Invaze do Evropy
Dwight David Eisenhower
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33711/invaze-do-evropy-33711.jpg
4
15
15
Paměti amerického generála Dwighta D. Eisenhowera, jedné z nejvýznamnějších postav spojenců 2. světové války, jsou velmi dobrým klíčem k poznání této osobnosti. Autor zachycuje nejen klíčové momenty své kariéry během války, ale i zajímavé postřehy a hodnocení předních osobností, se kterými Eisenhower spolupracoval.
Literatura naučná Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 1983 , Naše vojskoOriginální název:
Crusade in Europe, 1948
více info...
Přidat komentář
Naprosto úžasná kniha.Z jiného pohledu na válku a čte se to samo až dokonce. Doporučuji
Doplnila jsem si znalosti dějin o další zajímavá fakta. Paradoxně jsem u toho občas usnula (asi proto, že nejsem voják:-)), hlavně při vyjmenovávání spolupracovníků a výstroje. Ale MUSELA jsem se prokousat do konce. A dokázala jsem to!
Napsáno vysokým důstojníkem, diplomatem a politikem, z čehož plynou přeopatrné formulace čehokoliv a vysoce kladná hodnocení všech zúčastněných. Některé postřehy, ač jsou z poválečných let, jsou platné i dnes.
Maje na mysli, že autor nebyl spisovatel, ale geniální stratég a vojevůdce, odpouštím mu jeho poněkud uspávající styl a děkuji, že pomohl vyhrát WWII a napsal o tom zprávu ze svého pohledu.
Za knihu hvězdy čtyři, za vyhranou válku plný počet.
Vůbec ne nezajímavé čtení pamětí a vzpomínek vrchního velitele spojeneckých sil od Afriky po Evropu. Eisenhower nabízí pohled do zákulisí velení vojskům mnoha rozdílných zemí na mnoha rozdílných územích Afriky i Evropy, diplomatická i vojenská setkání s diplomatickými i vojenskými představiteli a vše doplňuje vlastními názory a jejich zdůvodňováním. Potud vše v pořádku. Bohužel jsem se při čtení nedokázal zbavit pocitu, že ke mě mluví vysoce postavený voják, jenž je spíše politikem a tak všechno vypadá tak nějak pohodově. O nějakých skutečných potížích se nic nedozvíte, jsou odbyty několika větami, maximálně odstavcem. Např. o Market-Gardenu padne jen jedna věta, jen mimochodem, a jde se dál. Přišlo mi, že s písmenek číší tak trochu domýšlivost, pocit lehkého božství. Až slovy to autor popírá, jeho až přílišná skromnost a oddanost mi prostě přišla hraná. Obzvláště ve chvílích, kdy ho ostatní dle jeho slov a vzpomínek vynášeli do nebes a omlouvali se mu za vlastní chybné názory a přešlapy a doufali, že mu tím nezpůsobili zbytečná trápení. Se všemi vycházel, všichni byli skvělí - prostě diplomat :) Zajímavé jsou i některé přepisy depeší. Na více jak 400 stránkách bych i tak asi očekával trochu víc informací z dění. Autor prostě byl politik, diplomat a vysoký důstojník a tak to celé působí jako slohové cvičení, dobré, ale chybí tomu nějaký odstup. Navíc až zamrazila poslední kapitola o vztazích s Rusy a oficiální návštěvě Ruska a Moskvy. Přišlo mi, že celou dobu bylo s Rusy většinou vše skoro až sluníčkové a najednou se ke konci dozvídáme, že ne, vlastně ani autor to neviděl moc sluníčkově a, ačkoliv to nebylo přímo řečeno, začínalo být jasné, že budoucnost po WWII nebude vzkvétajícně nádherná, ale pěkně studená.
V předvánočním čase r.1983 se zjevila na knižním trhu senzace, poprvé od r.1948 vyšla zásluhou Našeho vojska tato úžasná kniha. Samozřejmě kvůli malému nákladu byla ihned vyprodána.
USA po průšvihu v Pearl Harbour si uvědomili, že jde do tuhého. Hledal se mezi hvězdičkovými generály schopný muž, který by srovnal a postavil do latě taková generálská esa jako George S.Patton, Omar Bradley či Douglas Mc Arthur.
F.D.Roosewlt dal na doporučení a začalo se čím dál, tím více mluvit o muži jménem Dwight D. Eisenhower.
V prosinci 1943 mu byla přislíbena hodnost „Supreme Allied Commander in Europe“ (SHAEF). Počátkem roku 1944 byl oficiálně jmenován velitelem „SHAEF“ kde plnil nezbytnou roli v celém procesu osvobozování Evropy.
V této hodnosti byl pověřen dalším úkolem - vyloděním spojenců v Evropě s krycím názvem „Operation Overlord“, které mělo osvobodit Evropu a porazit nacistické Německo. Operace Overlord, neboli Den D, se nakonec uskutečnila 6. června 1944. Od té doby až do konce války zodpovídal za všechna americká vojska na Západní frontě severně od Alp. Byl povýšen do hodnosti „General of the Army“, která je americkou obdobou polního maršála ve většině evropských armád. V této a předešlých hodnostech ukázal svůj velký talent ve vedení a smysl pro diplomacii.
Ačkoli nikdy přímo nezažil žádnou válku a bitvu na vlastní kůži, vydobyl si respekt předních generálů a politických vůdců. Vypořádával se s vojenským uměním i osobními ambicemi a egoismem svých problematických podřízených jako byli již zmínění velitelé Bradley, Patton a další, kteří často zastávali odlišnou taktiku pro osvobozování Evropy. U spojenců se jednalo o takové osobnosti jako byli Winston Churchill, britský polní maršál Bernard Montgomery a francouzský generál a budoucí prezident Francie Charles de Gaulle. Jejich spory o způsob osvobozování Evropy byly nezanedbatelné, ale nikdy neohrožovaly jejich vzájemné vztahy.
Jako jeden z mála Američanů byl schopen najít cestu i k Sovětům v čele s maršálem Georgijem Žukovem a Josefem Visarionovičem Stalinem, se kterými často osobně jednal. Tím si velice získal důvěru u svého nejvyššího nadřízeného, amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta. Během jednání se Sověty vyjednal například, že to budou právě Sověti, kteří osvobodí Berlín. A tím zachránil podle odhadů až 100 000 amerických vojáků. Avšak toto jeho rozhodnutí bylo později mnohými historiky kritizováno, neboť tím posílil sovětský vliv a mělo to za následek velké množství Rusů padlých v berlínských ulicích během jeho osvobozování.
Je to věc názoru, ale zejména okamžitého rozhodnutí.
V tom spočívá velikost autora a později prezidenta USA.
O tom všem, tedy i o rozhodnutí poslat při invazním vylodění na jistou smrt stovky mladých mužů, což bylo děsivé rozhodování, píše jejich nejvyšší velitel.
Zájemci o military si opravdu počtou, kniha není běžným čtením.