Imaginární přítel
Stephen Chbosky
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434613/bmid_imaginarni-pritel-5Ga-434613.jpg
3
419
419
Napínavý hororový příběh od autora bestselleru Ten, kdo stojí v koutě. Kate Reesovou život naučil, že násilníkovi, co přísahá, jak se polepší, není radno věřit. A tak sebere uprostřed noci svého sedmiletého syna Christophera a společně se vydávají hledat nový život. Cesta je zavede až do malého městečka Mill Grove v Pensylvánii, které je tak odlehlé a zapomenuté, že by je tam nikdy nikdo nehledal. Jenže když necháte jedno nebezpečí za zády, neznamená to, že další na vás už nečeká. A přitom se z počátku zdá, že konečně našli klidné místo k životu. Jenže pak Christopher zmizí. Šest dlouhých dní po něm není ani stopy. Dokud zničehonic nevyjde z lesa na kraji města. Není zraněný, je na něm ale něco divného. Nevrací se totiž sám. V hlavě slyší hlas, který mu napovídá, co má dělat. Hlas, který pro něj má jasný úkol. Christopher musí do Vánoc v lese postavit stromový domek. Pokud to nedokáže, stane se všem v Mill Grove včetně jeho milované maminky něco nepopsatelně strašného...... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2020 , KalibrOriginální název:
Imaginary Friend, 2019
více info...
Přidat komentář
Námět super, skvělý rozjezd, ale velké zklamání z konce..zdlouhavé a na můj vkus až moc "boha", zvrhlo se to úplně někam jinam..
Imaginární přítel byl moc dobře napsaný, o tom žádná, ale šíleně mu ublížila ta délka. Kdyby měl tak těch 300-350 stránek, neměla bych snad jedinou výtku.
Do poloviny jsem stránky hltala, ubíhaly samy, byla jsem z toho ve stresu a četla klidně čtyři hodiny denně. No pak se to začalo táhnout a protahovat. Začaly tam být kapitoly vyprávěné z pohledu vedlejších postav, které byly kolikrát až zbytečné a stačil by třeba odstavec. Poslední stránky jsem dočítala z přesvědčeni.
Moc mě to mrzí, protože to mělo velký potenciál. Bylo to skvěle vystavěné, originální. Byly tam prvky, které mi v hlavě spouštěly chaos a nutily mě nad knihou přemýšlet. Jen Škoda té délky.
Kniha se mi moc líbila. Ačkoliv se v komentářích tady často opakuje, že kniha zhruba v půlce začíná být nudná, mě to právě zhruba od půlky hrozně chytlo. Nicméně plný počet * dát nemohu, a to hlavně kvůli neskutečně protáhlému konci, který se táhl snad na 150+ stran, to musím uznat, že mě celkem vyčerpávalo. Taky jsem spoustu věcí nepochopila, hlavně teda právě na konci, kdy mi to přišlo už zbytečně moc zamotané.
Co se týká samotného příběhu - Byl skvělý! Za mě upřímně to bylo takové ultimátní psycho, že jsem v noci párkrát ani nemohla v klidu usnout.
O tom, zda se jedná o vykradení nápadu něčeho/někoho jiného se bavit nehodlám - vše, co mělo být napsáno, napsáno pravděpodobně bylo, a v dnešní době, troufám si říct, je snad nemožné napsat něco 100% originálního. Kinga i ST miluju, ale tohle bylo dle mého něco trošku jiného. Prvky od obou to mělo, ale mně to přišlo daleko děsivější.
SPOILER
Taky jsem nepochopila, proč pár stran před koncem mluvili o Kate jako o šerifově manželce, ačkoliv nebyli manželé. No, takových WTF momentů jsem na tom konci zažila víc, ztrácela jsem se v tom, ale mohlo se jednat jen o moji nepozornost, kdo ví.
Když jsem si četla hodnocení tady na databázi, neměla jsem od knihy velká očekávání. Byla jsem ovšem velmi mile překvapená. Kniha byla napínavá od začátku až do konce. Velmi zajímavý děj, nerada jsem knihu odkládala.
