Imaginární přítel
Stephen Chbosky
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434613/bmid_imaginarni-pritel-5Ga-434613.jpg
3
419
419
Napínavý hororový příběh od autora bestselleru Ten, kdo stojí v koutě. Kate Reesovou život naučil, že násilníkovi, co přísahá, jak se polepší, není radno věřit. A tak sebere uprostřed noci svého sedmiletého syna Christophera a společně se vydávají hledat nový život. Cesta je zavede až do malého městečka Mill Grove v Pensylvánii, které je tak odlehlé a zapomenuté, že by je tam nikdy nikdo nehledal. Jenže když necháte jedno nebezpečí za zády, neznamená to, že další na vás už nečeká. A přitom se z počátku zdá, že konečně našli klidné místo k životu. Jenže pak Christopher zmizí. Šest dlouhých dní po něm není ani stopy. Dokud zničehonic nevyjde z lesa na kraji města. Není zraněný, je na něm ale něco divného. Nevrací se totiž sám. V hlavě slyší hlas, který mu napovídá, co má dělat. Hlas, který pro něj má jasný úkol. Christopher musí do Vánoc v lese postavit stromový domek. Pokud to nedokáže, stane se všem v Mill Grove včetně jeho milované maminky něco nepopsatelně strašného...... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2020 , KalibrOriginální název:
Imaginary Friend, 2019
více info...
Přidat komentář
Při čtení této knihy jsem měla velmi smíšené pocity.. Celou dobu se to přelévalo od "to je ale blbost" po "super, jen rychle dál". Takže od jedné hvězdičky k pěti, které jsem se nakonec rozhodla dát.. Možná právě proto, protože tohle se mi stalo prvně.. :-D Nevím, jestli bych to úplně nazvala hororem, ale inspirace Stephenem Kingem je tu hodně cítit.. Viděla bych v knize určité hluboké poselství, ale to jsem si uvědomila až úplně na konci, kdy to člověk vstřebával.. A kdo jsou Syčící paní a Hezký pán doopravdy, to mi blízké není, ale vlastně proč ne.. Když teď člověk myslí na knihu s odstupem, tak nemohu vlastně říct, zda knihu doporučuji nebo nedoporučuji, takhle nerozhodné to vlastně pořád je, tak pozor :-D
Tady jde přesně vidět, že se člověk nemůže rozhodovat podle toho kolik procent kniha má. Za mě je to povedé dílo, které stojí za to si ho po večerech přečíst. 4* Tak ať se líbí
Úžasná kniha od začátku až do konce. Otázky zodpovězeny, vyšší myšlenka také. Děj je dlouhý, ale nemyslím si, že se nějak extra táhl, člověk musí očekávat od knihy o 653 stránkách, že bude prostě dlouhá, mě to nevadilo, stejně jako prolínání postav, které děj vyprávěly. Jako matka syna jsem k příběhu přilnula neuvěřitelně rychle a dokázala jsem se vcítit. Dokonce mi některé pasáže vehnaly slzy do očí, protože jen dítě může bezmezně milovat svoji matku bez ohledu na její chyby. Ta jejich vzájemná láska a porozumění mě prostě nutila číst dál a dál. Za mě vážně krásný, promyšlený a silný příběh. Doufám, že jednou mě můj syn bude taky takhle milovat a ochraňovat jako Christopher svou maminku.
Čteno jako audiokniha a libilo se mi to, uprimne ty negativni komentare zde moc nechapu:-) Melo to napeti, zahadu....za me dobre cteni. Vsechny nejasnosti se nakonec objasnily a vyusteni bylo logicke. Bodik dolu, jelikoz Darcy Coates nasadila latku proste hodne vysoko, jinak by to plny pocet ucite dostalo.
Slibný začátek, konec tragédie. Zdlouhavé, otravně se opakující tytéž věty. Dočetla jsem silou vůle.
