Impérium
Ryszard Kapuściński
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382909/bmid_imperium-9wH-382909.jpg
5
189
189
Fenomén Sovětského svazu nás nepřestává fascinovat ani dlouhá léta po jeho rozpadu, kdy se známá rudá vlajka se srpem a kladivem roztrhala na několik drobných samostatných částí. Trochu možná proto, že „impérium zla“ vlastně nikdy úplně nezaniklo, i když jeho nejvýraznějším dědictvím jsou dodnes citelné a dobře viditelné postkoloniální syndromy a komplexy. Reportážní kniha Impérium Ryszarda Kapuścińského je výsledkem několika autorových cest do bývalého Sovětského svazu, které podnikal od svého narození až po přelom osmdesátých a devadesátých let, kdy se na území SSSR odehrávaly rozhodující události korunované rozpadem komunistické velmoci. Kapuściński s geniální intuicí vystihl problémy, které ovlivňují i naši současnost a po přečtení jeho Impéria nám musí být absolutně jasné, že osud a chování ruského molocha nesmíme za žádných okolností podceňovat. Kapuścińského talent vystihnout ty nejpřesnější detaily je obdivuhodný, stejně jako jeho schopnost začlenit je do dlouhodobé historické perspektivy, a tak své reportérské vidění povýšit na filozofii dějin. Nové české vydání reportážní eseje Ryszarda Kapuścińského Impérium ukazuje, že jeho sovětský příběh je stále aktuální.... celý text
Literatura faktu Historie Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2018 , AbsyntOriginální název:
Imperium, 1993
více info...
Přidat komentář
Kapuscinského cesta do Srdce temnoty sovětského světa podniknutá v podvečer pádu komunismu v Evropě. Dalo by se očekávat, že jako Polák bude mít názor na Rusko (tehdy Sovětský svaz) už daný před začátkem cesty, a to vysloveně negativní, avšak autor je v soudech na lid této země mnohem smířlivější, nežli jeho slavný krajan a předchůdce Josef Korzeniowski - Joseph Conrad. Popisuje historické i tehdejší současné politické děje, avšak setkává se hlavně s lidmi, těmi obyčejnými.
Vybavují se mi hlavně dva obrazy z této knihy. Nejprve prapodivná historie chrámu Krista Spasitele, největší pravoslavné katedrály na světě, zbořené z vůle jednoho deviantního šílence. Měla ho nahradit jiná megalomanský chrám, stánek pozemských bohů, avšak zůstala jen díra po vyrvaných základech. A když se naplnila po čase vodou, Moskvané se tam začali chodili koupat.
A pak výjev z jednoho sibiřského, hornického města. Mlha a hluboký, neskutečný mráz. Autor si povídá s holčičkou. Ta když odchází jakoby prostupuje onou mrazem zhmotněnou mlhou a zůstává po ní tunel obrysu lidského těla. Jako kdyby tento jev symbolizoval osud těch miliónů obyčejných lidí zmizevších v sovětském ráji.
Nejsilnější však bylo uvědomění si, že to, o čem psali bratři Strugačtí, jejich šílené vize politických zřízení, nepochopitelných, odlidštěných, krutých společenských systémů, že to nebyly jen plody jejich fantazie. Ostatně oni sami vždy říkali, že nikdy nepsali sci-fi.
Výborná kniha. Hodně mě překvapil popis návratu klanového uspořádání společnosti v středoasijských svazových republikách již za Chruščova. O tomto tématu jsem zatím moc nečetl. Dobře to vysvětluje, kde se v tomto prostoru vzali všichni ti diktátoři. Podobně poučný byl popis rozdílů mezi východem a západem Ukrajiny již na začátku devadesátých let.
Vynikající kniha, která je souborem reportáží i osobními vzpomínkami na nejpříšernější a nejkatastrofálnější experiment s jedním velkým státem, který vedl k vraždám, násilí a vykořeněnosti jednotlivců. Vůbec není jisté, že se z toho národy, které zažily sovětizaci někdy vzpamatují...
Skvělá reportáž od mistra polské žurnalistiky. Kapuściński se snaží popsat pozvolný rozpad SSSR nikoliv z centra moci, nýbrž z periférie, zejména pak z asijských republik. Kniha obsahuje rovněž mnoho úryvků týkající se Ruska z pera ruských klasiků a spisovatelů. Zejména kvituji tuto definici ruských dějin od Jurije Borjeva:
“Vlak jede do zářné budoucnosti. Řídí ho Lenin. najednou stop, koleje končí. Lenin vyzval k práci navíc o sobotách, kolejnice byly položeny a vlak jel dál. to už ho řídil Stalin. A znovu trať skončila. Stalin přikázal postřílet polovinu průvodčích a cestujících a zbytek přinutil klást nové kolejnice. Vlak se rozjel. Stalina vystřídal Chruščov, a když koleje skončily, přikázal demontovat ty, po kterých vlak přijel, a pokládat je před lokomotivu. Po Chruščovovi přišel Břežněv. Zase nebylo po čem jet. Brežněv nařídil zatáhnout záclonky na oknech a kolébat vagony aby měli cestující pocit, že se jede dál”
Dokonalé!
Každopádně oproti Šachinčachovi zde není tak ucelený obraz celé situace a větší důraz na pochopení příčin rozpadu. Tento fakt je ovšem dán především rozlohou a mnohonárodnostním charakterem Sovětského Svazu. Mrazivým shledávám zejména popis velkého hladu na Ukrajině, kdy lidé zabíjeli své děti, aby měli co jíst, nebo únosy pionýrů kanibaly.