Na knihu jsem se strašně moc těšila. Pak jsem uviděla knihu, pěkná těžká bichle s pidi písmenky. Bohužel to nebylo nejhorší. Horší byl vnitřek! Za mě velké zklamání, tak jsem se na knihu opravdu těšila. Věci šíleně přehnané, přeplácáné, místo toho abych se bála, jsem měla pocit že tam jsou všichni (a teď bez pardonu) na fetu! Jedinou postavu co jsem měla ráda byla snad Kate, ta jediná byla z nich nenormálnější. Příběh byl aspoň jakž takž čtivý. Ale ten konec? Už jsem se bála že je to konec bez konce, delší konec jsem zatím nečetla, ten měl snad kolem 200 stran.. Pak konečně přišel konec.. A jsem ráda za poslední větu! Už jsem se bála že ten konec pan spisovatel posere.
Kniha me upoutala svou tloušťkou, cim silnejsi, tim lepsi.
Co se tyce deje, jak jiz bylo v mnoha recenzích receno, do poloviny poutave, pak se to tahlo a propletalo. Pribeh vysvetlil detaily vsech postav, to se musi nechat.
No, tohle bylo rozhodně překvapení. Přijde mi, že knihu psali dva autoři. Ten první vymyslel koncept a ten druhý ten konec. Začneme tím pozitivním. Kniha mě v podstatě až do stránky 500 bavila. Obdivuju, jak autor zvládl proplést celý svět a seznámit nás s velkým množstvím postav, které byly všechny rozdílné. Znovu a znovu se vracel ke stejným postavám a vytvořil skvěle propletený svět. Kapitoly byly krátké, což mám ráda a styl psaní byl... no zvláštní... velké a malé písmenka, zdůrazňování slabik. No ale ten konec, to byla slátanina. Přišlo mi to nepromyšlené, autor si prostě něco vymyslel a ukončil to. Vůbec nic tam nesedělo. Byly tam fyzicky nemožné věci. Pokus o hlubší myšlenku tam sice byl, ale velmi povrchově. No prostě toto za mě teda vůbec ne. Dávám 2 hvězdičky za ten povedený svět, který mě fakt bavil a bylo to i dobře napsané. Ale je to opravdu podprůměrná hororovka, kterou bych asi nedoporučila.
Začátek mě pohltil, od druhé poloviny už to byla ale spíše pohádka a to už mě tak nebralo...
Já vlastně vůbec nevím, jak mám knížku ohodnotit. Dala jsem si chvíli, abych si po přečtení urovnala, jak na mě knížka zapůsobila a co ve mně zanechala. Jedno je jisté, nikdy jsem nic podobného nečetla.
Když se mi dostala do ruky, krapet mě vyděsila její tloušťka a drobná písmenka. Ze začátku jsem měla problém se začíst, ale pak už to šlo samo. Některé pasáže byly chaotické a musela jsem se vracet, abych si správně navázala postavy. Děj byl hodně zvláštní, ale možná právě proto se mi líbil a dokonce jsem se přistihla, že se v některých pasážích bojím a kontroluju, jestli mi někdo nestojí za zády.
Jsem nadšená! Skvělé počtení, sice pomalejší rozjezd ale autor prostě chce, aby jste se v prostředí a okolnostech dokázali orientovat. Až do konce netušíte, která strana vyhraje, kdo je ten zlý a kdo naopak ten dobrý. Po dočtení mám spíš pocit, že jsem viděla opravdu velice dlouhý film, než četla knihu.
"Ježíš nám odpustil, že jsme Ho zabili. Jeho otec nikdy."
Tohle je takové rozporuplné hodnotit. Když jsem zaregistrovala, že vyšla nová kniha S. CH, tak jsem pro ni bez váhání běžela do knihkupectví a možná jsem se těšila tak moc, až jsem se přetěšila...Rozhodně byl příběh propracovaný a bavil mě, tomu nemohu nic vytknout, ale na druhou stranu si myslím, že kdyby měla kniha o 300 str. méně, bylo by to jen ku prospěchu. Zbytečně dlouhé a k dočtení knihy jsem se spíš přemáhala, což není úplně ten čtenářský zážitek, který bych od knihy očekávala...
Čekala jsem něco trochu jiného. Chybí mi dočíst 200 stran a nějak se tím nemohu prokousat. Bílá igelitka je opravdu vtipná záležitost... Nevím, co si o tomto příběhu mám myslet. Dobře se čte, to ano. Ale nikdy jsem žádnou knížku nečetla tak dlouho. ????????
