Ivanhoe
Walter Scott
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5513/bmid_ivanhoe-xEd-5513.jpg
4
653
653
Ve středověké Anglii mezi sebou neustále zápasily o moc a nadvládu normanské a saské šlechtické rody. Wilfred z Ivanhoe, vyděděný syn saského zemana, miluje otcovu schovanku Rowenu, saskou princeznu. Ta se však má provdat za Athelstana, potomka krále, aby tak saská dynastie opět byla dosazena na anglický trůn. V městě Ashby se odehrává významné rytířské klání, na němž se střetávají normanští a saští šlechtici. Sjíždí se sem mnoho hostů z celé Anglie. Mezi hosty je též otec Wilfreda – Cedrik, Rowena, Athelstan a žid Izák s dcerou Rebekou. Klání se účastní mezi mnohými též Wilfred, který za pomoci neznámého Černého rytíře turnaj jedinců i skupin vyhrává. Sám je však zraněn. Při svlékání jeho brnění se objevuje, že je to Wilfred. Ujímá se ho židovka Rebeka, která ho nechává odnést do domu svého otce a ošetřuje ho. Druhého dne se Izák s Rebekou a Wilfredem připojují k Cedrikovu průvodu, který míří domů. Před lesem, který obývali zbojníci, vzal totiž Cedrik na Roweninu přímluvu oba židy pod ochranu. V noci všechny přepadli normanští páni a odvedli je na hrad jednoho svého druha. Zachránili se jen dva nevolníci, kteří hned začali připravovat záchranu ostatních. Pomoc jim přislíbil sám vůdce zbojníků a Černý rytíř, který v lese nocoval. S ostatními zbojníky zaútočili na hrad a podařilo se jim osvobodit zajaté. Sám Wilfred byl zachráněn Černým rytířem. Athelstan po ráně do hlavy klesl jako mrtvý. Rebeka jediná byla unesena z lásky templářským rytířem Bois-Guilbertem. Rebeka však jeho city neopětovala. Na Athelstanův pohřeb přijel za Cedrikem pozvaný Černý rytíř, kterému Cedrik za záchranu života přislíbil odměnu. Ukázalo se, že Černým rytířem je sám král Richard První, který se tajně vrátil do země, poté, co byl vykoupen ze zajetí. Chce, aby jeho odměnou bylo usmíření Cedrika se synem. Též se přimlouvá za sňatek Wilfreda s Rowenou, kteří se milují. Cedrik se jejich sňatku brání s ohledem na zesnulého. Naštěstí se objevuje Athelstan, který byl templářovou ranou jen omráčen a ne tedy zabit, jak se původně předpokládalo. Athelstan souhlasí se sňatkem Roweny a Wilfreda. Na hradním nádvoří se náhle objevuje nešťastný žid Izák se zprávou, že Rebeka bude odsouzena za čarodějnictví k upálení, pokud za její nevinu nebude někdo ochoten bojovat. Tak rozhodl velmistr templářů. Wilfred, jakožto její ochránce, se utkává se zástupcem templářů Bois-Guilbertem. Vítězství Wilfreda přináší Bois-Guilbertovi smrt. Rebeka je osvobozena. Wilfred se smiřuje s otcem a žení se s Rowenou, Izák s Rebekou odjíždí do Granady, aby v novém místě nalezli lepší a pevnější ochranu. Ilustrace M. Lix, Adrien Marie, Riou a H. Scott.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1969 , Albatros (ČR)Originální název:
Ivanhoe, 1819
více info...
Přidat komentář
Příběh jako takový by nebyl špatný, kdyby ho někdo vzal a přepsal do modernějšího jazyka. Styl byl vskutku k uzívání a to, co by dnešnho čtenáře na ději bavidlo nejvíce, bylo archaickým vypravěčstvím zadupáno do země. Nemohu hodnotit špatně, když přihlédnu k tomu, jak je kniha stará a že tehdy se prostě psalo a vyprávělo jinak. Věřím, že kdyby dnes někdo knihu vzal a napsal ji svými slovy, třebaže by v ději nezměnil ani ťuk, měla by celkem úspěch i u dnešního čtenářstva.