Knihu mohu každému doporučit k lepšímu pochopení nefunkčnosti a obrovského marazu v Sovětského Svazu a sovětské společnosti.
Velmi zajímavý náhled na Rusko (hlavně období SSSR) jako impérium. Popis vlastní autorovy zkušenosti a cestopisu kombinovaný s citacemi z vybraných knih, zabývající se touž tématikou. Celkový dojem z knihy mám ten, že autor se snažil objektivně charakterizovat tuto ohromnou zemi, která je v mnoha ohledech obdivuhodná. Obdivuhodní jsou i řadoví obyvatelé, kteří již po staletí snášejí nesmírnou chudobu a těžký život a dřou pro elitu, která jim velí. Vrchnost je příčinou všeho utrpení obyčejných lidí.
Velmi zajímavé vybrané pasáže z knih, které popisují pracovní a likvidační tábory. Pochmurně, věcně. Člověk o tom má povědomí i normálně, ale každá tato zmínka znovu pomůže uvědomit si ty nepředstavitelně nespravedlivé hrůzy, které páchali lidé na lidech. A ještě nedávno.
Velmi znepokojivý popis toho, jak Stalinovo vraždění „stvořilo“ statisíce vykořeněných sirotků a čeho jsou tito bezprizorní základem.
Na jednu stranu kniha neřekla nic nového. Rusko je země ohromných možností, hrdých a nesmírně odolných lidí a neskutečných surovinových zdrojů. To se všeobecně ví. Na druhou stranu je to vše podáno zajímavě a čtivě. Autor vyzdvihne to důležité a občas popíše detail, třeba krátký rozhovor s nějakým člověkem. Tím se mu podaří několika slovy popsat něco, co by jistě mohlo být popsáno i na desítkách stránek.
Kniha popisuje neveselý vývoj a neodhaduje o moc lepší do budoucna, přesto na mě sem tam mezi řádky prosákla i trocha optimismu.
Panebože, Kapuścińsky ... prepáčte ... pán Kapuścińsky, sa skutočne vedel pozerať okolo seba a rozmýšľať o tom čo vidí. A keď mal dorozmýšľané, písal. Písal strhujúco, jednak poctivo vo vzťahu k tomu čo mal videné a porozmýšľané, ale i s poetikou, ktorá publicistike spravidla nie je vlastná. Proste vás ochotne vzal so sebou na jeho cesty a ponúkol vám na tie cesty založiť si nos svoje okuliare. Minimálne pri rozhliadaní sa po Gruzínsku a Arménsku majú moje okuliare vložené veľmi podobné sklíčka. Vynikajúce.
Nehodnotím, vzdala jsem to po 100 stranách, příliš mi vadilo, že autor nedrží jednotnou linii vyprávění, ale neustále někam odbíhá.
Literatúra faktu, ale neuveriteľne krásne beletristicky spracovaná.
Kapuscinski sa narodil v Pinsku v Bielorusku, jeho kontakt so sovietskym impériom bol teda doslova osobný. Bol skúseným reportérom, ktorému sa podarilo dostať na také miesta a v takých momentoch, kde by sa to iným nepodarilo. A vynikajúcim spisovateľom, ktorý tieto zážitky dokázal spracovať, dať súvislostí a esteticky podať.
Sovietsky zväz poznal naozaj dobre, cestoval od Kišineva až po Magadan, od Vorkuty po Jerevan. Podarilo sa mu skvele zachytiť nie len geografické a kultúrne odlišnosti jednotlivých regiónov ZSSR, ale najmä ich premenu v čase.
Na knihe trochu cítiť, že bola písaná v inej dobe, pre trochu iné publikum. To je však údel reportáží. Nič to však nemení na fakte, že Kapuscinského Impérium ešte i dnes stojí za prečítanie.
Štítky knihy
gulagy stalinismus Rusko 20. století Sibiř Sovětský svaz leninismus reportáže zločiny komunismu bolševismus
Autorovy další knížky
| 1995 |  Impérium |
| 1983 | Fotbalová válka |
| 2003 | Eben |
| 1980 | Na dvoře krále králů |
| 1981 | Na dvoře šáha šáhů |
10/10. Absynt servíruje další Kapuscino a i když normálně piju černý kafe, tak jsem si dal čaj a vlastně tohle celý nemá s cappuccinem zhola nic společnýho.
Impérium je reportáží z prostředí bývalého sovětského svazu. Vodka, tanky a teplákovky se do knihy bohužel nevešly. Autor popisuje jeho zážitky z raného dětství, politické okolnosti, které vedly k pádu impéria a zároveň zabrousí do míst, ze kterých vzešly samostatné státy (Arménie, Ázerbájdžán, Brno, Tádžikistán a Takdál). Tam zabrousí sám na výlet ne jen na gůglu - jen pro pořádek. Souběžně s tím jsem četl Souostroví Gulag, takže teď mám Ruska zase dost až do května.
Autorovi se vejde do knihy všechno od počátku dvacátého století až po pád svazu a i tak se to čte jako brabec se zelím a bramborový knedlikem. Škoda, že neumím číst slovensky a musím tak čekat až Absynt zase něco vydá česky. Svět je tak nespravedlivej, ty kokso.