažil, ale prostě na to nemá. Ještě nejlíp mi z toho vyšla Hypotetická ještěrka, ta vypadala opravdu slibně, ale pak nic. O té dívce, o které se zdálo, že to má být, to nakonec vlastně nebylo, bylo to o někom jiném, ta linka mě nebavila a pořád jsem marně čekala, že se vrátí k Som-som. A taky to bylo od jisté chvíle velmi předvídatelné. Pak následovaly už samé pro mě nudné věci, mezi kterými hrálo prim Co vlastně víme o Thundermanovi. Navíc tak strašně dlouhé! Vlastně by to snad ani nemělo v povídkové knize být, jenže upřímně, vyjít to jako samostatná novela, to by neobstálo, na to je to dost slabé, ve sbírce se to aspoň tak nějak ztratí. No a Americké světlo už byla z mého pohledu totální slátanina, nehledě k otravným poznámkám pod čarou. Asi jsem fakt hrozně přízemní, ale pro mě toto nebyl vůbec žádný literární skvost, jak je knížka prezentována. Jediné, co mi neustále tanulo na mysli, bylo: samoúčelná slovní onanie.
Je mi líto, ale tady jsme se já a Moore nesešli na stejné vlně. Oceňuju experimentální styl psaní, to, jak byla každá povídka unikátní, ale na rovinu, tahle povídková sbírka mě ke konci totálně unudila. Nejvíc se mi líbila povídka, jejíž název nese samotná kniha - Iluminace. Skvělý mix melancholie, nostalgie, to vše s příchutí krize středního věku až po hororové zakončení. Líbily se mi i Ani v legendách a šel i kratičký Dar shůry, kde nicméně byla pointa velmi průhledná a překvapení se na konci nekonalo. Hypotetická ještěrka byla zajímavá, ale v polovině ten příběh nabral jakousi hořkou pachuť, která mi nebyla po chuti a táhla se až do konce. Prvotřídní lokalita byla napsána s lehkým humorem, který pro mě fungoval tak napůl. A zbytek povídek, z těch už jsem jen chytla knižní krizi. Jsem ráda, že jsem nepodlehla líbivé obálce a nekoupila si bezhlavě limitku, vypůjčit z knihovny naprosto stačilo.
Bingosovo nadšení úplně nesdílím, nemyslím si, že Moore je geniální vypravěč, alespoň na literárním poli je spíše "pouze" nadprůměrný autor. Ke genialitě např. Borgese, který využívá slova a formy k vytváření robustních fikcí podobně, jako se o to snaží Moore, má stále daleko.
Přesto kniha rozhodně stojí za přečtení, i kdyby jen kvůli Thundermanovi, vedle kterého působí ostatní povídky skoro jako dotažené konceptuální experimenty.
Hypotetická ještěrka - originální, nepředvídatelné, skvěle napsané 4,5/5
Ani v legendách - zajímavý nápad, který by si ale zasloužil větší prostor 3,5/5
Prvotřídní lokalita - překvapivě civilní pohled na neobvyklou bohulibou práci právničky 3,5/5
Dar shůry - dobře napsané, ale u povídky založené na pointě beru jako mínus, když hlavní zvrat uhodnete hned na začátku 3/5
Nepravděpodobně komplexní vysokoenergetický stav - trochu mi připomínala Lemovu Kyberiádu, lehce (nebo spíše hodně) vilnější ale neméně zábavná, perfektní překlad 4,5/5
Iluminace - povídka trpí podobným neduhem, jako č.4, ale tady to tak nevadí, pointa není zas tak důležitá a povídka by díky své atmosféře fungovala i s jiným koncem 4/5
Co vlastně víme o Thundermanovi - kdybyste měli z knihy přečíst jenom jednu povídku, musí to být tahle. No povídka, jde spíše samostatnou knihu ve knize. Dozvíte se zde všechno, co (ne)potřebujete vědět o historii amerického komiksu pod úmyslně značně průhledným fikčním závojem 5/5
Americké světlo: vzdání holdu - vztah k beatnikům bude pravděpodobně definovat i vaše hodnocení této povídky 2/5
A konečně, jen aby nebylo ticho - krátký dialog bez uvození dvojice postav, přesto je vždy jasné, kdo je kdo (?!) 4/5
Alan Moore je mistr formy. Ať už v ní figurují obrázky nebo ne. Jeho první, do češtiny převedenou prózu jsem vyhlížel s velkým očekáváním a pak i nadšeně konstatoval suverenitu a samozřejmost, s jakou se zařadil mezi Gaimana, Bradburyho, P.K. Dicka a další giganty povídkového formátu.