Nemastný neslaný příběh o skrývajícím se rytířovi. Poslechnuto jako audiokniha, ze které jsem měla místy pocit, že to ty herce vůbec nebaví číst. Takové celé unuděné to bylo. Ani nevím, kdy jsem na tu knížku narazila, ale měla jsem ji v seznamu už velmi dlouho, tak jsem ráda, že to mám za sebou.
Povedená rytířsko–zbojnická báchorka na motivy anglických středověkých dějin. Ŕádně jsou samozřejmě vyšponovány bojové schopnosti ústředních postav i ušlechtilá cudnost obou románových krasavic, ovšem jinak jsou charaktery velmi příjemně nejednoznačné, celé heroické vyprávění pak mírně ironicky zabarvené.
Jak jsem se dozvěděl z doslovu, Sir Walter Scott sázel svoje historické romány jako Baťa cvičky a souhlasil bych s autorem doslovu, že je to přece jenom trochu znát. Na konci jakoby už to chtěl mít rychle hotové, tak celý příběh honem tak nějak plus mínus uspokojivě uzavřel. Závěr je tak spíš nutností, než vyvrcholením celé knihy.
Přesto mohu vřele doporučit.
Audiokniha. Ještě nikdy jsem se nesetkala s krásnějšími a trefnějšími popisy oblečení, obuvi, hostin, místností a podobně. Prostě nádhera, jen to vymalovat. Jinak příběh samotný díky tomu starému stylu psaní byl pro mě trochu náročný, musela jsem se často vracet a poslouchat kapitolu podruhé, špatně se mi držela pozornost. Ale ona je to vlastně taková dlouhá pohádka.
Moc se mi líbilo to naivní ztvárnění středověké Anglie nedlouho poté, co byla přemožena normanskými dobyvateli v čele s Vilémem. Scott tuto dobu popisuje velmi zdatně, z jeho líčení jsem si připadal, jako bych tam sám byl. Postavy mají jasně daný charakter již od chvíle, co se na scéně objeví a nijak se nevyvíjí. Popis je však velice zajímavý. Ať už se jedná o popis vztahu mezi Normany a Sasy, Židy a jinými národnostmi, zbojníky a panovníkem - vše ve mne budí zájem a úctu k autorovi, jak dokázal tyto vztahy popsat. Působí to reálně i nereálně zároveň. Občas jsem měl potíže s rozsáhlostí a samotným popisem, nicméně i tak tento historický román hodnotím jako velice zdařilý a příjemný.
Konečně dočteno! Pohádka nejen pro děti, která budí nostalgii po době, která nikdy nebyla. Oceňuji na knize její čtivost – děj začne plynout rychle, když se prokoušete prvními pár stránkami. Postavy nejsou komplikované a neprochází příliš vývojem, ale to odpovídá žánru. Milé jsou i občasné vsuvky v latině a francouzštině, autorův komentář a snaha podívat se na středověké zvyklosti a názory kritičtěji. Kniha je fajn, ale určitě nejde o must read. Jinak Rebeka je za mne superhrdina hodný Malverovského komiksu.
Klasický dobrodružný román, kde není nouze o padouchy, sličné dívky, náboženské rozbroje, vychytralé šašky, rytíře a rytířské souboje, Robina Hooda s jeho družinou v punčochách, scény jako vystřižené z divadelní hry Járy Cimrmana a tajemné cizince, jejichž odhalení možná fungovalo v době napsání tohoto románu. Ivanhoe se zde sice vyskytuje, ale spíše jako vedlejší postava. Četl jsem dvakrát a pokaždé jsem si u toho dobře odpočinul.
Krásná kniha, ale člověk do ní musí jaksi dorůst. Četla jsem ji kdysi ještě v dobách základní školy a vzpomínám si, jak mě dojímal osud Izáka a jeho dcery Rebeky. Jak mi to přišlo vůči nim všechno nespravedlivé... Po letech jsem se ke knize vrátila a uvědomila si společenské, politické i historické souvislosti příběhu. Walter Scott totiž nenapsal "jen" romantický příběh, při pozorném čtení zjistíte, že je kritičtější vůči svým spolubližním, než by se dalo čekat.
P. S. Zkuste si pro zajímavost porovnat tuto knihu s Židovkou z Toleda
od Liona Feuchtwangera. Podle mne je Scott čtivější, ale Feuchtwanger autentičtější. Každopádně podle obou autorů nebyl život židů ve středověké Evropě žádný med.
