Já a moji drazí podobné

Anička má zdánlivě všechno, co si může přát, a přece je hluboce nešťastná. Nemůže se smířit s tím, že její dva sourozenci žijí odděleně, sváteční chvíle u babiččina stolu nemůže nahradit skutečně rodinný život. Až jednoho dne vezme všechno do svých rukou Úryvek z knihy: Táta je slavným virologem, zamilovaným do svých virů, filtrovatelných i nefiltrovatelných. Moje máma je zas mikrobioložkou, zabývá se potřebami buňky a jejími zradami. Na moje buňky už jí nezbývá čas. Jak je to s Aničkou a s jejími miliardami buněk? Mávne ruku: v pořádku! Je dobře živená, a když se někdy stravuje nedostatečně, nedbale, pak je to její chyba. Není snad už dost velké děvče, aby se dovedla o sebe postarat? Jistě si často myje krk a nenosí děravé punčochy. A to je všechno. Máma mě vesele pustí z hlavy. Vesele? Máma neoplývá žádnou veselostí, dívá se na svět zamyšlenými či odvrácenýma očima.... celý text