Ostrov

04.11.2019

Tak tohle mě totálně dostalo.
A přitom je to jen (hodně seversky úsporně) popsaný každodenní život jedné norské rodiny na začátku 20. století. Žádná severská detektivka, žádná zběsilá akce, prostě jen práce, zima, práce, bouře, práce, ryby, práce, práce. A to bez přestávky od té doby, co se naučíte chodit, až do smrti. Moc se tu nemluví ani se nehrabeme ve vztazích a psychologii - věci jsou prostě tak jak jsou a musíte s nimi žít.
Zní to asi docela depresivně, ale nikdo z ostrovanů by svůj domov dobrovolně neopustil a bez toho každodenního boje s mořem, s přírodou, by asi žít ani neuměli.
No, a já si jdu urychleně pořídit další dva díly :)

21.10.2019

Neskutečná houževnatost, pracovitost, vytrvalost a otužilost "lidí moře" je pro mě, žijící v pohodlí vyhřátého městského bytu, až zahanbující. Obrovský potenciál dětí, které jsou doslova od prvních krůčků zapojovány do pomoci dospělým a ve dvanácti jsou již schopny samostatně zastat veškeré práce na ostrově. Výstižně jsou popsány veškeré činnosti, které jsou s životem na lofotském ostrově za polárním kruhem spojené. V takovéto velmi soudržné a pevnými vazbami propojené komunitě je pak ztráta kteréhokoliv člena velmi citelná...

07.10.2019

Krásně napsaný příběh o rodině žijící na odlehlém ostrově. S každou stránkou, kdy jsem si říkala proč se neodstehují, jsem je víc a víc obdivovala. Úplně jsem citila jak zoufalost, tak lásku k ostrovu.

20.07.2019

Syrový příběh,syrová příroda.Nelehké žití.Představovala jsem si,jak by se tam asi žilo mně.Určitě by člověk neměl prostor ve své hlavě řešit malicherný kraviny,protože důležitý je přece žvanec.Doporučuji hlavně těm,co se litují a stěžují,že jejich život stojí za kulový.

18.06.2019

Pěkná kniha, kde čas zdánlivě poklidně plyne, ale pod povrchem žhnou vášně, temnota se dere ven a záleží jen na dětech, že všechno nekončí katastrofou. Díky za skvělý čtenářský zážitek! :)

10.05.2019

Kniha o síle a kráse života a nevyzpytatelné hře osudu . . .

08.04.2019

Bavia ma knihy o opustených miestach, kde človek bojuje so živlami a snaží sa nielen prežiť, ale aj nejakým spôsobom žiť. Krátke, tvrdé vety textu, drsné správanie ľudí popísané vo všetkej strohosti. Na takom mieste nie je priestor na láskavosti a tak ako postavy dennodenne sledujú more a jeho vlny, tak sa nesnažia vŕtať vo svojich vlastných hĺbkach.

28.01.2019

Pravé čtení na zimu.
Kořeny. Koloběh. Rovnováha. Trpělivost. Souznění bez vysvětlování.

25.12.2018

Velmi půvabné vyprávění o všedním životě několika členů rodiny, žijících na jednom z malých norských ostrůvků.
Převážně prostý popis každodenních činností nutných k přežití, vedle stejně nepateticky a prostě vylíčených zlomových událostí v běhu života této malé sepjaté komunity, kde každý přesně zná své místo a roli... ale i přes tuto jednoduchost vyprávění se autorovi podařilo příběhu vtisknout poetičnost i mezi řádky sdělit "nesdělitelné" hluboké emoce a vztah k ostrovu i jeho obyvatelům mezi sebou navzájem.
Přes všechnu tu drsnost a nevypočitatelnost života na tomto místě, působí popis takovéhoto přirozeného sepětí s přírodou a členy rodiny až idylicky, má to však téměř pohádkové kouzlo.

02.11.2018

Celá tato kniha je spíše o atmosféře než o ději samotném. Autor nás bravurně zvládnul přenést do první poloviny 20. století na ostrov Barroy na pobřeží Norska, cítíme vítr, mráz, pach rybiny, mráz, mokro a tak trochu ze všeho plynoucí beznaděj. Kniha pojednává o rodině chudých rybářů žijících osaměle na malém norském ostrově. Jejich život je velmi těžký a vše důležité je určováno přírodou, jejím řádem, určujícím po staletí tep a běh několika generací a lidi se nesnaží vymanit z tohoto běhu, ale naopak se mu pokorně podřizují. Je zde zobrazen člověk a jeho schopnost dokonale souznít s něčím, nad čím má jen částečnou kontrolu a před očima nám také vyvstane obraz člověka v jakési jeho původní čistotě, nezaneseného ničím, co by vlastní život vychylovalo od jeho srozumitelnosti. Každý z rodiny ví, co má dělat, ví, kde je u stolu jeho místo a jaký je jeho úkol, jakou práci musí zvládnout, protože to zcela přirozeně vyplývá z okolností. Vím, že to tak mělo být, jazykové prostředky byly dobře zvoleny, atmosféru místa i děje samotného dobře vykreslily, autor používal spíše náznaky než nějaká dlouhá vysvětlování, krátké věty, které někdy byly až heslovité, švihnutí bičem, stalo se to a basta! Nicméně musím říct, že dvě knihy od tohoto autora mi stačí a další už číst nebudu, není to tak úplně moje krevní skupina...