Prvních dvacet stránek se táhlo, pak už byl děj svižný a kniha se jen těžko odkládala. Mým oblíbencem byl šašek Wamba - jeho vtipné prupovidky si dodnes pamatuji a občas používám.
(SPOILER) Romantický rytířský román Waltera Scotta (1771-1832) Ivanhoe (1820) jsem měl asi spíše chroustat v dětství, než teď na prahu padesátky. Ale kdybych začal číst v dětství, patrně bych ho pro jeho archaický, didaktický a „pomalý“ styl vůbec nedočetl. Dnes jsem si ho díky tomu naštěstí dokázal – a je to má vůbec první četba Waltera Scotta - částečně i vychutnat. Dlužno však říct, že spíše než pro příběh románu samotný je tomu tak pro jeho námět a místa dějů, ušlechtilý autorův jazyk a pro skutečně překrásné doprovodné ilustrace; zde ve vydání v Albatrosu z roku 1989 jde o pérovky od výtvarníků jmen Lix, Narie, Scott a Riou. :: Ivanhoe je vyprávěním z Anglie sklonku 12. století, kdy za vlády krále Richarda Lví srdce snaží se zmocnit vlády jeho bratr Jan a podmanění Sasové bojují proti nadvládě normanské šlechty. Klíčové události se začínají odvíjet na rytířském turnaji v Ashby, kam se sjíždí aktéři příběhu: saský šlechtic Cedrik, normanský templář Brian de Bois Guilbert, lakomý žid Izák, či maskovaný Wilfred z Ivanhoe i samotný král Richard. Krvavý boj může začít… :: Pokud je však v něčem síla Ivanhoeova románu, není to rozhodně v dobrodružnosti a akčnosti, tu nechť v něm dnešní čtenář nehledá. Všechny očekávané napínavé zápletky Scott pojímá velmi zběžně nebo ve vzdálených ohlasech, někdy dokonce formou dialogů, kdy si např. dvě postavy líčí v rozhovoru ničivou válečnou vřavu – dobývání hradu, jejíž krvavý děj právě probíhá nedaleko od nich. SPOILER Jednou z výjimek je například zdařilá klíčová scéna ze závěru románu, kdy domněle v bitvě zabitý poslední potomek saských králů lord Athelstane se zjevuje mezi svými druhy v pohřebním rubáši – byl totiž jen zraněn, omráčen a poté uvězněn svými odpůrci templáři v kryptě kostela, odkud se mu podařilo uprchnout. KONEC SPOILERU Děj Ivanhoea je samozřejmě zcela dostatečně popsán na jiných místech, já zde jen zmíním aspekty, které mě zaujaly. Je to pěkné líčení lidských charakterů – byť samozřejmě poměrně statických, postavy neprodělávají vývoj, spíše mění strany odpůrců bratrovražedného zápasu o moc nad rodící se Anglií. Malebné jsou postavy pasáka sviní Gurtha a potulného šaška Wamba hned z úvodní expozice románu, unikavý je charakter ikonického typu lichvářského, ale současně věčně týraného žida Izáka, dějem se jenom mihne populární zbojník Robin Hood, dramatický vnitřní zápas prodělává padouch a hrdina v jedné osobě Bois Guilbert. Dostatečně si užijeme líčení detailů drsného rytířského života, do detailů až podšívek Scott popisuje dobové odívání, zbroje a erby či podoby hradů, v nichž se děj odehrává. Až takřka úmorně dlouhá jsou líčení neustálých rytířských klání, která však na druhou stranu přibližují možná lépe než co jiného charakter doby a tehdejší sociální a kulturní život. :: Pro mě je krásnou scénou pobyt Černého rytíře (je jím samotný král Richard v přestrojení) v lesní poustevně s malou kapličkou, kde ho nerad ale přece pohostí podivný nevlídný a nápadně ramenatý poustevník, jímž není nikdo jiný než veselý bratr Tuck, jeden ze zbojníků Robina Hooda. Tuck ani král Richard svému protějšku nevěří ani nevyzradí své přestrojení, ale přesto spolu valně popijí víno a svorně si zapějí při harfě staroanglické písně. :: Scottův Ivanhoe se dá i dnes dobře číst, avšak čtenář ať určitě neočekává thriller, ale spíše rozmáchlé vyprávění protkané