Irák
Paweł Smoleński
Polský reportér Paweł Smoleński navštívil Irák po Saddámově pádu. Hovořil s místními politiky, duchovními, vojáky i běžnými Iráčany. Zavádí čtenáře mezi irácké šíitské věřící slavící poprvé po řadě let Saddámem zakázaný svátek ašúrá, mezi derviše probodávající v mystickém vytržení svá těla, politiky i aktivisty pokoušející se vypořádat s dědictvím mnohaleté diktatury, mezi mudžáhidy zabíjející "bezvěrce, zrádce, americké špiony a odpadlíky" i do nechvalně proslulých vězení. Ukazuje, nakolik byl Irák za dob americké vojenské intervence rozpolcený, ale i barvitý. Na jeho reportážích zaujme šíře záběru i vnímavost, s jakou se "člověk Západu" pokouší porozumět cizí kultuře. Na základě konkrétních lidských osudů se z vyprávění vynořuje portrét mnohovrstevnatého muslimského světa i univerzálnější obraz totality a rozvratu, jaký zanechává v lidských duších. Pomáhá nám tak porozumět i situaci, v níž se ocitá nyní Evropa.... celý text
Literatura faktu Literatura naučná
Vydáno: 2015 , Dokořán , Jaroslava Jiskrová - MájOriginální název:
Irak. Piekło w raju, 2004
více info...
Přidat komentář
Tak silná a tak bolestivá kniha. Kniha, u které si člověk uvědomí, jak velká část jeho problémů vůbec problémy není. A tendence utěšovat se, že se za těch víc jak 15 let od vydání reportáží musela situace změnit k lepšímu... a vědomí, že se dodnes nezměnilo téměř nic. "Přestali jsme mluvit o naději a zase jsme začali ochutnávat nenávist. Proč mě bůh tolik potrestal, že jsem se narodil jako Iráčan?"
Někde je to dost rozvláčné a zdlouhavé. Autor někdy nechává příliš mluvit lidi, se kterými se setkal. Výrazně lepší je druhá část knihy.
Pohľad na Irak očami obyčajných ľudí, ktorí pripomínajú povestných slepcov snažiacich sa opísať slona pomocou hmatu. Tragické ľudské osudy, svojvôľa, strach, nevedomosť, predsudky, chudoba, krátka pamäť a nezriedka i skalopevná viera o znalosti tej jedinej nepochybnej a smrtiacej pravdy. A predovšetkým chaos, bezprávie a zúfalstvo. A nenávisť.
Velmi silna kniha, na zaklade ktorej sa o Iraku dozvieme veci, ktore v mediach nepisu.
Odporucam kazdemu, kto a chce trochu zorientovat v problematike nenavisti medzi siitmi a sunnitmi , v mysleni wahhabitov , v mysleni beznych ludi a a v ich pohlade na Ameriku a jej zasah do irackych pomerov.
Celou knihou ide sklamanie a nesplnene ocakavania, citit pesimizmus ludi a nevidiet ziadne riesenie, ktore by Iraku mohlo pomoct.
Rozdíl mezi námi a iráckým muslimským světem je opravdu veliký (bez urážky). A propast hluboká... A velmi mě děsí jejich - Irákem tak samozřejmě prorostlá - nenávist. Alespoň v době, kdy byly tyto reportáže napsané, jí bylo v Iráku plno...
Autorovy další knížky
2013 | Izrael už se nevznáší |
2015 | Oči zasypané pieskom |
2015 | Irák. Peklo v ráji |
2015 | Šče ne vmerla i ne vmre |
Málokde na světě by se člověk chtěl narodit méně, než v Iráku posledních dekád. Nejenže tam letní teploty atakují padesát stupňů, ale země se po desetiletích hrůzovlády Saddáma Husajna propadla do smyčky chaosu, nenávisti a násilí, ať už politicky nebo nábožensky motivovaného. Reportáže jsou psány v měsících krátce po americké invazi v roce 2003 a je s podivem, že to autor vůbec přežil (někteří jeho místní průvodci tolik štěstí neměli). „Bagdád po Saddámovi, to je bída a špína, haldy smetí, zápach výfukových plynů a smrad zahnívajících odpadků, vyhořelé domy, otrávený Tigris, hanba a pokoření.“ Saddám nechával své nepřátele sadisticky mučit a osobně je popravoval, rozpoutal války s Íránem a Kuvajtem se stovkami tisíci mrtvých, neštítil se zmasakrovat kurdské civilisty chemickými zbraněmi… Byl posedlý okázalým luxusem a vlastní genialitou, v Bagdádu nechal na svou počest vystavět obří mešitu… Ve jménu pomsty za své strašlivé dětství si vzal jako rukojmí celou zemi, kde před tisícovkami let vznikla civilizace a která disponuje pátými největšími zásobami ropy na světě, a dovedl ji do chudoby a rozkladu. „Na první pohled existuje nějaká správa; existují hranice a národní reprezentace hraje fotbal, občas je i ta práce. Ale to všechno dohromady připomíná cedník. Můžete do něj nalít litry vody, ale stejně na dně nezůstane ani kapka.“ O životě v této prokleté zemi vyprávějí zkušený novinář, zpěvačka, mudžáhidové (předchůdci ISIS) nebo dvojník Saddámova zhýralého syna Udaje. Všechny ty rozhovory jsou zahaleny depresivními mračny, která nerozhání ani vědomí, že od sepsání knihy část Iráku ovládli džihádisté z ISIS a jak píše sám autor v předmluvě k českému vydání, „život lidí se tam v zásadě nezměnil, rozhodně ne k lepšímu“. (9/10)