17.10.2018

Zajímavý příběh o žívotě rodiny norského rybáře, která žije osaměle na jednom z nesčetných norských ostrovů. Děj je zasazen do první třetiny dvacátého století, členové rodiny včetně dětí od nejútlejšího věku se rvou s přírodou o přežití a zajištění životních potřeb, prožívají společně drobná vítězství i tragedie, se kterými se musejí vyrovnat.

11.09.2018

Kniha k zamyšlení, o čem je život. Plynutí času a v něm plynoucích postav. Tahle kniha je o pocitech a atmosféře, děj je druhotný.

19.08.2018

Druhé setkání s autorem dopadlo rozhodně lépe než první. Dřevaře jsem nedočetla. Ostrov se mi docela líbil. Popis života na ostrově a osudy rodiny, která na něm žije byl čtivý, takový "norský vesnický román". Přesto jsem v ději postrádala něco.... nějakou jiskru....bylo to takové "plytké". Nemůžu najít vhodnější slovo. Pokud bude chuť, budu pokračovat i Bílým oceánem.

13.07.2018

Krásná kniha, její tempo, postavy, vše je jak má být. Ostrov v nás.

03.04.2018

Knížka nevelkého formátu, o stejně nevelkém ostrově Barroy, mi naprosto učarovala. Svou strohostí a současně svou hloubkou, drsností i láskou, osamělostí i soudržností.
Nikdy bych neřekla, že já - skrz naskrz suchozemská krysa - zatoužím po životě na takovém ostrově. Užívala jsem si čtení snad všemi smysly. V jednoduchých a strohých větách může pozorný čtenář okusit mořskou sůl na jazyku, svištění větru při první zimní bouři, chlad pronikající hluboko do kostí, pach sušených tresek, vůni sušícího se sena v létě....
Život na takovém ostrově je nesmírně tvrdý až krutý, přesto mi někde v hloubce duše rezonuje touha po takovém životě. Životě v souladu s přírodními zákonitostmi, naplněném prací pro dosažení základních existenčních potřeb, bez chaosu a přehlcenosti dnešního světa.

"Nikdo nedokáže ostrov opustit, ostrov je vesmír v kostce, kde hvězdy spí v trávě pod sněhem."

03.04.2018

Výborně napsáno, takže ani nevadí, že se tam v podstatě nic zásadního neděje.

07.03.2018

čtivý příběh o rodině která se musí semknout jinak by ten těžký život nepřežili a neváhají přijmout i cizí děti které by bez nich zahynuly

05.03.2018

„Jestliže člověk jednou bydlí na ostrově, už se odtud nedostane, protože ostrov ho drží a nepustí.“ A o tom vypráví autor ve svém románu. Není to vlastně ani příběh, je to popsaný nelehký život jedné rodiny na jednom malém ostrůvku s dvanácti stromy, mořem, letním sluncem a zimními bouřemi. Vypráví o sounáležitosti lidí s přírodou, s ostrovem, kde každý, včetně dětí, ví, co a kdy má dělat, i o tom, že jakýkoliv cizí zásah nebo i snaha někoho z členů rodiny ostrov opustit přináší přinejmenším narušení harmonie i různá neštěstí. Ostrov je prostě podstatou jejich života a oni jsou ostrované. Celé vyprávění je tvořeno krátkými kapitolami i větami a tím je podtržena ta syrovost prostředí a života. Rodinné tragédie i další události jsou brány tak, jak přicházejí, stejně jako příliv, odliv, léto, zima, život a smrt. Snad jen to, že některé vazby a vztahy v rodině jsou jen tak nějak naznačeny, protože ani mezi členy rodiny není zvykem se moc ptát, mi trošku pokazilo celkový dojem z knihy.

05.01.2018

O těžkém životě na malém ostrově v rozbouřeném severském moři. Pro našince asi o to působivější, že se odehrává v prostředí pro nás tak cizím a neznámém - moře, vlny, mráz, led, bouře…
Popisy úžasné, člověk opravdu cítí, jak vichr fučí, led studí a příboj rachotí, na druhou stranu psáno poněkud odtažitě, studeně a zkratkovitě, což sice pochmurný účinek knihy prohlubuje a navozuje pocit jakési osudovosti, mně to ale poněkud ztěžovalo příběh prožít. Jako bych koukala na film, kde mi někdo vypnul zvuk.