Impresionisté: Jejich životní příběhy
Sue Roe
Všichni víme, kdo byli Manet, Cézanne, Renoir nebo Degas, ale jen málokdo ví, jací to byli lidé, jak žili, koho milovali... Autorka téhle nanejvýš zajímavé knížky se toho úkolu ujala, a přestože jde o literaturu faktu, rovnýma nohama se ocitneme v Paříži 19. století. Na trůně dosud sedí císař Napoleon III. a první mladí malíři se ucházejí o přijetí do prestižních ateliérů. Barvitě a poutavě - právě jako na impresionistickém plátně - se před námi odvíjejí jejich spletité a často nelehké osudy. Tehdejší společnost nebyla na připravená na portréty pijáků, pradlen či dámiček polosvěta a své zklamání jim splácela opovržením. Nechme se tedy pozvat do Pařížské opery, kde Degas v šeru skicuje své baletky, do proslulé tančírny v Moulin de la Galette, kde v ryku hudby maluje mistr Renoir, k Édouardu Manetovi, který právě čelí zdrcující kritice za svou "nemravnou" Snídani v trávě...... celý text
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2012 , MetaforaOriginální název:
The Private Lives of the Impressionists, 2006
více info...
Přidat komentář
Zbeletrizovaná literatura faktu: o Paříži, Francii, umění, Salonech, modelkách a samozřejmě zejména impresionistech. Čtivé, ovšem není to román, takže čtu na pokračování, protože těch informací o době, změnách nejen v umění (např. architektonická smršť v Paříži) je opravdu hodně.
Skvělá kniha, po jejím přečtení mám ohromnou chuť jet do Paříže a navštívit všechny galerie.
Zaujala mě tato kniha, zajímalo by mě, zda obsahuje také fotografie děl o kterých pojednává.
Tahle knížka mě dokázala přenést do doby mých oblíbených malířů a do jejich životů v Paříži. Líbilo se mi, že autorka popisovala, kromě životních cest malířů, i dobu ve které žili, jak se společnost chovala, jak se oblékala, jaké bylo být obyvatel Paříže v 19. století. Cítila jsem se jako bych tam byla. Impresionisté neměli jednoduché životy, jejich pohled na umění nezapadal do tehdejšího světa a nikdo si necenil jejich práce, ale i když je společnost odvrhovala, stáli si za svými ideály a snažili se navzájem podporovat.
Krásně napsaná knihy,pohled do doby,kdy to rozhodně neměli lidé a ještě k tomu začínající malíři s novým stylem vůbec lehké,někteří za svůj život byli nepochopení a uznání dostali až po své smrti.
Každý průkopník v jakémkoli oboru to má těžké, stejně tak to bylo i u skupiny francouzských malířů impresionistů, kteří se pokoušeli o inovativní přístup k malbě, za svého života byli neuznávaní, opovrhovaní a vysmívaní a většinu života žili na pokraji bídy... moc zajímavá kniha, speciálně pro ty, koho zajímá malířství, okolnosti vzniku nejznámějších impresionistických obrazů a úžasné talentované osobnosti jako Manet, Monet, Degas, Sisley, Renoir, Morisot, Pissarro a další...
Ak vás zaujímajú osudy vašich najobľúbenejších impresionistov, tak toto je niečo pre vás. Dozviete sa rôzne zaujímavosti a pikošky, ktoré by ste možno inde nevyhrabali. Kniha bola pre mňa veľmi zaujímavá a pomohla mi spoznať osobnosti umelcov, nazrieť do ich kamarátstiev, ľúbostných vzťahov a hlavne na zrody umeleckých diel.
Nižšie sa spomína,že ich finančná stránka je veľmi často spomínaná, ale bez toho by to nešlo, aby sme sa vžili do ich trapenia a biedy. Museli prežiť, poniektorí aj uživiť rodinu, takže aj peniaze hrali veľkú rolu.
Kniha by byla zajímavá, kdyby byla napsaná vytříbenějším způsobem. Příběh samotný je zajímavý a finanční stránka věci k impresionistům patří, celý jejich život se točil bohužel i kolem peněz. Ale jeden odstavec na jednu stranu je trochu těžko stravitelné čtení. \je to psáno horkou jehlou.
Kniha otevírá pohled na začátky, úspěchy a pády dnes velice slavných umělců. Zahrnuje spoustu odkazů, ze kterých si můžeme zjistit víc a i ve své formě literatury faktu, je velice čtivá. Jen je trochu škoda, že se autorka především zabývá finanční stránkou celé historie. Dokonce s takovou detailností, že mě občas napadlo, zda by neměl být pozměněn název: Impresionisté: Soukromé účty.
Obrazy se teď prodávají za miliony a malíři většinu života bojovali o živobytí, uznání a střechu nad hlavou. Škoda že to teď nevidí. Ale jak jeden z nich píše v dopise příteli „tahle spravedlnost přijde až po smrti“
Moc pěkná kniha