Ostrov přehled

25.08.2024

Mne autorov strohý, odosobnený štýl prerozprávania proste sadol.
Jeho opisy ostrova Barroy majú v sebe čistú krásu. Akési splynutie s prírodou.
A v tom príbehu je všetko.
Drsný život na ostrove, plynutie ročných období, ťažká drina, rodinná súdržnosť, smrť...
Napriek zdanlivej autorovej úsečnosti je v knižke niečo poetického a tiež živočíšneho, atavistického, čo vnimavého čitateľa zasiahne až na kosť.

"Nikdo nedokáže ostrov opustit, ostrov je vesmír v kostce, kde hvězdy spí v trávě pod sněhem. Ale stane se, že se o to někdo pokusí. Bývá to v den, kdy vane pomalý východní vítr."

"Ingrid neslyší. Nikdo neslyší. Křičí na ni, aby se snažila cítit po těle, že ostrov se ani nehne, i když se otřásá, a nebe i oceán si vyměnily místo, ostrov se nikdy nepotopí, i když se chvěje, je nezničitelný a věčný, přirostlý k zeměkouli. Ano, je to téměř náboženské poznání, chce se o ně podělit v tomto okamžiku s dcerou, jelikož nemá syna a každým dalším dnem si je čím dál jistější, že ho ani nikdy mít nebude, že se musí spokojit s dcerou a naučit ji chápat základní životní princip, že ostrov se nikdy nepotopí, nikdy."

"Zmizí-li zrak, ostatní smysly se zbystří, pronikavé vůně kopřivy a vřesoviště, chaluh a mokré vlny, mlhy tak slané jako moře, z něhož povstala, jako studené pohlazení někoho cizího, a přestože kajky roztáhnou křídla a rozloží je na zem a hmyz a zvířata ztichnou jako lidé, mlhou se nese podivný zvuk, cosi jako šum moře v lastuře nebo svist mrtvé myši tažené po suchém sněhu."