Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/119942/inzerat-na-dum-ve-kterem-uz-nechci-bydlet-119942.jpg
4
298
298
Komponovaná povídková sbírka, která je vrcholem prvního publikačního období Bohumila Hrabala. Každý ze sedmi textů této knihy vznikl úporným přepracováváním starších znění, do prozaické podoby jsou tu převedeny i rozsáhlé eposy i drobnější lyrické básně, celek je pak rámován autobiografickou postavou se symbolickým jménem Kafka.... celý text
Přidat komentář
Kniha je velmi poetická a metaforická, v tomto ohledu je snadné ji pochopit a povídky jsou krásné. Body strhávám za 2., 3. a částečně i 4. povídku, které postrádají poetičnost i hlubší smysl
Knizku vubec nechapu, vubec me nebavi, ale jsem v pulce, a byla do vyzvy, tak ji doctu :) . Hrabalovy knizky mam moc rada, ale tahle me vubec nesedi, ani stylem psani.
Útlá sbírka sedmi povídek. Nejvíce se mi líbí pasáže v Hrabalově stylu dělnické poezie a části, které byly použity ve filmu Skřivánci na niti.
Citace z povídky Ingot a ingoti: Tu chvíli se vylila na haldě struska, rozzářilo se nebe, růžové světlo, v dálce na konci se tyčilo zsinalé město s předjitřní náladou, zelenými střechami a vykostěnou kostelní břidlicovou věží. Komíny martinských pecí trčely proti městu a z prostředního komínu vytékal něžný modrý plamínek s jantarovým třepením na okraji. Pak na stráni haldy zůstala pouze rozšklebená jizva žhavé strusky jak pohlaví téhle krajiny.
Od Hrabala už som čítal aj lepšie veci. Nemôžem síce povedať, že úplne všetko bolo o ničom, lebo bolo veľa momentov, kedy som sa príjemne bavil, no na druhú stranu oveľa viac tých, kedy som sa stratil v abstraktných obrazoch. Viac mi asi vyhovujú rozsiahlejšie prózy BH.
Tato kniha Hrabalových povídek není vůbec lehké čtení. Je ovšem potřeba tomu dát šanci a udělat si čas, v klidu si všechny povídky přečíst a nechat je na sebe působit. Příběhy různých lidí, jejich názory, myšlenky a životní postoje jsou zde zvláštně zakomponovány. A člověk pochopí odsouzeného vězně, který o všechno v životě přišel a je znechucen životem v komunismu, který říká že podává inzerát na dům, ve kterém už nechce bydlet. Hrabal je mistrem jazyka a jeho přirovnání jsou pro mě geniální viz.
Jen u zamřížovaného okna koupelny ležela na okenním rámu hlava pološílené trestankyně, která naslouchala, jak od střelnice hraje ariston Harlekýnovy miliony. Slza jak briliant jí zářila v prstenu oka. To lidi vždycky, když jsou na dně, tak si naplňují oči krásnými předměty. Svět je plný umění, jen se umět rozhlídnout a svěřit se potom nevyčerpatelnému šepotu, maličkostem, touze a přání.
I přesto, že mám pana Hrabala rád, tak jsem se v této knížce trošku ztrácel a nerozumněl jsem jí.
Tahle Hrabalova povídková kniha mi neseděla. Ztrácela jsem se. Jazyk ale nádherný. Někde děsivé, jindy děsivě krásné.
Brutální a poetické.
Každých několik měsíců mě přepadne obsesivní nutkání číst Hrabala a zatím jsem si nikdy neřekl, že už mě nebaví. Baví. Napořád.
keď som mal v rukách túto knihu začiatkom osemdesiatych rokov, cítil som sa takmer ako disident. jednak zohnať ju bolo celkom umenie, putovala z ruky do ruky, druhak jej téma - témy boli jasné aj málo rozhľadenému čitateľovi (za akého som sa v tom čase samozrejme nepovažoval, to prišlo až teraz:).
jedným slovom nádhera. vety na celú stranu, absolútny poetizmus, často skôr básne v próze než poviedky, miestami drsná romantika Kladna, o ktorej som nič netušil a nemal šancu ju vlastne už ani poznať, pretože kým som sa dostal do tých končín, zostali tam už iba ruiny a spomienky.
a potom samozrejme Skřivánci na niti s obdivuhodnými postavičkami... tie sa mi začali vynárať pri čítaní teraz. panoptikum zhovadilosti reálneho socializmu vo farbe... spomenul som si na pražský most inteligence, ktorý má, samozrejme, aj svoje heslo na wikipedii... to sú tie míľniky našich dejín, pri ktorých si môžeme povzdychnúť, kde by sme boli, keby...
pre človeka, ktorý niekde začul slovo pábení je to jedna z učebníc, dokumentujúcich tento pojem.
a pre toho, kto sa chce živiť písaním je to absolútne nevyhnutné čítanie.
Hrabal není lehký autor, na čtení je poměrně náročný, jeho styl není rozhodně pro každého. O této knize to platí dvojnásob, nebo možná trojnásob. Pokud tedy někdo chce zkusit něco od Hrabala, Inzerátem rozhodně nezačínejte.
Škoda, že tato útlá knížka je povídková. Stačí ji porovnat s filmem Skřivánci na niti, který natočil podle vybraných částí povídek úžasným způsobem v SONP Kladno Jiří Menzel v r.1969. Samozřejmě, že se "vedoucí síle společnosti nelíbil" a tak film strčili na dlouhá léta do trezoru. Šlo o výběr povídek: Divní lidé, Anděl, Ingot a Ingoti, či Krásná Poldi.
