Izba
Emma Donoghue
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333903/bmid_izba-cHI-333903.jpg
4
957
957
Neraz sa hovorí, že deti majú vždy pravdu. Aj preto úlohou rozprávača svojho trpkého príbehu zverila Emma Donoghuová päťročnému chlapcovi. Jack je mimoriadny rozprávač hneď z niekoľkých dôvodov: vyrastá v prostredí izby, záhradného domčeka prebudovaného na nedobytnú pevnosť, izolovaný od vonkajšieho sveta. Od svojho narodenia nikdy nebol „vonku“ a pozná iba predmety, s ktorými prichádza do styku vo svojej nedobrovoľnej cele. Poznanie o svete nadobúda iba prostredníctvom niekoľkých detských kníh a detských televíznych seriálov. Všetko, čo je mimo izby, je televízne, jedine izba je skutočná. Jeho výlučným medziľudským vzťahom je vzťah k rovnako uväznenej a týranej matke. Pravdaže, tento nielen materský, ale aj priateľský vzťah mu umožňuje duševne dozrievať oveľa rýchlejšie, než dozrievajú jeho rovesníci, a tak nás nemôže prekvapiť, že hoci má iba päť rokov, vie nielen čítať, písať a počítať, ale vie aj prekvapujúco presne a hodnoverne svoj príbeh vyrozprávať. Donoghuová „vonkajší svet“ chvíľami paroduje – najmä televízne interview s chlapcovou matkou a úryvky z novín, ktoré nastoľujú krivé zrkadlo všetkým necnostiam bulvárnej publicistiky, ale aj nezrozumiteľné mudrovanie psychiatra či čudne usporiadané pomery v rodine chlapcových starých rodičov. Ani chvíľu však nenecháva čitateľa v pochybnostiach, že matka a syn po „veľkom úteku“ začínajú nový život s optimistickou perspektívou.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Room, 2010
více info...
Přidat komentář
Ke knize Pokoj jsem se dostala náhodou. Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na styl psaní, ale ve finále se jednalo o velmi strhující a těžký příběh.
(SPOILER)
Ke knize jsem se dostala v rámci štafety a ještě že tomu tak bylo. Protože, i když mám takovéto příběhy ráda, nevím, jestli bych zrovna po této knize sáhla. Rozhodně mě nechápejte špatně, kniha není nejhorší, ale ani to není nic, co by mě rozebralo a to jsem na toto téma velice citlivá.
Příběh je celkem náročný na čtení, pro některé tématem, ale pro mě jazykem. Kniha je totiž psaná dětskou řečí. Celkem dlouho jsem si na to musela zvykat, luštila jsem, co jaké slovo znamená a jaký význam dané slovo má v dospěláckém slovníku.
Pozor, možný spoiler.
V první polovině knihy se Jack se svou mami snaží utéct a spřádají plán, jak vše provést. Musím říct, že zrovna tuto část jsem četla se zatajeným dechem. Člověk neví, jestli se dostanou ven, jestli zemřou. Takže jo, mělo to tu správnou dynamiku a napětí. Pak ale přišla druhá polovina a ta mě vůbec nebavila.
Všechny postavy do jedné byli těžce neempatické a děsně mně vytáčeli.
Možná mi chybělo větší zaměření na únosce. Proč a jak, co byl za člověka a trochu víc podrobností.
Jedno ale vím jistě, na tuto knihu dlouho nezapomenu, protože ta dětská řeč, byla fakt strašná.
Strhující, to je to správné slovo. Toto je kniha, kterou si budu asi už navždy pamatovat. Přečetla jsem ji za pár hodin. Nešlo se odtrhnout. Doporučuji.
Zajimavy namet, originalni uhel pohledu - vypravi petilety Jack. Co mi vadilo byla silena neempatie postav, nebudu spoilovat, ale par lidi bych propleskla. Kazdopadne to musi byt sileny, byt s ditetem zavrena v jedne cimre.
Tohle čtení je obzvláště pro čtenáře rodiče velmi těžké čtení. Vůbec si ani nechci představit, že by tohle někdo musel zažít z okruhu mých blízkých.
Pětiletý Jack, který se narodí a vyrůstá v Pokoji jen se svou matkou, za kterou občas (zvláště v noci) chodí muž "Čert". A teprve, když Jack a matka se "dostanou" z Pokoje, začíná pro malého skutečný svět. A není to vždy lehké ani pro něj, ani pro matku.
Kniha je náročné také jazykově, Jackovo povídání o životě v Pokoji, je vlastně dětsko-dospělácké plácání a fantazírování, takže vymyšlená dětská slova, někdy mi přišel Jack velice přemoudřelý na svůj věk, na druhé straně zas jeho mozeček nedokáže některé věci pochopit a přijmout.