Tak tohle byla pecka! Jako jasne, konec byl silene moc natahovany a ja si rikala: "Kdy uz to konečně skončí?!", ale jinak napeti od zacatku knihy. Ty jo, precteno asi za týden, coz vzhledem k tloustce knihy a detem je fakt něco... :-D
Taky se mi libilo poslani cele knihy - vdecnost, vira, láska, pokora, skromnost... Koneckonců, pokud tohle ze sveta vymizí, tak uz fakt bude asi apokalypsa...
Neskutečně zdlouhavé a zmatené, i když obojí mohlo být cílem. Ano, je tam kingovská atmosféra, ale být to o třetinu kratší nic by se nestalo a bylo by to mnohem čtivější. Po "Charliem" velké zklamání.
Celý děj se nekonečně táhl. První polovina mě sice aj bavila, ovšem rozuzlení trvalo zbytečně dlouho, nedávalo smysl a náboženskej kontext byl taky velký zklamání. Škoda 650 stránek.
Čekala jsem více, i přes ne úplně kladné hodnocení, ale větší blbost jsem nečetla. Slátanina všeho možného.
Od Imaginárního přítele mě málem odradila ta spousta špatných recenzí. Ale byla by chyba a velká škoda, protože v Imaginárním příteli jsem našla takového mladšího bráchu románu To, který považuji za top, co se hororových děl týká. Knížku, která má přes 600 stran a k tomu dost malá písmena jsem ale přečetla za pár dní, bavila mě celou dobu a překvapovala mě. Zamilovala jsem si hlavní postavy (klaďase i záporáky) a dokonce mě nezklamal ani konec. Přiznávám, že závěrečná "bitva" mohla být trochu kratší, ale zase se takhle dostalo na každou postavu, a to jich v knížce opravdu není málo. Autorovi se podařilo vytvořit americké městečko, které pod svou zdánlivou obyčejností skrývá zlo. Zlo, které dokáže zneužít a využít každého obyvatele, pokud dostane možnost. A aby tu možnost nedostalo, od toho je tu dětský hrdina, jeho matka, jeden důchodce a šerif. Ano, trochu Derry, trochu Castlerock nebo Hawkins. Imaginární svět vedle toho skutečného.
Knihu jsem četla necelý týden.
Doma jsem ji měla přes rok a podle propagace jsem se na ni dost těšila.
Jenomže jsem zklamaná. Tohle má být hororový thriller? A kde jsem se měla bát nebo mi měl běhat mráz po zádech? Kdyby byl příběh o půlku kratší, vůbec by to knize neublížilo. Toho imaginárna tam bylo až moc, jako kdyby autor vzal všechny možné i nemožné nadpřirozenosti a nutně je potřeboval použít.
Kniha neurazí ani nenadchne, spíš teda nenadchne. A ač jsem člověk, který si knihy kupuje a nemá kartičku do knihovny, asi tuto mít ve své knihovně nepotřebuji a pošlu ji o dům dál.
Nemám co dadat. Takto intenzivní zážitek jsem doposud z žádného čtení neměl. Knihu jsem přečet za 6 dní a užíval jsem si každé jediné napsané písmenko. Chbosky dokázal napsat snad ten nejlepší a nejvíce epicky pojatý horor ever! Jsem unešen postavami, příběhem, koncem, lokacemi, atmosférou a stylem vyprávění. Pravděpodobně si domů koupím vlastní výtisk a budu si knihu vystavovat a kochat se i její překrásnou obálkou.
Tak tohle byl hodně špatný vtip.
Předchozí kniha Chboskyho mě naprosto dostala, a přestože jsem od Imaginárního přítele nečekala nic míň a nic víc než "obyčejný" thriller/horor, tak to, co jsem dostala, mě fakt šokovalo.
Knížkou jsem se prokousávala rok a půl. Prvních 150, 200 stran bylo fajn, ale potom... Nejradši bych si nafackovala za to, že jsem vydržela až do konce téhle slátaniny. Škoda každé přečtené stránky tohoto "díla". Ne a ne a ne, NEDOPORUČUJI!
(SPOILER)
Původně jsem chtěla knihu doporučit jako "ucházející thriller v Kingově stylu", jenže ji bohužel musím označit za naprostou slátaninu.