..."Krásná Poldi je také výkřik, kterým trhá brigádník na cucky nápisy a hesla. A noviny zatím krasopisně líčí jak brigádník, když jde z práce, tančí kozáčka, posílá v duchu děkovné telegramy straně a vládě, i když ve skutečnosti plivá dehet a po příchodu na ubytovnu se kácí do pelechu..."
Když to čtu, pomyslím si (hloupě), že je možná dobře, že autor utrpěl v Poldince těžký úraz hlavy, musel skončit a začal psát a jak !
Krásná Poldi byla shromáždištěm lidiček všeho druhu. Od gaunerů, přes politické vězně (včetně "dobrovolných" brigádníků a "kopečkářek") k úderníkům, z nichž mnozí prozřeli. Občas je navštívil předem filmový štáb, aby pečlivě zaznamenal bouřlivé uvítání potentáta nadšeným lidem.
Na rozdíl od nacistických koncentráků se zde projevila občas dobrá vůle a tolerance bachařů. A na vstupní bráně nebylo napsáno "ARBEIT MACHT FREI" , nýbrž "S ES ES ES ÉR NA VĚČNÉ ČASY" a pracující šli hned radostněji budovat sociálizmus.
Bohumil Hrabal je mistr detailu, z nenápadné příhody stvoří hit, který čtenář nezapomene.
Je dobře, že se dali dohromady právě on a Jiří Menzel.
Jedna ze tří nejhorších knih, na které jsem za život natrefila. Bohužel na tohle jsem neměla nervy a je to jediná kniha za posledních 15 let, kterou jsem rozečetla a nedočetla.
Bylo to jiné než ostatní co jsem od pána spisovatele četl.
Ale stálo to určitě za přečtení.
Kolegové studenti četli Hrabala a velebili ho do nebes. Já jsem tehdy četl jinou literaturu, jeho poetické složitosti mne na první pohled nezaujaly (rychlý náhled do Harlekýnových milionů u kohosi v podnájmu) a po ledabylém odsouzení jsem Hrabala nonšalantně a šmahem smetl se stolu. Ale jak říkají Jihomoraváci, k červenému se musí člověk propít přes bílé, tak i k Hrabalovi je třeba se pročíst. A nemusí to být jen četbou Kanta či Schopenhauera, ale třeba poválečných anglo-amerických autorů, beatniků, Joyce, Bukowského. A mraků poezie. Obávám se, že četbou severských detektivek či aktuálních bestsellerových velkosérií to nepůjde ani během několika životů. Ano, ovšem, pak se dá tato kniha okomentovat stylem: nejhorší, co jsem kdy četl.
Když jsem pak v polovině osmdesátých let narazil v jakémsi antikvariátu na tuto drobnou knížku, nezaváhal jsem. A byla to šťastná náhoda, protože Hrabal se tenkrát v antikvariátech běžně nevyskytoval a už vůbec ne tato knížka, která se pohybovala na hraně indexové literatury. Pak jsem ji v tramvaji (vlastně v šalině) navíc s pocitem, že tady se přece Hrabal narodil, vytáhl z kapsy a načal první větu první povídky. A najednou kolečka zapadla a – to blaho! Šedivé totalitní ulice zmizely a nastoupila poezie. Protože to je poezie a bez poezie by nebylo Hrabala. A byl jsem ztracen. Ztracen v Hrabalovi a pro Hrabala.
Dnes upřednostňuji vydání Sebraných spisů Pražské imaginace sv. 5 Kafkárna z roku 1994, protože některé autorovy záměry se nakonec do knižního vydání nedostaly. Ale i tak má tato knížečka pro mne nedocenitelné kouzlo a když ji vezmu do ruky, jsem rázem pár desítek let zpátky. Nastupuji na Čáře do šaliny, usedám na červenou sedačku a z kapsy vytahuji malou černou knížečku. Sem tam zvednu oči, kouknu po nastupujících studentkách, a pak se zase propadám do kouzelného světa Hrabalových básnických povídek. Netvrdím, že pan Hrabal nemá lepší knihy; jistě má. Ale je to jako s láskami: jen jedna je ta první, neopakovatelná.
Ještě přidám krátký úryvek z povídky Prokopnutý buben:
„Ach lidi zlatý, jak jen mě lidi děsně serou! Asi půjdu v penzi na Sázavu a tam budu pěstovat slepice.“ Kouzlo nezamýšleného - na stránkách databáze mi právě vyskočila reklama: „Kurníky a husníky - novej bejvák pro vaši drůbež!“ Pan Hrabal se seshora uculuje: Všechno je na gumičce perspektivy…
Tuto knihu mam od Hrabala nejméně rád...i když povídky (básně) Divni lidé, Anděl, Prokopnutý buben a Krásná Poldi se mi líbily, nejraději mám od Pana spisovatele pozdější tvorbu.
Pro tuto knížku povídek od B.H. jsem sáhla jen kvůli letošní výzvy. Ale omlouvám se, nelíbí se mi tento styl psaní. Mám ještě v zásobě Ostře sledované vlaky...tak jsem zvědavá, podle komentářů to je dějově román, tak se nechám překvapit jestli mě osloví pan Hrabal.
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Přečteno kvůli výzvě. No, jinak bych ji asi nedočetla. Už ze mě příznivec knih pana Hrabala prostě nebude. O to raději se podívám na jejich filmová zpracování.
(14. 9. 24 - 20 605 - 47)