Je to čtení, na které se jen tak nezapomíná.
No tak tohle bylo sakra silný kafe. Knihu jsem sice zhltla za dva dny, četla se naprosto skvěle, ale samotný příběh je opravdu mrazivý. Sice jsem si myslela, že to bude z pohledu jak matky, tak Jacka, ale i samotný Jackův příběh bohatě na všechno stačil. Je to napsáno tak, že jste schopni pochopit, jak se teď cítí dospělí okolo něj. Celý příběh mi přišel hrozně smutný a dojemný. Jak Jack všechno objevoval a poprvé ochutnal lízátko a Kindervajíčko a viděl stromy a auta a lidi. Každopádně mě neskutečně fascinovalo to, jak je kniha napsaná. Každý asi zná nějaký příběh o vězněném člověku, ale z pohledu dítěte, co nikdy nepoznalo svět, je to, ani nevím jak to popsat... To si prostě musíte přečíst.
Já to přiznám hned na začátku. Vážně jsem si myslela, že Pokoj jsem už četla. Byla jsem o tom vážně zarytě přesvědčená. Abych po pár stránkách zjistila, že ne, knihu jsem nečetla. Viděla jsem filmovou adpataci. Protože ten styl vyprávění bych rozhodně nezapomněla. Asi mě prostě zmátlo, že mám knihu tak dlouho doma. Raději ani nebudu psát kolik let! Tak jo, jde se na Pokoj...
Ta myšlenka sama o sobě je dost děsivá. Jenom on a Mami. Jenom pár metrů, jejich svět. Občas přijde Čert. Skříň, když přijde Čert. Čert nosí i věci. A Mami jako kdyby občas úplně Vypla. Co když v té době přijde Čert?
Vyprávění je o to horší, protože jde za malým dítětem, které za celý život nepoznalo nic jiného, než tenhle svět jednoho pokoje. Ano, mají televizi, ale stále je tam i mamka, od které všechno ví a právě ona musí občas trochu upravovat během vysvětlování, co tam vidí. Protože prostě nedopustí, aby její dítě trpělo. Když už od začátku víme, že se tam Jack narodil, je jasné, kdo je jeho otec, a jak se tam ona dostala, je snadno domyslitelné. A jak je tedy těžké v tomhle stavu vést život, když v té pokřivené optice je tohle jejich "normálno". Protože i přes to všechno špatné, mají alespoň jeden druhého. A když se naskytne příležitost na útěk, přijde ta horší část. Jako to u podobných případů bývá časté. Bude normálno lepší než naše normálno? A kdo určuje, co normální vlastně je, když nic jiného neznáme?
A možná právě proto, jak je kniha psaná, tím je to psychicky mnohem drsnější to, že zde nejsou žádné explicitní popisy násilí. Všechno si to musíme domyslet. Stejně jako to dělá Jack. Jenom s tím rozdílem, že my víme, že to není normální. Jenže on to neví. On v tom žije. Je to, jak to je. A možná proto je to potom ve světě tak těžké...
Náročná a emotivní kniha.
Těžké a kruté téma. Kniha perfektní, ale víckrát ji rozhodně číst nebudu.
Doporučuji, jen ne slabším povaham.
Opravdu zajímavý román který prozkoumává dětskou duši vystavěnou extrémním podmínkám a vyzývá k zamyšlení. Styl psaní byl zajímavý.80%.
Ze začátku se mi kniha četla velice špatně, prvních několik stran jsem musela doslova "přeletět", protože mi nevyhovoval způsob, jakým Jack vypravuje.
Ale chápu, byl to autorčin záměr; je jasné, že dítě nemůže mluvit jako dospělý, zvlášť dítě s Jackovou zkušeností.
V dalších částech knihy, poté, co se stane jistá změna (nechci napovídat), už jsem si zvykla.
Kniha přečtena za půl dne. Nebyla špatná , přesto to nebyl to úplně můj "šálek kávy".
Zajímavá kniha, dobře se četla, přečtená za tři dny.
Jediné, co mi trochu vadilo, byly občasné nejasnosti v tom, o čem se zrovna píše. Nevím, zda to bylo způsobeno překladem, omylem autorky nebo jejím záměrem.
Např. několikero popisování toho, jak si chlapec "dá", než bylo objasněno, že se jedná o kojení. Toto se dalo třeba i odhadnout, ale jindy nedávaly stylisticky smysl spojení ve větě (nejednalo se v tomto případě o řeč dítěte). Jsou to ale drobnosti, které se dají přehlédnout.