To teda byl "horor" - už před půlkou jsem se začala hrooozně bát, že tahle blbost nikdy neskončí. Byla to prostě dlouhá a nudná knížka.
Málokterá kniha mě upoutá již od prvních stránek, nicméně tato patří k těm málo knihám. Autor dle mého věděl, co přesně chtěl knihou popsat. Výborná kniha
Před padesáti lety zmizel v Apoštolském lese chlapec. Teď ho následuje Christopher, který se přistěhoval s matkou prchající před násilnickým partnerem a vzpomínkou na manžela, co spáchal sebevraždu. Christopher je nenalezen v lese šest dní a po návratu jeví známky geniality. Poslechne hezkého pána a s kamarády postaví domek na stromě jako bránu do paralelní reality. Má zabít syčící dámu a zachránit svět... Patřím k těm, kteří naskočili a poměrně dlouho se vezli na pozitivní vlně (i když souhlasím se všemi poznámkami o autorově pravidelném požívání houbiček a jiných halucinogenů před tím, než začal psát - což však někdy nemusí být na škodu). Přepracování kingovských motivů v první třetině mě bavilo, stejně jako postupné překlopení do biblické travestie, a výjimečně (fakt se mi to nestává často) jsem se i bála. Nelze autorovi upřít promyšlenost příběhu i jednotlivých motivů, zručnost při převracení jejich významů ("noční můra je jen sen, který se pokazil"), schopnost navodit atmosféru a udržet strhující tempo, ale marná sláva - vedlejší, ale nepominutelné postavy nejsou propracované natolik, aby člověk jejich příběhy se zájmem sledoval po celou dobu (paní Hendersonová je výjimkou) a nebezpečí různého druhu, ovšem významově stejná trvají bez oddechu příliš dlouho, takže se v množství informací, zvratů a slov ztratíte, ani nevíte jak; a pokud ne, začnete mít pocit, že všechny ty "šokující" pointy jsou stejného druhu a nejpozději od té druhé nudí. K tomu opakování stejné autorské metody (několikerý popis, co ten či onen dělá ve stejný magický čas, nebo akcelerující aktivita popsaná roztrhaně mezi slovy hypnotizujícího sloganu) a zmiňované miniaturní písmo a brutální počet stran... Na druhou stranu - pokud si chcete užít trip do pekla a bavit se dusnou atmosférou do bezvědomí, sledovat osudy minimálně tří pozoruhodných postav a opájet se výjimečnou autorskou obrazivostí, tohle je pro vás to pravé. Koneckonců - navzdory všem námitkám jsem Imaginárního přítele dočetla.
Tak tady někdo baštil houbičky nebo nějaký jiný chemický molekuly. Páč to není jinak možný! :-) Abych se dostala alespoň na zdánlivě podobnou psychedelickou vlnu, šňupala jsem kafe, nitrožilně colu a polykala brambůrky.... Má fantazie však nenabrala ten správný efekt a začala se ztráceeeet v dění celého města. Pozitivum? Pěknej zlatej puntík na obálce. Ať nejsem jenom zlá, čtivý to je, nečekaně to odsejpá i když to děsí malinkýma pismenkama a množstvím stránek.
Štítky knihy
přátelství americká literatura zrada rodina horory parta dětí nadpřirozené schopnosti dobro a zlo
Imaginární přítel
Když jsem se dozvěděla, že Stephen Chbosky vydává novou knihu, byla jsem nadšená. Po přečtení prvních, ne zrovna kladných, recenzí jsem se začala trochu obávat. I tak jsem do toho nakonec četla. A nelituju toho.
Na začátku knihy se postupně seznamujeme s každou postavou a příběh se nám pomalu rozplétá. Pořád jsem chtěla vědět více o Imaginárním světě a co se po Christopherovi vlastně chce. Zhruba v té polovině jsem byla už tak vtáhnutá do děje, že jsem odmítala knihu položit a jít spát, prostě jsem potřebovala znát odpovědi a číst dál. Nemám moc ráda, když se do příběhu plete náboženství nebo prostě bůh, ale tady mi to zase tolik nevadilo. Závěr knihy se už ale maličko vlekl a byl možná delší než by musel být. Takže ano, kdyby se kniha zkrátila, nejspíš by jí to vůbec neuškodilo. Jako celek však hodnotím knihu kladně.