Impresionisté: Jejich životní příběhy přehled
Sue Roe
Všichni víme, kdo byli Manet, Cézanne, Renoir nebo Degas, ale jen málokdo ví, jací to byli lidé, jak žili, koho milovali... Autorka téhle nanejvýš zajímavé knížky se toho úkolu ujala, a přestože jde o literaturu faktu, rovnýma nohama se ocitneme v Paříži 19. století. Na trůně dosud sedí císař Napoleon III. a první mladí malíři se ucházejí o přijetí do prestižních ateliérů. Barvitě a poutavě - právě jako na impresionistickém plátně - se před námi odvíjejí jejich spletité a často nelehké osudy. Tehdejší společnost nebyla na připravená na portréty pijáků, pradlen či dámiček polosvěta a své zklamání jim splácela opovržením. Nechme se tedy pozvat do Pařížské opery, kde Degas v šeru skicuje své baletky, do proslulé tančírny v Moulin de la Galette, kde v ryku hudby maluje mistr Renoir, k Édouardu Manetovi, který právě čelí zdrcující kritice za svou "nemravnou" Snídani v trávě...... celý text
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2012 , MetaforaOriginální název:
The Private Lives of the Impressionists, 2006
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Impresionisté: Jejich životní příběhy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Zbeletrizovaná literatura faktu: o Paříži, Francii, umění, Salonech, modelkách a samozřejmě zejména impresionistech. Čtivé, ovšem není to román, takže čtu na pokračování, protože těch informací o době, změnách nejen v umění (např. architektonická smršť v Paříži) je opravdu hodně.
Skvělá kniha, po jejím přečtení mám ohromnou chuť jet do Paříže a navštívit všechny galerie.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Impresionisté: Jejich životní příběhy v seznamech
v Právě čtených | 7x |
v Přečtených | 46x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 59x |
v Chystám se číst | 47x |
v Chci si koupit | 13x |
v dalších seznamech | 3x |
Obrazy se teď prodávají za miliony a malíři většinu života bojovali o živobytí, uznání a střechu nad hlavou. Škoda že to teď nevidí. Ale jak jeden z nich píše v dopise příteli „tahle spravedlnost přijde až po smrti“
Moc pěkná kniha