Izba
Emma Donoghue
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333903/bmid_izba-cHI-333903.jpg
4
957
957
Neraz sa hovorí, že deti majú vždy pravdu. Aj preto úlohou rozprávača svojho trpkého príbehu zverila Emma Donoghuová päťročnému chlapcovi. Jack je mimoriadny rozprávač hneď z niekoľkých dôvodov: vyrastá v prostredí izby, záhradného domčeka prebudovaného na nedobytnú pevnosť, izolovaný od vonkajšieho sveta. Od svojho narodenia nikdy nebol „vonku“ a pozná iba predmety, s ktorými prichádza do styku vo svojej nedobrovoľnej cele. Poznanie o svete nadobúda iba prostredníctvom niekoľkých detských kníh a detských televíznych seriálov. Všetko, čo je mimo izby, je televízne, jedine izba je skutočná. Jeho výlučným medziľudským vzťahom je vzťah k rovnako uväznenej a týranej matke. Pravdaže, tento nielen materský, ale aj priateľský vzťah mu umožňuje duševne dozrievať oveľa rýchlejšie, než dozrievajú jeho rovesníci, a tak nás nemôže prekvapiť, že hoci má iba päť rokov, vie nielen čítať, písať a počítať, ale vie aj prekvapujúco presne a hodnoverne svoj príbeh vyrozprávať. Donoghuová „vonkajší svet“ chvíľami paroduje – najmä televízne interview s chlapcovou matkou a úryvky z novín, ktoré nastoľujú krivé zrkadlo všetkým necnostiam bulvárnej publicistiky, ale aj nezrozumiteľné mudrovanie psychiatra či čudne usporiadané pomery v rodine chlapcových starých rodičov. Ani chvíľu však nenecháva čitateľa v pochybnostiach, že matka a syn po „veľkom úteku“ začínajú nový život s optimistickou perspektívou.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Room, 2010
více info...
Přidat komentář
Prvních čtyřicet stran jsem myslela, že Pokoj znechuceně zaklapnu a odložím. Ovšem téma samotné a především recenze ostatních mě donutily setrvat. Kniha pro mě určitě není zázrakem, kterým měla být, avšak dokázala ve mně vyvolat soucit a hnus, a to se počítá. Na druhou stranu nepovažuji volbu jazyka za šťastnou. Možná je ke čtení Pokoje potřeba více fantazie a dětské naivity, aby na mě slova Jacka působila tak, jak měla. Kniha, kterou určitě znovu neotevřu, ale doporučím těm, kteří v současné beletrii hledají něco neotřelého.
Přečetla jsem ji za jeden den. Opravdu smutná kniha. Myslím, že to tak opravdu mohlo být. ta Jackova touha po návratu do Pokoje....
Príbeh Jacka a jeho mamy nie je podľa skutočnej udalosti, ale skutočnými udalosťami inšpirovaný akiste je, pretože prvé poďakovanie autorky v knihe patrí trom ženám, ktoré podobné peklo zažili. Nepredstaviteľné peklo. Sabina Dardenn (väznená 80 dní), Natascha Kampusch (väznená 8 a pol roka) a Elizabeth Fritzl (väznená 24 rokov). Kniha nie je extra strhujúca, ale je to naozaj zaujímavý nápad a celkom dobré čítanie. Celý prípad sledujeme vlastne očami 5 ročného Jacka. Najlepšie na tom je, že aj tie najobyčajnejšie veci, ktoré si mi vlastne už ani neuvedomujeme, sú pre Jacka niečim novým, niekedy nepochopiteľným. Všetko je to písané jednoduchou rečou malého chlapca - na svoj vek veľmi rozumného a kľudného - a vlastne si ani neuvedomíte aké životné múdra čítate a aké skvelé postrehy mu do hlavičky vložila Emma.
Četla jsem ji před časem a musím říct, že mne docela dostala. Příběh byl děsivý. Už proto že se to dnes a denně děje.........a popis té narušené psychiky........bylo to úžasné a tak strašné, že už to nechci nikdy číst......
Nevím přesně, jestli se spisovatelka inspirovala skutečnou události - mohlo to tak být. Něco podobného se stalo a děje (a my o tom jen ještě nevíme). Pětiletý Jack žije celý svůj život se svojí matkou v jednom pokoji. Už jen tato věta je dost děsivá, když ji domyslíte. Pětiletý kluk, který nemá žádný kontakt se světem, jak ho známe my. Ale má svůj vlastní svět a o něm vypráví v této knize. Myslím, že se spisovatelce povedlo perfektním způsobem vystihnout myšlení malého kluka, aniž by sklouzla do infantilností a možná právě tenhle způsbob vyprávění činí knihu až bolestně napínavou. Rozhodně ji neodložíte nedočtenou.
Kniha je skvěle napsaná i výborně přeložená, ale především perfektně promyšlená.
Obávala jsem se, že s tímto jazykovým provedením nemůže autorka udržet laťku po celou dobu, ale mýlila jsem se.
To, že příběh vypráví pětiletý kluk, není ale originální a působivé jen díky jazykovému provedení. Nejlepší na tom je ne jeho jazyk, ale jeho myšlení a vidění světa, vnímání a interpretace. To, co čtenář vnímá jako příšerné, Jack bere zcela přirozeně, je to jeho svět, známý i nový, srozumitelný, nepochopitelný a plný lásky. Tento neuvěřitelný paradox mě udivoval po celou dobu.
Text působí vlastně dvakrát - jednou přímo, když s Jackem prožíváme to, co nám vypráví. A pak podruhé, když si uvědomíme, co to vlastně vyprávěl, co se za jeho popisem skrývá.
