Islandský rybár
Pierre Loti
Kniha približuje život ľudí uprostred krásnej Islandskej prírody - dej sa odohráva v mestečku Paimpol, ale aj dnes akoby tam zastal čas.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1949 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Pêcheur dIslande, 1886
více info...
Přidat komentář
Zdá se, že už knihy v nichž jde jen o poetické pojednání o životě a vztazích, nemohou dnešnímu čtenáři dát pravý požitek z četby, když se v knize vlastně nic moc neděje.Mně zaujalo, jak lze použít literární jazyk tiše, laskavě a krásně. Navíc jsem se dostala do míst málo známých.
Dejovo chudobnejší príbeh o rybároch v Bretónsku s farbistými opismi prírody, ku ktorému sa už ale nemám potrebu vrátiť.
Krásna kniha, plná melancholických opisov prírody, ale aj so zaujímavým a pútavým dejom. Príroda predznamenáva čo sa udeje. Dej sa neodohráva na Islande, ale v Bretónsku (západné Francúzsko). Táto oblasť je typická tým, že sa v nej nachádza krásna príroda a obyvatelia živiaci sa farmárčením a rybolovom. Neviem, ako dnes, ale pred sto rokmi to tak určite bolo. O tom, aký život mali ľudia uprostred drsnej prírody, je táto kniha.
Štítky knihy
moře a oceány láska Bretaň rybolov, rybářství, rybaření
Autorovy další knížky
1966 | Islandský rybár |
1906 | Harémy kouzla zbavené |
1926 | Paní Chrysanthema |
1904 | Aziyadé |
1921 | Podzimní japonerie |
Když jsem zjistila, že jedno z témat čtenářské výzvy bude kniha, kde hlavní hrdina má vaše/moje vysněné povolání, přemýšlela jsem, které povolání si vybrat. Jedno moje vysněné povolání sice vykonávám, ale o tom bych knihu sháněla jen dost těžko... i když možná o Tadeáši Haenkem někdy někdo knihu napsal, ale bádal v tropech – a tam se mi nechce :-).
V záloze mám naštěstí i další vysněná povolání, která mě sice neživí, a když, tak jen příležitostně o dovolené, ale nejsou o nic méně vysněná, než to první. A k nim patří i povolání rybářské. Nadšeně jsem se tedy začala rozhlížet po knihách, kde je hlavní hrdina rybářem. Ač jsem takových knih přečetla plno, měly tu chybu, že hlavní hrdina byl rybář sportovní, tedy rybařina byla jen jeho koníčkem. Kniha o rybáři profesním, nejspíš tedy rybničním, která by byla beletrií, mě žádná nenapadla, a tak jsem se vrhla na rybáře mořské, kteří jsou nejen rybáři, ale i námořníci (další vysněné povolání – zdědila jsem po mamince, tedy ne to povolání, jen ten sen :-)).
Islandský rybář má vlastně více hlavních hrdinů – rybáře Yanna a mladičkého Silvestra, Silvestrovu babičku a Yannovu snoubenku, později ženu Gaud. Rybáři vyplouvající každého jara z Bretaně až ke vzdálenému Islandu a vracející se koncem léta či začátkem podzimu s nákladem ryb, neměli lehké živobití. Věčné bičující větry, rozbouřené moře, zima, chlad, nevyspání... když šly ryby, pracovalo se neustále, i v noci, střídali se po skupinách. Ale přiznám se, že bych si asi spíše zvykla na neustálé nebezpečí, než na život babiček, matek, snoubenek a manželek rybářů, které s každodenné úzkostí čekaly, zda se jejich vnuk, syn, snoubenec či manžel vrátí... zpravidla se nevrátili všichni a některým rodinám moře postupně vzalo všechny muže.
Děj románu je velmi jednoduchý a dýchne z něj na vás spíše smutek – nejen kvůli nelehkým, často tragickým osudům bretaňských rybářů, ale i díky podmanivému líčení drsné přímořské krajiny, plné studených žulových skal, kde téměž chybějí stromy a kamenné domky obrostlé mechem se choulí pod skalními převisy či mezi kopci, aby byly aspoň trochu chráněné před větrem. Ano, příběh je smutný, ale čiší z něj obrovská láska prostých lidí k jejich rodinám, a je jedno, zda jde o starou babičku, anebo dosud nedospělého mladíka, jejich city jsou stejně vřelé.
Více neprozradím, snad jen to, že kniha se hodí i do jiného tématu letošní čtenářské výzvy – je tam podrobně popsána jak svatba, tak pohřeb...