Já a tropy
Ludmila Vítovcová
Já a tropy série
1. díl >
Podtitul: další důkaz o nezničitelnosti ženy Strávila jsem v 80. letech tři roky v rovníkové Africe na pobřeží Indického oceánu. Manžel byl členem veterinárního týmu FAO. Žili jsme v hlavním městě Somálska v Mogadišu, starali se o dvě dcerky předškolního věku. Prala jsem, vařila, pekla chleba, nosila vodu, bojovala s havětí a žila jako ve středověku. Dům byl prostorný, ale žít se dalo jen na terase (pokud ji neobsadily opice), procházka v rozpáleném písku nepřipadala v úvahu (v noci teplota klesla na 35°) a v jediném volném dnu v týdnu (pátek) se většinou oceán vzdouval v přílivu, nebo houfně hynuly žirafy. To jsem pak seděla na terase obalená potničkami a marně přemýšlela, co jsem si od pobytu v tropech slibovala. První vydání vzpomínek Ludmily Vítovcové z roku 1986 bylo beznadějně rozebráno. Na četné žádosti čtenářů a pro svou nadčasovost vychází kniha nyní podruhé v Nakladatelství JOTA, opět s vynikajícími ilustracemi Jaroslava Kerlese.... celý text
Přidat komentář
Vynikající oddechové čtení, které je vtipné a kniha se čte sama. Knihu jsem si dlouho přála přečíst, ale postupem času jsem na ní zapomněla a před několika týdny mi jí sama knihbudka nabídla. S radostí jsem se dala do čtení a opravdu mně potěšila. Napsaná je pěkně a ihned se s autorkou ocitneme v nám tak neznámém a vzdáleném prostředí. Úplně jsme se ponořila do děje a měla pocit, že jsem s nimi v Africe a prožívám s nimi slasti a strasti na rovníku.
E-KNIHA: Od tohoto dílka jsem nic nečekala a spletla jsem se. Bylo to zajímavé, vtipné, plné informací - o fauně, floře, zvycích... A taky nejspíš nechtěný náhled na poměry v autorčině rodině. Nazvala bych to klasickým modelem rodiny - žena v domácnosti, muž je král. Autorku jsem litovala, smála se s ní, bála se s ní - nikoli manžela, ale havěti. Doporučuji.
Ale pozor na styl psaní. Několik let je vměstnáno do 12 kapitol, do níž je nacpáno mnoho zážitků. Bohužel nenavazují a nejsou zřetelně odděleny. Čtenář to musí seknout sám ve své hlavě. Když to udělá a bude to číst jako střípky ze života, zvykne si a text nebude připomínat guláš.
Příjemná, vtipná, nenáročná, oddechová kniha psaná s pozitivním nadhledem, plná zajímavých informací nejen o zvířatech, ale i strastiplném životě Češky v Somálsku.
Autorka toho zažila opravdu hodně, o tom žádná. Ale každý máme talent na něco jiného a jejím talentem je přežít, ne psát. Popisované zážitky nejsou moc zábavné, spíš děsivé, děj přeskakuje, spíš připomíná zápisník připomínek než knihu. Dozvíme se, že si autorka chtěla něco koupit, ale nevíme, zda koupila, rozřízne si nohu, ale už nevíme, jak ji ošetřila a jak se zahojila. Plave po povrchu a vlastně nikdy nekončí, uprostřed nádechu přichází další nádech. Škoda.
Napsané je to opravdu hrozně, alespoň pro mne. Přeskakování, touha nacpat co nejvíc zažitků do co nejmíň kapitol a ještě jakože vtipně je hodně vysoký cíl i pro ostřílené spisovatele, natož pro "pančelku". Ale jelikož je o čem vyprávět a ty zážitky stačí samy o sobě, není to čtení nudné.
Výborná knížka, u které jsem se zasmála i dověděla něco zajímavého (Ať už se jedná o chování mužů vůči ženám v tehdejší Africe, zajímavosti ze světa zvířat, či denní problémy v domácnosti). Kdybych já sama viděla v kuchyni švába, asi už bych seděla v letadle do Česka. Jediné, co mě trošku mrzí je, že některé vtipné historky neměly tolik prostoru, aby je čtenář náležitě ocenil.
Kde začít - kniha byla možná! aktuální v 80. letech, nyní už je trochu pasé.