A kromě toho jde o příběh o vztahu mezi matkou a dítětem, o lásce, která dává životu smysl a sílu překonat nejhlubší zoufalství. Na konci se nic neuzavírá, jen končí vyprávění, život pokračuje dál.
Hodně působivé. Zprvu jsem se trochu bála pohledu na svět očima pětiletého dítěte, ale bylo to neuvěřitelně věrohodné. Za první část knihy, kdy malý Jack žil od narození s Mami v jednom pokoji – a tento pokoj byl pro něj celý svět a Mami jediný člověk na světě, bych dala 5 hvězd, druhá část se mi zdála již malinko rozmělněná.
SPOILER:
Nejsem psycholog, ale způsob, jaký byl zvolen pro adaptaci Jacka na Venku se mi zdál poněkud překotný – spousty nových lidí, spousty nových vjemů, úplně ho přehlcovali dalšími a dalšími zážitky, místo aby měl klid a na nový svět si zvykal pomalu a postupně. Vždyť mu bylo teprve pět let...Celý život byl zvyklý na jeden pokoj, kde se s Mami cítil bezpečný a chtěl být i pak stále v její blízkosti, kupodivu si jako první bydlení Mami zajistí pro sebe a svého syna chráněné bydlení o velikosti pětipokojového bytu, přičemž používání více pokojů je pro Jacka zdrojem neklidu a stresu…
Není se co divit, že oba dva měli po tom všem problém s adaptací, i když každý z jiného důvodu. Chápala jsem Jackův stesk po Pokoji a loučení s ním v závěru knihy bylo docela dojemné…
Velmi zajímavá kniha,která je napsaná jiným stylem než ostatní knihy. Četla se mi rychle a v jistém smyslu byla i napínavá.
Ojedinělá a svébytná kniha plná ohavné skutečnosti a zoufalství a zároveň plná síly, odhodlání a lásky. Jedinečnost vyprávění mě úplně pohltila a často jsem ani nechtěla číst dál. Měla jsem chuť hodit knížku do kouta a už nikdy se nevrátit k zoufalství Mami, k Jackovým nadějím a zároveň jisté nechápavosti okolního světa. Ano, i takovéhle pocity ve mě příběh vyvolal. Přesto jsem četla dál. Znechucená, pohoršená, vyděšená, ale odhodlaná. Byla jsem odhodlaná příběh dočíst do konce. Protože si to zasloužil. A zaslouží si to i Mami a Jack a autorka, ta především. Zaslouží si to všichni, kdo trpí, nebo prožili něco podobného. Příběh vás pohltí, ať chcete, nebo ne. Otevře vám oči a vnese vás do světa-nesvěta, plného zdí, pletiva a spoutanosti. Spoutanosti těla, ale především mysli a ducha.
Hodnotím velice kladně originální pojetí knihy, kdy příběh je vyprávěn z pohledu malého chlapce. Ze začátku mi trvalo nějakou chvíli než jsem si zvykla na způsob vyjadřování, ale pak se četla knížka téměř sama.
Pro mě fascinující kniha, zejména pak díky Jackovi, pro kterého byl Pokoj domovem a vlastně celým světem. Je těžké číst o tom, jak složité je adaptovat se na "normálnost" a jak normální může člověku, který nic jiného nezažil, připadat "nenormálnost". Stejně jako ostatní jsem si chvíli zvykala na dětskou mluvu, špatné skloňování, Jackův styl myšlení a vyjadřování, které ale byly nakonec výborným prostředkem k dokreslení celého příběhu. Konec byl pro mě slabší částí knihy, i tak ale vřele doporučuji všem, které zajímá lidská psychika, problematika únosů, zneužívání, vyrovnávání se s traumaty.
Na začátku mi to přišlo všechno ohromně zajímav, že je kniha psána z pohledu dítěte, ale potom v druhé a třetí části knihy mě příběh začal nudit. Měla jsem pocit, že postrádám gradaci a nějaké překvapení. Nevím jak kniha působí v češtině, ale v originále mě moc nezaujala.
Když jsem si četla zadní stranu knihy, brala jsem jí jako nudnou. Z počátků mi připadalo divné, že je to z pohledu dítěte, ale později jsem svůj názor změnila. Jsem hrozně ráda že jsem si ji přečetla a věnovala ji čas. :)
Moc dobrá kniha :-)!! Zajímavě psaná ;), tím mě upoutala. Musela jsem ji dočíst do konce.
Na styl vyprávění si musíte nejdřív zvyknout, ale pak Vás kniha chytne a nepustí. Výborně popsané šílené životní drama pohledem pětiletého chlapce.
Kniha ve mě zanechala vzpomínku a určité emoce. Jsem ráda, že jsem ji měla možnost přečíst a vřele doporučuji. Myslím, že chytne každého "svým způsobem".
Fantastická kniha, místy až děsivá a rozhodně nezapomenutelná. Nikdy nezapomenu na bojotečného prince Jacka, Mami, Pokoj ani Čerta. Je to silný příběh, který mimo jiné upozorňuje na problematiku únosu, znásilňování, omezování osobní svobody a psychického teroru, ale zároveň je to příběh naděje, který ukazuje, že je důležité vydržet a bojovat byť se to zdá nemožné.
Knihu jsem asi před hodinou dočetla a byla jsem nadšená. Bavila mě od začátku až do konce a nic mi zdlouhavé nepřišlo, jak tady někteří píší. Autorka se s mluvou pětiletého dítěte krásně poprala, působilo to důvěryhodně a nevinně. Opravdu jsem byla překvapená a těším se, až se podívám i na film:)