Imperfekcionisté
Tom Rachman
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156921/imperfekcioniste-156921.jpg
4
51
51
Satirický, a přitom dojemný ohňostroj lidské marnosti odehrávající se v kulisách mezinárodního deníku sídlícího v Římě Hrdinové románového debutu bývalého novináře Toma Rachmana nejsou zrovna ideálními kandidáty na Pulitzerovu cenu. Představte si šéfredaktorku prožívající manželskou krizi či postaršího pařížského korespondenta, který byl kdysi váženým reportérem a velkým svůdcem, ale dnes nemá „žhavější“ téma než chov strnadů. Nebo anorektickou redaktorku ekonomického zpravodajství, jež se zamiluje do dredatého irského povaleče. Odborníka na nekrology a křížovky, jehož životním cílem je „nic nedělat“, avšak rodinná tragédie ho ironií osudu posune v kariéře. Mladého naivního káhirského dopisovatele, snažícího se zdokumentovat „sexuální život islámských extremistů“, kterého bez skrupulí vysává starší kolega. Afektovanou osamělou a zatrpklou finanční ředitelku nebo korektora sisyfovsky bojujícího proti překlepům typu Saddám Hnusajn nebo genitální ekonom. Ti všichni jsou závislí na vnukovi zakladatele novin, jenž se však zajímá jen o svého baseta jménem Schopenhauer. Jsou to ztracenci, antihrdinové, věční smolaři lapení do sítě pochyb, zmítaní osudem. Jsou patetičtí i dojemní současně. Jsou zkrátka neodolatelní. Rachman je sleduje výsměšným perem milovníka opileckých portrétů a anekdot posbíraných u automatu na kávu. Kniha prostřednictvím jedenácti příběhů vykresluje více než padesát let historie jedněch novin, od zlatých časů k jejich úpadku. Ačkoli se každá z kapitol odehrává v jiném období a točí se kolem jiné postavy, je kniha — právě díky hrdinům, kteří proplouvají napříč jednotlivými epizodami — důmyslně propojeným příběhem.... celý text
Přidat komentář
Naprosté překvapení v tom nejdokonalejším hávů, které však úplně zbytečně k zemi sráží ta nic neříkající (oku nelahodící) obálka.
Poklidná povídková knížka, která se však k mému mírnému zklamání nezaobíra tolik novinařinou jako spíš novináři. Tedy novináři jako lidmi. Jedná se o příběhy ze života lidí různých věkových kategorií, novinářů pracujících pro již pomalu upadající plátek. Do toho se prolínaji krátké příběhy ze života zakladatelů a majitelů deníku v průběhu časů. Jak to u každé povídkové knihy bývá, jsou příběhy, které čtenáře osloví víc a jsou příběhy, které jsou spíše do počtu. V tomto případě se mi zdálo, že knize mírně dochází dech v druhé polovině, která mi nepřišla až tak zajímavá a trochu se to už opakuje. Autor příjemně překvapil mírou detailů - jak co se práce v deníku týče, tak i různých postaviček, které působí někdy komicky, někdy smutně, ale nikdy nejsou přehnané. Co se však novinařiny jako takové týče, do hloubky se tu bohužel nejde. Četlo se to však příjemně a byť nesdílím to všeobecné nekritické nadšení a tedy nemám pocit, že se jedna o must read knihu, můžu ji doporučit třeba jako ideální knížku na léto. Díky krátkosti a nenáročnosti povídek se to dá číst přerušovaně a člověk se neztratí. K závěru jsem mírně poklimbával, ale závěrečná povídka mě svým posmutnělým twistem a lidsky bohužel i trefnou pointou dost probrala. Za mě slabší 4*, ale za přečtení to stojí.
