Invalidní sourozenci
Egon Bondy (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79831/invalidni-sourozenci-79831.jpg
4
210
210
Příběh invalidních sourozenců se odehrává těsně předtím, než byla v Praze kriminalizována hudební skupina Plastic People of the Universe. Právě zatčení lidí, kteří se provinili vůči společnosti pouze tím, že hráli a poslouchali „jinou“ hudbu, bylo natolik kruté a obsurdní, že přímo podnítilo založení Charty 77. Román Invalidní sourozenci je vlastně katechismem československého undergroundu.... celý text
Přidat komentář
Nadčasové poselství největšího národního klasika!
Vlastně tam předpověděl ideu "nepodmíněného příjmu" jakožto nenásilné řešení problému nezaměstnatelnosti intelektuálů a dalších lidí, kteří by v pracovním procesu nadělali víc škody než užitku.
Ach jo. Začátek vtipný, originální, zajímavý a představitelný.
Postupem kapitol se to nějak rozplizlo a ke konci jsem nedolezla. Když jsem zjistila, že postupně přestávám tušit, o čem kniha je, pochopitelně jsem o příběh ztratila zájem. Tušení dobré zábavy zmizelo, možná nejsem dost trpělivá.
Styl psaní je takový invalidní.
Ten sci-fi náznak mě bavil...
Je to takový originální antiutopistický román, do jaké hrůzy by se naše společnost mohla vyvinout, kdyby neodbočila na Sametovou revoluci. Pochmurné i temně humorné. Příběh pro autora nebyl prioritou a důležitější je zamyšlení o společnosti. Třeba popis omezených alternativních možností víceméně tehdejšího undergroundu, i když se to odehrává v budoucnosti. Na druhou stranu se říká, že underground je minulost, ale slyšel jsem, že dnes pořád existuje. Myslím ty celkem chudé lidi, kteří žijí na venkově, straní se technologiím a mají minimálně tři děti na rodinu. To je úplně jiný svět než ve městě a panuje tam strach z přemnožených úředníků. Jo a nechápu, proč jsme se o Bondym ve škole neučili. Ani na střední. To abychom náhodou nenarazili na nějaké vulgarismy? Snad už se to změnilo, nebo brzo změní.
Invalidní sourozenci patrně nebudou pro každého, ale mně ta kniha vysloveně sedla. Bavily mne ty Bondyho představy a ta jeho imaginace. Je to dost svérázné dílo, hodně symbolistické, které vyžaduje určitou spolupráci čtenáře. Za mne naprosto fantastický čtenářský zážitek.
Tak to tedy opravdu nevím, jak jste přišli na to, že: "Příběh invalidních sourozenců se odehrává těsně předtím, než byla v Praze kriminalizována hudební skupina Plastic People of the Universe", protože se jedná o přímočarou utopickou prózu z blíže neurčené, ale spíše vzdálenější budoucnosti (posun reálií je možná trochu inspirován Orwellem), ostatně celý příběh je tu upozaděn, protože spíše než o beletristické dílo jde o text filozofický. Autor tu tak často vystupuje z děje, zvnějšku děj komentuje, či ho otevřeně používá jen jako ukázku demonstrované myšlenky, až je úplně jasné, že jeho záměrem rozhodně nebylo vypravovat příběh. Jeho záměrem bylo zamyslet se nad jednou z možností, jak a kam by mohl být směrován vývoj celého lidstva, ovšem už s přihlédnutím ke zkušenosti s totalitou (a to vlastně nejen tou komunistickou), což se mu dle mého soudu dost povedlo.
Ne, tohle dílo mě absolutně neoslovilo. Nebyla jsem schopná v něm vidět nic hlubšího, nevžila jsem se do něj, těžko se mi četlo. Pokud můžete, rozhodně sáhněte po jiné knize tohoto autora. Na Invalidní sourozence musí být člověk ve správném rozpoložení a náladě, jinak to dopadne, jako u mě - mizerně.
Bondy poskládal znamenitý příběh. Někdy je sled symbolických myšlenek tak nahuštěn, že se moje mysl zastavila a znovu a znovu si tu skladbu přehrávala, aby si vychutnala tu melodii.
Líbila se mi aluze na biblickou potopu a některé filozofické úvahy, ale jinak jsme si s Bondym nesedli (nejen v tomto díle).
Tuhle knihu doporučuji. Je napsaná velice zajímavě a popisuje krásně dobu undergroundu, zákazů a možností té doby.
"Je to přeci jenom přese všechno skvělá věc, jak nám ta civilizace vyspěla -" povídala sestřenka, zašívajíc A. kalhoty v kouzelném svitu svíčky, "že stačí jenom někde mačkat knoflíky a rakety samy lítají a trefí se, a někdy se trefí dokonce i do sebe, a když přeletěj náhodou moc daleko, tak se zase vrátěj, a přeci se trefěj - ale už nemáme, bratránku, knoflíky, budete si muset vázat kalhoty na provázek. Já vám to hned udělám."
Velmi originální vize. Jak by vypadal náš svět za zhruba 500 let, kdyby se nezměnil režim? Otroci systému, tedy normální lidé, vládnoucí elita důstojníků a policajtů neboli postiženců a skupiny lidí, pobírajících invalidní důchod, tedy profesionálních invalidů, kteří se systému odmítají přizpůsobit. Alegorie, která nemá pevné hranice žánru (sci-fi, magický realismus, underground) vyprávěná s bezbřehou fantazií, ironií a humorem.
Jedna z povedených Bond(y)ovek. Jde o takovou pohádku o unergroundu. četl jsem to první "pookupační" vydání, které má mnohem hezčí obálku. Kniha je mírně poznamenaná dobou vznika a můj dojem z ní byl poznamenám i dobou, kdy jsem ji četl (první půlka devadesátek).
Kniha pro každého, kdo si chce žít po svém a ostatním do jejich světa "nekecá" a oni jej přesto nechtějí nechat být. Jedna z knih co mne hodně oslovila.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie
Autorovy další knížky
| 2007 |  Bratři Ramazovi |
| 1991 | Invalidní sourozenci |
| 1997 | Cybercomics |
| 2006 | Šaman |
| 2006 | Buddha |
V tejto knihe víťazi myšlienka nad formou a príbehom. A je len na čitateľovi, či sa s tou myšlienkou stretne, uchopí ju, podriadi sa, nájde sa v nej, stotožní...
Pre mňa jedna z tých kníh, ktoré po strednej škole otvárali okná môjho vesmíru dokorán. Rád sa k nej vraciam ;)).