naučnými výlety do anglické historie a jejích obyčejů v časech raného středověku a bojích mezi Sasy a Normany, z nichž se teprve rodil budoucí anglický národ. :: Četl jsem, jak již zmíněno, vydání z roku 1989, kde pobaví i rozčílí nezbytný politicky uvědomělý doslov Radoslava Nenadála. Tam se dočteme, že Walter Scott se ve svých názorech dopustil řady omylů, jakože například stranil velkostatkářské šlechtě a nikoli nastupující třídě dělníků, a že jeho literatura byla typem únikářského umění, které se bohužel nevěnovalo popisování bojů chudých proti kapitalistické společnosti Scottovy doby. Ale naštěstí správně, píše dál Nenadál, psal Scott většinou proto, aby mohli jeho krajané v rozborech minulých společenských dějů nacházet „odpověď na ony nepochopitelné problémy, které se vynořovaly (ve Scottově době – pozn. tb) z řady hospodářských a společenských novot. Umělec, zvláště historický romanopisec, je totiž schopen postihnout uměleckým rozborem minulosti alespoň v hrubých rysech jistou zákonitost, s níž se vývoj společnosti odehrává. (…)“ A už je vymalováno, jsme doma u marxistické dialektiky a její dějinné nevyhnutelnosti třídních bojů. Nenadál vykonal ukázkový filosofický kotoul. Skoro je s podivem, že tyto extrakty musely (?) být v Československu vydávané jako přílepek klasické beletrie ještě v roce 1989. :: Milí staromilí, čtěte Ivanhoea, ale nepředstavujte si, že konzumujete napínavý román, ale spíše text starobylé divadelní hry. Alespoň mně se za použití tohoto malého podvodu na vlastní mysl přece jen příběh toho starého čackého rytíře strávil lépe.
Sice se to jmenuje Ivanhoe, ale o tomto hrdinovi je spíše menší část (ale nějaké jméno si autor vybrat musel). Je to taková romantická záležitost až trochu pohádková. Mně ale, na rozdíl od některých jiných čtenářů, připadaly postavy hodně černobílé. Kdo byl zloduch, zůstal jím až do konce, a stejně i naopak. Děj byl pak sice docela rozvleklý, ale nebyla to nuda.
Knihu jsem si přečetl znovu po asi 40 letech. Pokud se nikam nespěchá, tak stojí za přečtení - nejvíc se mi líbily dialogy různých postav, zvlášť ty, v nichž vystupuje pasák vepřů, šašek nebo žid Izák - připadal jsem si chvílemi jak na divadle.
Zase jeden návrat do dob, kdy aby člověk prochodil celou veřejnou knihovnu, než našel dobrodružný historický román. :) Tak je to trochu naivní, no... ale co už, když ten Ivanhoe je taak čestný a rytířský. ;)
Skvělá dobrodružná knížka. Pěkně psaná, s komplexnímu postavami, které vůbec nejsou černobílé. Taky bych se jí nebál označit jako nadčasovou, bojující proti lecjakým nesmyslným předsudkům:)
Štítky knihy
Anglie středověk rytíři romantismus Richard I. Lví srdce šlechtické rody turnaje rytířské historické romány
Autorovy další knížky
| 1969 |  Ivanhoe |
| 1962 | Waverley aneb Před šedesáti lety |
| 1935 | Rob Roy |
| 1985 | Nevěsta z Lammermooru |
| 1947 | Talisman |
Tedy, musím říci, že bych nečekala, že budu souhlasit s komentářem, který zde napsala Ailee, tedy o přepsání knihy do moderního jazyka. Kladu otázku sama sobě, proč u řady jiných knih a autorů mi archaický jazyk nevadí (Dumas, Verne, ale i řada jiných), ba naopak mi umožňuje hlouběji vklouznout do děje a užívám si jej, a proč zde jsem o něj klopýtala. Možná to nebylo archaickým jazykem, ale stylem Scottova vyprávění? Děj sám o sobě nebyl rozhodně špatný, ba naopak, umožnil mi vhled do uvažování Scottovy doby a do určité (velmi omezené) míry i do uvažování doby Richarda I., takže nemohu říci, že by mě kniha neobohatila. Hodnotím tedy průměrnými 3*.