Pro mě velký objev, jelikož debut Toma Rachmana je bez přehánění kvalitativně na úrovni toho nejlepšího od dejme tomu Philipa Rotha. Imperfekcionisté jsou románem o fiktivním americkém deníku se sídlem v Římě. Jednotlivé kapitoly jsou povídkami týkajícími se jednotlivých postav – redaktorů, reportérů, editora, korektorky, finanční manažerky i jedné čtenářky. Jde o horizontální plán vykreslující jeden vzájemně provázaný prostor, kterým se vine vertikální linie popisující v krátkých textech historii novin. V tomto ohledu nic nového pochopitelně. Celé to na první pohled může působit příliš schematicky a vykonstruovaně, což ale vůbec neplatí. Každá postava je živoucí, skvěle vykreslená, má nějaký konflikt, který se dotýká řady dalších konfliktů, a projde nějakou proměnou, uvědoměním – stejně tak čtenář, který skrze vývoj nutně reviduje své představy. Proměny hrdinů se neodehrávají v jasně definovaném, určitém plánu – dost často jim není jasné, co vlastně zažili, co pro ně událost znamená. Často jednají v rozporu s tím, co si sami myslí, že chtějí, případně zjišťují, že jejich představy a základní předpoklady jsou mylné. Jindy to ani nejsou schopni zjistit, ale zjistí to o nich čtenář. Nejistota se ovšem netýká autorského záměru – naopak, pointy jsou sice mnohoznačné a vrstevnaté, ale nikoli nepromyšlené. Autor samozřejmě účinně využívá síť nevěrohodných vypravěčů, jejichž nevěrohodnost se zrcadlí v očích ostatních a odhaluje tak relativitu a nejistotu ohledně všeho, co si protagonisté o sobě a o okolí myslí.
Velmi zajímavá sonda do zákulisí novinářského prostředí a především do životů lidí s touto redakcí spojených. Aneb - o tom, jak chceme (či si alespoň přejeme), aby nás ostatní vnímali a jaká je realita našich životů ve skutečnosti. Případně jak velký rozpor může být mezi tím, jak si nás přejí vidět ostatní a jací doopravdy jsme, a k jakým kotrmelcům může docházet, když se této představě snažíme vyhovět.
Ač současné novináře a celé novinářské prostředí nemám příliš v oblibě, protože souhlasím s názorem jedné postavy z knihy, že novinařina a morálka se navzájem vylučují, kniha mne bavila a to velmi. Příběhy jednotlivých protagonistů jsou hodně uvěřitelné (možná bychom se až divili, kolik podobných se v našem blízkém okolí odehrává), někdy dojemné, leckdy vtipné, často smutné. Autor má vynikající pozorovací schopnosti, dokáže lidské osudy zachytit s lehkostí a přitom velmi autenticky. Kniha je mimořádná v tom, že každý příběh je zachycen z pohledu toho kterého hrdiny, a to velmi přesvědčivě.
Imperfekcionisté Toma Rachmana se navenek tváří jako román, ale přitom jde o několik volně propojených povídek, které se více než žurnalistickou praxí zaobírají vztahy mezi postavami (třebaže na pozadí se odvíjí takřka apokalyptický, byť humorně nadsazený příběh zániku tištěných médií). Dvojnásobné a spíše nemilé překvapení bylo vyváženo plynulými, autenticky působícími slovními výměnami, díky nimž jsem více než třísetstránkovou knihu přečetl mnohem rychleji, než jsem očekával.
Některé příběhy byly slabší, jiné lepší. Některé příběhy byly vtipné, jiné smutné, prostě ze života. Ze začátku kniha moc nedávala smysl, působila až trochu nezáživným dojmem. Postupem času (a knihy), kdy jsem ale začínala poznávat více postav a všímala si vzájemného propojí a vztahů mezi nimi, příběhy začaly zapadat jako dílky puzzle do skládačky. Přestože kniha neskončila zrovna vesele (ale toto předesílala již anotaci), tak jsem po přečtení měla dobrý pocit z pěkně stráveného času nad dobrou knihou.
Perfektne vylicene postavy, kazda z nich me bavila. Takze ano, libilo se mi to!
Táto kniha je proste úžasná! Ľudská, realistická a neskutočne autentická. Odporúčam všetkými desiatimi
Imperfekcionisté jsou skvělá mozaika osudů několika lidí spjatých s jedním deníkem. Čtenáři jsou tyto postavy blízké tím, jak jsou uvěřitelné i se svými více či méně zásadními problémy. Na autorovi je znát, že sám je novinářem, protože jeho psaní je podobně úsporné jako novinové články, běží dopředu a příliš se neohlíží, protože to, co bylo včera, je už vlastně pravěk. Stejně tak, když jsem v osudech dalších lidí narazila na jméno postavy z předešlých kapitol, kolikrát jsem se vrátila, abych si ujasnila, jakou měla roli. Protože v tu danou chvíli už jsem žila osudem té aktuální bytosti. Román, který připomíná noviny, je ovšem výborně doladěný, což zjistíte, jak se budete proplétat jednotlivými příběhy. Krásně se čte a pro člověka, který má co do činění s médii, je obzvláště zábavný.