- kniha je protkána nudnými popisy krajiny a učebnicovými popisy zvířat a rostlin. Více než to, by mne zajímaly spíše popisy každodenního života (jak řešili například praní prádla).
- autorka je vůči ostatním lidem neskutečně kritická, a to zásadně negativně. Také si neustále na něco/ někoho stěžuje a "frfňá". Možná, to tak je kvůli "zábavnosti" knihy, ale je to spíš únavné.
- ukázka typického českého naturelu - nepřizpůsobovat se (vařit v tropech na oběd knedlíky s gulášem!?), nepoučit se, a od ostatních očekávat jen to nejhorší.
Kniha byla pro mě zajímavá jen jednou věcí - jak nepoučené, jazykově nevzdělané lidi (ruština je přece světový jazyk, ne?) posílala naše tehdejší vláda do odlehlých (nebezpečných) oblastí a ještě je za "odměnu" stáhla natolik z peněz, že tito lidé nebyli schopni vyjít se svým platem ani v jedné z nejchudších zemích světa.
To nic nemění na tom, že absolutně nechápu druhé vydání (koho dnes prosím vás ohromí snídaňový bufet, mušle nebo žirafa?)
Přestože autorka má můj obdiv, za to že s dětmi Afriku přežila, pro mě osobně škoda toho papíru.
Čekala jsem trochu něco jiného. Autorka chtěla popsat vše,ale je to příliš nahuštěné a vlastně se v tom ztrácí.Až konec knihy je méně nahuštěný a trochu víc jako kniha vzpomínek a zážitků. Jinak autorku obdivuji, já , i když mne nazývali " životním dobrodruhem" bych se k takovéto cestě neodhodlala a ještě s tak malými dětmi, smekám.
Obdivuju hrdinku, že s dětmi následavala manžela na služební cestu do Afriky.Myslim že toho občas toho měla dost,ale má u mě velký obdiv, já bych to teda nedala, představa celý dny s dětmi, v horku a bez velkého výběru potravin brrrr
Zajímavá a vtipná knížka, není to román, ale soubor zážitků. Obdivuji že autorka dokázala přežít to množství hmyzáků a jiných potvor :)
Hezká oddechová knížka. Autorka vtipně zachytila zážitky ze svého několikaletého pobytu v Mogadišu.
Kniha mě velmi zaujala, pobavila, poučila. Jako "vedlejší produkt" tohoto - místy hořkého - vyprávění "ženy v domácnosti" jsem se s překvapením dozvídala, jak se svět v 80. letech snažil něco udělat pro Somálsko, jak rozsáhlá byla mezinárodní pomoc, jaké společenské a politické poměry tam tehdy panovaly. Zkuste si to konfrontovat s dnešním děním v této zemi!!! Docela by mě zajímal pohled paní Vítovcové na události, které se dnes dějí v místech, která navštívila a snad si je i oblíbila.
Ale ani to prvoplánové čtení příběhu ženy, která je na pár let najednou "jenom" manželkou a matkou, v cizím až nepřátelském prostředí, v zemi, kde nejde sehnat mouku a kvásek na knedlíky - ani to není k zahození.
Zaujala mě i epizoda s tehdejším československým velvyslancem - příznačné!
Knížka je strašně zhuštěná a to je dost špatné. Autorka chtěla do knihy nacpat všechna zážitky z tropů, líp by udělala, kdyby jich bylo míň a lépe je rozepsala. Takhle to bylo pořád liják, vedro, havěť, hlídání dětí, večírek, liják, havěť, večírek...Na obale se píše, že je to taková česká Betty McDonaldová a přirovnání k Vejce a já. Tak Vejce je mnohem a mnohem lepší, tam ten vtip není tak nuceně napasovaný, jako v tomto příběhu. Nepůsobilo to na mě dobře. I když jinak samozřejmě má Vítovcová můj obdiv, že do tropů vůbec jela, vzala tam 2 malinké děti! a vydržela tam.
Štítky knihy
Afrika humor cestopisné příběhy paměti, memoáry české ženy tropy a subtropy Somálsko manželky Češi v zahraničíAutorovy další knížky
| 2010 |  Já a tropy |
| 2012 | Já a safari aneb Ženu ani slonem neutaháš |
Humorné vyprávění o pobytu v Africe, oddechové čtení.