Já a moji drazí
Helena Šmahelová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278401/mid_ja-a-moji-drazi-IoH-278401.jpg
4
47
47
Anička má zdánlivě všechno, co si může přát, a přece je hluboce nešťastná. Nemůže se smířit s tím, že její dva sourozenci žijí odděleně, sváteční chvíle u babiččina stolu nemůže nahradit skutečně rodinný život. Až jednoho dne vezme všechno do svých rukou Úryvek z knihy: Táta je slavným virologem, zamilovaným do svých virů, filtrovatelných i nefiltrovatelných. Moje máma je zas mikrobioložkou, zabývá se potřebami buňky a jejími zradami. Na moje buňky už jí nezbývá čas. Jak je to s Aničkou a s jejími miliardami buněk? Mávne ruku: v pořádku! Je dobře živená, a když se někdy stravuje nedostatečně, nedbale, pak je to její chyba. Není snad už dost velké děvče, aby se dovedla o sebe postarat? Jistě si často myje krk a nenosí děravé punčochy. A to je všechno. Máma mě vesele pustí z hlavy. Vesele? Máma neoplývá žádnou veselostí, dívá se na svět zamyšlenými či odvrácenýma očima.... celý text
Přidat komentář
souhlasím s komentáři níže, tohle je milá vzpomínka na dětství, dospívání. Hlavní hrdinkou je Anička, která ač má velkou rodinu, je vlastně sama. Nejlepší kamarádka se někam ztratila, rodiče bydlí na různých adresách, protože jim to vyhovuje a sourozenci jsou dospělí. Anička tedy osnuje plán, jak rodinu sestěhovat dohromady. Musím říci, že jako malá jsem její odvahu obdivovala.
S autorkou jsem se setkala až v dospělosti. Myslím, že číst tuto knihu v dětství, možná bych ji ani nedočetla. Přišla mi dost zdlouhavá. Samotný příběh byl ale hezký, jen ty rodinné vazby a zázemí mi přišlo podivné stejně jako Aničce.
"Přála bych si domov, kde bychom byli všichni pohromadě, měli domácí zvířata, večer se sesedli a vyprávěli si o svých denních příhodách. Rodinné teplo by sálalo ze stěn našeho bytu. Dědečka nemám, ale kdyby byl, mohl by kouřit z dlouhé fajfky a napomínat nás starými mravoučnými příběhy. Jednou jsem o tom mluvila s mámou a ta mi řekla, že takový život, jaký jí barvitě líčím, neexistuje ani na zapadlé vesnici. Není žádných zapadlých míst, pokročilá civilizace vnikla do každého kouta. Vem čert všechnu civilizaci, když zbavila život poezie."
Taky jsem ji četla několikrát, jako všechny dívčí romány H. Šmahelové. Anička byla v podstatě úplně sama, i když měla kolem sebe velkou rodinu. Jenže na ni nikdo neměl nikdy čas...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1959 |  Velké trápení |
| 1984 | Stíny mých otců |
| 1979 | Žena roku 1900 |
| 1964 | Dobrá mysl |
| 1985 | Stopy mých otců |
Čtrnáctiletá Anička má velký, ale zdánlivě nesplnitelný sen: Žít s rodiči a sourozenci v jednom společném bytě. Oba rodiče jsou úspěšní vědečtí pracovníci, navíc přesvědčení, že materiální dostatek a laskyplna péče babičky Anně plně nahradí jejich častou nepřítomnost. Bohužel se mýlí.Oba sourozenci jsou vysokoškolští studenti, Anna navíc ztrácí nejlepší kamarádku - prostě se vypařila, nedala o sobě vědět, když se po víc jak roce opět setkají, už si nemají co říct. V neposlední řadě překonává těžký zápal plic a dlouhou absenci ve škole. Trochu moc na jedno čtrnáctileté děvče. Praktická Anička se však jednoho dne diky inzerátu rozhodně vzít věci do svých rukou........