Již samotná výstavba textu je až příliš překombinovaná a zbytečně kostrbatá. Kdyby se autor držel pravidel psychologického dramatu s prvky thrilleru, nepochybně by vytvořil zajímavý román s tématem schizofrenní osobnosti. Jenže vychází z prvků young adult žánru, do něhož ze všech sil cpe nadpřirozené hororové prvky typu "NĚKDO TĚ SLEDUJE; JÁ TĚ VIDÍM", a přidává další nesmysly: obří epidemie záhadné nemoci, neposkvrněné početí ve stylu Panny Marie, záhadní útočící jeleni, postava Hezkého pána a Syčící paní, obličejový mrak s obrysy lidské tváře aj. Ve svém úsilí co nejlépe napodobit svůj literární vzor jde až na samou dřeň, čímž příběh zcela degraduje a ztrácí na své hodnotě. Zdá se mi, jakoby autor též poněkud "vybrakoval" i jiné horory - viz motiv postav, které mají zašitá ústa a oči. Podobný typ hrůzy však dnes již nevystraší ani malé dítě.
Stále dokola se zde opakují ty samé fráze a hlášky, např. "Něco bylo špatně. Něco tu nehrálo." Samozřejmě nechybí přehršle výroků typu: "Miluji tě; Mám tě rád/a/."
Děj je zbytečně rozvleklý, postrádá napětí a "nevyspraví" ho ani střídání dějových rovin různých postav.
Objevuje se mnoho klišé z typicky amerických reálií: teenageři a jejich starosti s láskami, šikana ve škole, vzdor vůči rodině a světu, zneužívání... Postavy jsou velmi drsně konfrontovány se svou minulostí a svými strachy.
Objevuje se zde i několik slabých míst a nesrovnalostí, vyvolávajících otazníky - autor zmiňuje místo, kde "nebyla spatřena lidská noha" - a hned vzápětí popíše iniciály milenců na stromě. Také stavba samotného dokonalého domku na stromě vzbuzuje otázku, JAK se něco tak náročného podařilo vytvořit dětem, neřeší se fakt, kde vůbec berou materiál a nářadí...
Vadila mi též i přemíra vulgarismů. Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Igora Bareše. Ačkoliv ho jako herce obdivuji, zde mne svým exaltovaným a přehnaným projevem zklamal.
Tak tohle je slátanina, jakou jsem neměla v ruce už hodně dlouho! Musela jsem se nutit, abych se dobrala konce, pořád jsem doufala, že tam na mě bude čekat nějaké logické vysvětlení, uzavření, že se to poskládá tak, aby to dalo smysl. Jenže nedalo..
Začátek vypadal docela slibně, jenže pak se to začalo odvíjet úplně jinam a stále více to zabředávalo do úplných absurdností a nesmyslů. Jeleni, imaginární svět, který neustále obchází pravidla své vlastní existence, celé město posedlé šílenstvím, neposkvrněné početí,... To je prostě tak šílená směs, že se to fakt dá jen stěží pochopit.
Knihu jsem měla doma poměrně dlouho než jsem se k ní dostala. Začátek se poměrně slibně rozjížděl, ale...
Prvních 200 stránek dobře, poté se 300 stránek opakovalo téměř to stejné a posledních pár stránek opět o trochu lepší.
Za mě zbytečně moc zdlouhavé a místy o ničem.
Štítky knihy
přátelství americká literatura zrada rodina horory parta dětí nadpřirozené schopnosti dobro a zlo
Imaginární přítel
Uff!... To bylo něco. Mám hoodně rozpoluplné pocity. Na jednu stránku má knížka v sobě úžasný hororový příběh, který se mi líbil, byla jsem v napětí a povětšinou jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Ale pak je tady ta druhá stránka... Knížka by klidně mohla být o polovinu kratší, jsou tam zbytečné pasáže, hlavně na konci, neustále se opakující děj a neskutečně zdlouhavý konec, který v podstatě zabírá půlku knihy. Ke konci jsem myslela, že to snad nedočtu. Takže asi takhle, jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, nelituji toho, ale taky jsem ráda, že už to mám za sebou.