Iluze
Barbara Nesvadbová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443273/bmid_iluze-SN1-443273.jpg
3
108
108
Překladatelka Karla potkává Martina v těžkém období svého života. Doposud dokonalý vztah s jediným synem začíná s jeho dospíváním dostávat trhliny, když se Tomáš snaží vyrovnat s vlastní identitou a vztahem k otci a začne experimentovat s drogami. A pak jednoho dne potřebují právníka… Martin se Karle stane nejprve záchranným kruhem, jenomže brzy mezi nimi zahoří divoký plamen spalující vášně a nic už pak nejde vzít zpátky. ... celý text
Přidat komentář
Moje první kniha od autorky. Docela se mi líbila, zejména v audioverzi, v podání skvěle načteno J. Strykovou. Rychlý, strohý, výstižný děj. Karla mi k srdci moc nepřirostla, ale se synem to neměla lehké.
Mě se kniha líbila, je taková poklidně plynoucí, zamyšlení nad komplikovanými vztahy nechybí. Spisovatelka má svůj styl a to je fajn.
Líbil se mi ten strohý způsob psaní, ale hlavní hrdinka byla otravná a únavná. Lidem podobného založení se obloukem vyhýbám.
Četla jsem několik knížek od Barbary Nesvadbové a musím říct, že její fanynka (jako spisovatelky) nejsem. Po mnoha letech jsem dala šanci Iluzi a musím říci, že se mi líbila zatím nejvíc. Přelouskala jsem ji za večer a líbil se mi jak příběh (ačkoliv vcelku banální "zakázaná" láska), tak styl, jakým je to napsané. Přesně jak napovídá název člověk z toho má takový rozmazaný pocit, s každou kapitolou získává další střípek citů nebo děje do mozaiky příběhu. Toto se docela povedlo. A pěkná je i vizuální stránka knihy - černobílé fotografie a věty z textu.
Už dlouho jsem toužila po přečtení něčeho od Barbary Nesvadbové. Fascinovalo mě na ní její působení v HB. Pro knihu jsem ale nebyla cílová skupina. Střípky citového vzplanutí narušovalo drama se synem, které ne vždy souviselo s hlavní linkou "zakázané lásky". Konec už byl možná trochu moc komplikovaný a ponechala bych celou knihu jen jako emoce, vzplanutí a náhlé náhodné myšlenky týkající se vztahu i s ohledem na délku knihy.
Námět knihy se mi líbí. Svobodná matka, která celý svůj život zasvětí jedinému synovi, obětuje pro něj svůj soukromý život a když pak potká pana pravého, konečně dá průchod i svým vlastním potřebám. Problém je ale v tom, že pan pravý je ženatý.
Co mi bohužel při čtení vadilo, byla forma, jakým je kniha, psaná. Od autorky, to byla první kniha, kterou jsem četla, takže to byl možná jen nezvyk.
Krátké kapitoly, ve kterých se skákalo do různých časových období, mi ale také bohužel nevyhovovaly. Nešlo se do kapitoly začíst, nějak ji prožít, protože hned byl konec.
Každopádně všechno to, co Karla prožívala, se dalo pochopit. Všechny její strasti a obavy. Jen samotný závěr jsem si asi nedokázala představit, že by se takto mohl stát.
Líbil se mi originální styl psaní, kniha se četla dobře. Některé myšlenky hlavní hrdinky Karly jsem dokázala pochopit, ale příběh jako takový mě příliš nezaujal. Co bych knize vytkla, je používání pouze prvního písmena ze jména. Místo Martin jen M., přišlo mi to takové neosobní.
Přímé, strohé, intenzivní. Občasné věty složené netradičně s přísudkem na konci mohou značit literární značku, rozpoznatelný styl, snahu o zdůraznění podstatného?
Ano, kniha není obsáhlá, co do počtu stran, ale zdráhala bych se ji označit za oddychovku.
Není to téma pro každého, musíte mít něco z Karly, abyste dokázali pochopit. Autorčin styl je také výjimečný a ne každému se příjemně čte. Proto bude budit rozporuplné reakce, ale to nevadí. Kniha si své čtenáře najde.
Před mnoha lety jsem určitě četla Řízkaře i Bestiář, ale moc si z toho nepamatuju. Nicméně Iluze se do mě otiskly výrazněji a další autorčiny knihy z poslední doby ráda vyhledám.
Knížka se moc nelíbila, ale na ukrácení času v letadle posloužila dobře. Myslím, že autorka napsala i lepší kousky
Od Báry jsem už několik knížek přečetla..
Ale tato byla jiná - taková vyzrálejší, s myšlenkou, čtená jedním dechem...
Rozhodně doporučuji...
Přečteno za víkend. Od knihy jsem nic neočekávala. Chtěla jsem spíš z povinnosti (pracuji v knihovně) zjistit, jak píše Barbara Nesvadbová. Z kraje knihy mi styl psaní přišel hodně strohý, ale pak jsem si zvykla a nakonec dávám 4 hvězdičky. Kniha mě mile překvapila.
Tato kniha se četla sama. Dle mého názoru jedna z nejlepších autorčiných knih. Moc ráda si jí přečtu znovu.
Nesvadbovou buď čtete rádi a líbí se Vám od ní vše nebo se Vám nelíbí nic. Je to jednoduchá volba. Mě se její knížky hodně líbí, hlavně v audio-podobě.
Drsné, sarkastické, stručné. Co dodat.
Klasicky hlavní postava Karla...
Audiokniha: čte Jana Stryková, odevzdaně, klidně
Hluboká psychologická sonda do mysli zralé ženy – matky, milenky. Bilancování a chvílemi přešlapování na místě.
Suše, stroze, nekompromisně odsekávající slova jsou pro mě typickým Barbařiným rukopisem. Taková slovní palba kulometem, která ale přesně míří přímo na vaši komoru. Bravurně tím nastavuje zrcadlo našim vlastním iluzím, chimérám, strachům, závislostem, které nás omezují.
,,Štěstí se nesmí promeškat. Druhá šance totiž neexistuje.“
..Kam se ztratila hodnota pravdy a lásky?“
Absolutní pravda neexistuje, proto je tak těžké najít odpověď, možná dočíst tuto knihu.
Přesto:
,,Láska je všeobjímající. Svobodná, přímá, volná. Láska nesvazuje. Láska přeje. Láska dává.“
P.S.: Slovo přímo do pranice...
Podruhé.
Podruhé se probouzím z Iluze.
Četla jsem ji před půl rokem a zamilovala se do ní.
Šest měsíců jsem na ni myslela.
Dnes jsem se do ní znovu ponořila.
A miluju ji ještě víc.
Iluze je rozhodně jednou z mých nejsrdcovějších knih.
Nedám na ni dopustit. V mé přítomnosti jí nikdo nikdy neublíží. O to už se postarám.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Laskonky |
| 2007 | Bestiář |
| 2022 |  Povídky, které pomáhají |
| 2008 | Pohádkář |
| 2007 | Řízkaři |
Po řadě temných témat jsem si chtěla dopřát nějakou oddechovku a rozhodla jsem dát po dlouhé době šanci Báře Nesvadbové. Nějak jsem doufala, že když jsme vrstevnice, i ona už vyrostla. Bohužel, osnova příběhu stejná, hrdinka je sice starší, stále ale připravená položit svou emancipovanost na oltář lásky. Palčivých témat dnešní společnosti mi na tak málo stránek přišlo taky moc. Na zvláštní slovosled autorce vlastní už jsem zapomněla a mohu k tomu zase jen dodat, že méně je někdy více.