hmmmmmmm....tak bohužel jsou pro mne imperfekcionisté podle názvu trošku imperfektní..omluvou budiž to, že jsem si je rozečtené zapomněla v práci před dovolenou, takže dočteno po desetidenní pauze, na druhou stranu měla jsem problém již před tím...nějak mi to drhlo...oči nehltaly slova tak jak bych chtěla...po dlouhé době jsem neměla problém knihu odložit, prostě jsme si s touto knihou nesedly, ale musím říct, že tam byly i tak pro mě dost silné stránky a hodně dobře vykreslené charaktery, to tedy ano
z recenzí člověk až nabude dojmu, že Imperfekcionisté jsou něco extra úžasného, a kdo si knihu nepřečte, jako by nebyl. Možná by nebylo od věci s těmi superlativy zacházet trochu střídměji. Na druhou stranu, pokud je pro vás kniha tak výjimečná, tak prosím. Já čekala víc. Přesto - za největší přednost považuji výborně zvládnutou práci s charaktery jednotlivých postav - a to podtrhuji; nečetla jsem mnoho knih, kde na několika stranách se z literárních postav stávají skuteční lidé z masa a kostí. No a dále musím vyzdvihnou autora, jak citlivě uzpůsoboval charakteru postav jazyk, čímž postavy nabývaly jakési charakterové plnosti. Ale jo, četlo se to dobře, ale takový ten až fanatický pocit, že musíte číst dál a dál, čas pro vás neexistuje, se u mě nedostavil.
Tak pane Rachman, tleskám, tohle se opravdu povedlo...
Autor nás zavádí ve svém vyprávění mezi redaktory mezinárodního deníku. Sídlo má tento deník v Římě, avšak autor nezůstává se svými hrdiny pouze za zdmi kanceláře. Naopak, jednotlivé kapitoly, které vždy popisují příběh jednoho ze zaměstnanců novin, nás zavedou do různých koutů světa a s jistotou vždy do ne zcela příjemných situací (ať již pracovních či osobních). Každý příběh je jiný, přičemž dávka absurdity či dokonce ironie osudu má zde vzrůstající tendenci. Člověk má nutkání si před každou novou kapitolou říci, že žádný nový příběh již nemůže být "horší" než ten předchozí...a hle, pan Rachman míní, že může :) Ač se kniha z počátku jeví spíše jako sbírka povídek z novinářského prostředí, jedná se o dílo ve výsledku velmi komplexní a promyšlené. Na pozadí lidských osudů nám autor předkládá celou historii jednoho deníku a to sarkasticky a přitom stále velmi citlivě. Pro mě jsou Imperfekcionalisté jedním z nejlepších objevů tohoto roku.
Inteligentní knížka o novinařině, osudy členů redakce se kříží a proplétají ... Další hlavní roli tu hraje Řím.
Skutečně kniha, kterou přečtete během jednoho dne a nechcete uvěřit, že jste na konci. Fandíte a fandíte hrdinům jednotlivých příběhů, byť jste si po chvíli jisti, že možnost jejich úspěchu je iluze, protože jsou jako vy - více se jim toho v životě nedaří a to co se daří, v danou chvíli opomíjí neboť jim to nepřijde podstatné či si to neuvědomují.
Sled životů těchto celkem frustrovaných postav je zasazen do redakce novin, jejíž osud také sledujeme od začátku až do neveselého konce - stejně jako lidé jež nejsou žádnými dravci ve svém zaměstnání i osobním životě, i její osud je v době, kdy lidé čtené slovo berou pouze pokud je čte komentátor televizních zpráv či na ně bliká z internetu, je prakticky zpečetěn.
Velice dobrá kniha, čtivá, opravdová, smutná - stejně tak tragikomické postavy, které ztělesňují až přílišný pesimismus lidského snažení a života vůbec. Místy jsem propadala stavům typu: "Proč autor bere všechno tak tragicky a nikoho nenechá, aby se mu dařilo?" Snad až v závěru si dovolí určitou smířlivost. Kniha není primárně o novinářích nebo redakcích (dle mého názoru je redakce snad jen rámcem příběhu o postavách, které se snaží přežít svůj život), ale je jakousi mozaikou lidských osudů v současném světě. Doporučuji každému, kdo má rád dobře vykreslené postavy a kdo se chce dozvědět něco o tom, jak žijí novináři.
VYdanie je šikovné do kabelky, ale vzhľadom k hrúbke knihy by som privítala väčší formát.
Čo sa spočiatku tvárilo ako zbierka poviedok, pomedzi ktoré sa prepletala nejaká dejová linka o histórii malých novín, sa stalo zbierkou životných osudov a postojov členov práve týchto novín. Začiatok ma príliš neoslnil, no potom sa to postupne rozbiehalo a koniec som si už užíval. No kvôli úvodu budem s hodnotením skromný...