Nejdřív jsem viděla film.Ten se mi moc nelíbil.Knihu jsem přečetla rychle.Neoriginální námět a kontroverzní téma.Kniha i film rozhodně zanechají stopy.
Trvá to asi sto hodin, nebo možná víc....
Je to naprosto strhující a nezapomenutelná kniha.
DOPORUČUJI .
Tak to byla hodně zajímavá kniha. Styl vyprávění očima 5 letého chlapce, jeho slovní sendviče a potom vnímání Venku..
Nemyslím, že bych knihu znovu vzala do ruky, ale opět musím poděkovat Čtenářské výzvě, protože bez ní bych se ke knize nedostala.
(SPOILER) Drsný příběh o ženě, která strávila sedm let v zajetí a jejím synovi, který se v tom zajetí narodil. Uvědomila jsem si, co všechno se jako děti učíme od svého okolí. A co nedokážeme pochopit, pokud nemáme patřičnou zkušenost. Četla jsem to s pusou otevřenou, protože jsem si pořád s údivem říkala, to snad není možné. Ale všichni víme, že je. U útěku mě teda překvapilo, jak se s tím Jack právě bez té zkušenosti popasoval. Že jen neztuhnul na místě a nezíral na všechno kolem. To mi připadalo trochu nepravděpodobné. Dost mě ale zaujala část, která přichází až po tom šokujícím. Jak pocity z takové zkušenosti vysvětlíte ostatním? A jak mají ostatní pochopit vás, když si to sami neumí ani představit? Jak se vyrovnáte s tím, že "normální" život je teď vlastně ten "nenormální"? Dopad tragédií a zločinů prostě nekončí tím, že je oběť zachráněna. No, jen tak asi na knihu nezapomenu.
Ide tu o psychologický thriller, ktorý dokáže v čitateľovi prebudiť obrovskú škálu pocitov: napätie, vzburu, úľavu... a v niektorých momentoch aj nudu zo stereotypu a trochu aj sklamanie.
Autorke sa celkom podarilo sprostredkovať prvý pohľad na svet očami dieťaťa, ale pri čítaní mi naskakovali aj rôzne otázniky, na ktoré som nedostala odpoveď. Možno by ich dokázala vysvetliť práve matka, aspoň čo sa týka vzťahu k synovi...
Určite má kniha svoju originalitu, či už námetom alebo spracovaním.
(SPOILER)
Knihu Pokoj od Emmy Donoghue jsem četla asi před deseti lety. Jako středoškolačka. Nyní jsem si na knihu vzpomněla a rozhodla jsem se, že si ji přečtu znovu, už však jako maminka. A v tom vidím zásadní rozdíl. Když už máte osobní zkušenost s tím, sledovat děťátko a jeho myšlení, dotkne se Vás příběh Jacka o to více, protože už tu jeho "logiku" chápete.
---MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY---
Kniha je vyprávěna Jackem, malým pětiletým chlapcem, který žije se svou Mami v Pokoji, nic víc nezná. Maminka byla v 19 letech unesena a vězněna mužem, který ji skoro každou noc navštěvoval. A čekala na to, až se jednou dostane i se svým synem zpět do světa, který znala a opustila již před více než sedmi lety.
Kniha je skvělá. Jack je skvělý. Vyprávění dítětem je neotřelé a geniální. Jack musel projevit neuvěřitelnou statečnost a sílu, ale i velké pochopení. Ne jen v plánu útěku, ale i ve velkém světě.
Musím říct, že všechny postavy v knize to měly rozhodně těžké, ale při tomto druhém čtení mě lehce iritoval vztah babičky k Jackovi. Přišlo mi, že na něj mnohdy spěchá a nenechá ho být "dítětem", že nebere úplně ohled na jeho pocity a emoce. Ale je to možná jen můj dojem :).
Doporučuji, pokud chcete číst něco, kde se ukáže, jací lidé jsou a jací musejí být, aby přežili. Ale že i když přežijí a dostanou se ven, není to to, co očekávali a musí čelit mnoha překážkám.
Vůbec nechápu, kde se ve mně vzala odvaha přečíst tuhle knížku. Díky výzvě jsem to zkusila a uznávám, že to byl velmi netradiční zážitek. Nemohu říct, že příjemný, ale zaručeně skutečně intenzivní.
Kniha psaná z pohledu malého chlapce, který je spolu s matkou uvězněn v jednom pokoji. Na této knize mě zaujal hlavně originální styl jeho vyjadřování. Zajímavý byl i popis toho, co se dělo po jejich úspěšném útěku.