Jeho technický perfekcionismus snoubený s neustálým formálním experimentem a chutná práce s jazykem (čímž vzdávám hold každému jednomu z devíti překladatelů) dělá ze všech statí unikátní zážitek.
Sbírka je čirá demonstrace postmoderny. Skrz na skrz lidská témata a uhrančivé pointy halí Moore do transcendentního (někdy až halucinogeního) hávu, zápletky, které by snad mohly působit přímočaře protkává společensko-filozofickým, kousavým komentářem, přičemž buduje atmosféru s architektonickou přesností a hlavně přes to všechno nepřestává být emocionálně silný, nepřestává být Básník.
Knize vévodí novela "Co vlastně víme o Thundermanovi". Jednak rozsahem převyšuje všechny zbylé části dohromady, druhak tématicky rozpitvává téma, které je s Moorem neodmyslitelně spjato. Ve zkratce se jedná o nevybíravou až žlučovitou obžalobu průmyslu mainstreamového komiksu, který zároveň funguje jako zástupný symbol pro celou popkulturu, respektive obecnou hrozbu závislosti na pocitu nostalgie (což je i ústřední motiv titulní povídky Iluminace: "Možná že fašismus nikdy nebyl nic jiného, než nostalgie použitá jako zbraň."). Jde poznat jak osobní problematika to pro autora je, od věrohodně vylíčeného nevinného opojení superhrdinským étosem, přes interní vhled do cynické evoluce řemesla i až po drasticky groteskní osobní příběhy jednotlivých aktérů. Bonusem je plejáda odkazů, ve které obeznámený čtenář rozklíčuje desítky parafrázovaných fiktivních i skutečných postav a reálií komiksové scény a která zároveň zrcadlí Moorovo katarzní rozžehnání se s tímto světem.
Za úplný vrchol antologie považuju ovšem až následující povídku "Americké světlo: vzdání holdu" - ultimátní sumář, zúčtování, poctu i dekonstrukci fenoménu Beat generation. Jedná se o jeden z mých nejintenzivnějších, nejnáročnější a nejvíce obohacujících čtenářských zážitků vůbec. Záplavu reálií a historických faktů - musím jen fascinovaně smeknout před mírou znalostí a informovanosti s jakou se Alan Moore opět vykasal, protože tato dalece přesahuje možnosti příčetného smrtelníka - dokořeňuje neodolatelná a hromsky atraktivní fabulační příměs. Jejich kombinace pak vytváří jakousi intertextuální detektivku, nemilosrdně vypointovanou skutečně až do posledního slova. K tomu bych ještě rád vyzdvihl překlad Boba Hýska, který zdobí rovněž velká zasvěcenost v tématu (kdo je povolanější, než člověk, který se osobně setkal s Allen Ginsbergem) a některé lahodné neologismy.
Jako celek je Iluminace nepopiratelný důkaz autorovy vypravěčské geniality, neopakovatelný výlet napříč galaxiemi a neodolatelný příslib jeho plnohodnotného vykročení na beletristické hřiště.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  V jako Vendeta |
| 2005 | Watchmen: Strážci |
| 2003 | Z pekla |
| 2019 | Providence |
| 2008 | Ztracené dívky |
Alan Moore má u mě při čtení pouze dvě polohy - buď je to totální bomba nebo ukrutná nuda a nedočtu. A to přesně odráží tato sbírka povídková sbírka, něco skvělé, něco mě míjí nebo ztratí v zahledění do sebe.