Já, Antoine de Tounens, král patagonský
Jean Raspail
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49463/bmid_ja-antoine-de-tounens-kral-patagons-DI9-49463.jpg
4
21
21
Na malém hřbitůvku ve francouzském Périgordsku je skromný hrob s nápisem: Zde odpočívá Orélie-Antoine, král patagonský. Zemřel 18. Září 1878. Kdo byl tento podivný král a jak se dostal sem na vesnický hřbitov? Je jeho život tak pamětihodný, že o něm bylo napsáno už tolik knih a že spisovatel Jean Raspail o něm vytvořil vlastně již druhý román? (V prvním, nazvaném Hra na krále ? 1976, Raspail napsal o nástupci tohoto krále, malém chlapci dnešní doby, který snil o království). Byl to blázen, snílek, prosťáček, megaloman? Je jisté, že tento périgordský advokát, pocházející z rolnické rodiny, jednoho dne prodal svou kancelář, vypůjčil si k tomu další peníze od svého bratra a vyjel na nejzažší jih jihoamerického kontinentu, kde hodlal založit království araukanských a patagonských Indiánů. Osudy měl fantastické, králem se skutečně stal, panoval v chladných a větrných pustinách několik dnů a králem byl pak po celý život? Ještě třikráte se vrátil, vždy ubožejší a chudší, ale jeho sen o velikém osudu ho nikdy neopouštěl navzdory neúspěchům, zradám a výsměchu, které ho stíhaly. V době francouzské belle époque, kdy císař Napoleon III. Hodlal vytvořit na latinskoamerickém kontinentu sobě podřízené říše a kdy dokonce poslal do Mexika nešťastného ?císaře? Maxmiliána, aby tam byl popraven, osud osamělého dobyvatele Antoina, do jehož snu patřilo i osvobození nešťastných indiánských kmenů od bělošské nadvlády, byl vlastně dojemný a úctyhodný. Říši se mu nepodařilo vytvořit, ale poddané Antoine de Tounens měl ? ať to byli náčelníci zuboženého a bouřícího se lidu, araukánský Quillapan a patagonský Kalfukura, ať to byli různí hodnostáři, které si vysnil a obdařil pomyslnými tituly, nebo ať to byli skuteční básníci a spisovatelé tehdejší doby, Verlaine, Charles Cros, Jean Richepin, Francois Copée, astronom Camille Flamarion a tolik jiných, kteří ho přijali mezi sebe, když se mu celá Francie vysmívala, a kteří se prohlásili za jeho poddané. Byl jim blízký svým sněním, které dokázal tragikomicky uskutečnit, a byl jim blízký i svou neustálou touhou po Patagonii? I Jean Raspail, spisovatel, básník a výzkumník vzdálených krajů kolem Hornova mysu, se v doslovu prohlašuje za generálního konzula Patagonie, který dostal pověřovací listiny od samotného Krále Antoina I? Kdo okáže a chce být Patagoncem, ať se začte do této krásné, tragikomické a pravdivé knihy.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1987 , PráceOriginální název:
Moi, Antoine de Tounens, roi de Patagonie, 1985
více info...
Přidat komentář
málokdy se mi stane, abych při čtení knížky slzel. tedy, ehm, někdy se mi to stane, když je kniha blbá, nudná, zbytečně surová - ale to není tento případ. kniha je to dojemná, a i takové otrlé hovado jako já vzlyká jak stará nevěstka.
Po letech jsem narazila na tuto knihu a dobře jsem si pamatovala, jak mě v mládí zaujala. Je to dobře napsaná beletrie, inspirovaná skutečným, neuvěřitelným lidským příběhem. Advokát z francouzského maloměsta skoncoval se svým zajištěným životem a vydal se na strastiplnou cestu do Jižní Ameriky, kde byl po mnoha peripetiích zvolen
domorodým náčeklníkem a v r. 1860 se prohlásil za vládce Araukánie a Patagonie. To nemohlo dobře dopadnout...Zvláštní člověk, zvláštní osud. Je v tom něco donkichotského...
Překrásný pravdivý a dojemný příběh o jednom snílkovi, který se už jako malý chlapec rozhodl, že se stane králem Patagonie. Obdařen velkou fantazií šel za svým snem, věřil mu a také se králem na krátkou chvíli stal. Vysmíván doma i v Paříži odplouvá Antoine do Ameriky a dělá vše pro to, aby si splnil svůj sen a stal se v Patagonii králem indiánů, kteří by pod jeho vedením zvítězili v boji za svobodu.
"Sbohem, Excelence. Měl jsem vás dát zatknout a vyhostit minulý měsíc ve Valparaisu. Bylo to v mé moci."
"Proč jste to neudělal"
"Líbil jste se mi. Skoro jsem tomu uvěřil. Probudit snícího ze snu je nehezké. A chtěl jsem také vědět, kam až může zajít...."
Zaváhal.
"Tak vy taky? Jen to řekněte! Bláznovství?"
"Ne, sire. Fantazie."
"Patagonie...Nedozírné dálky...Stovky mil k Hornovu mysu...Dva rozpoutané oceány s rachotem se pojímající na loži přízračných souostroví, stěží vytečkovaných na námořních mapách hypotetickou čarou, označující země zahlédnuté a potom znovu z dohledu ztracené....Hřbitov námořníků...Obrovitost a nejistota...Byl jsem především králem Patagonie, králem nedozírnosti."
Tento dobrodružný a pravdivý příběh Jeana Raspaila natolik uchvátil, že o něm vytvořil už druhý román.V epilogu se spisovatel sám pasuje na generálního konzula Patagonie......
Určitě nezapomenutelné
Knihu jsem četl pod dojmem Tábora svatých a pocity, které ve mně zanechala, jsou obdobné. Připadá mi, že my všichni jsme svým způsobem králové patagonští a možná proplouváme životem se svými sny, aniž bychom si přiznali, že realita je poněkud jinde. V každém případě však platí: nevzdávejme se svých snů. Pozoruhodná kniha.
Pozoruhodná kniha o nádherném snílkovi, duchovním souputníkovi Dona Quijota, který se však spletl o několik století ... Silní vyprávění o cestě za snem, která sice končí špatně, ale to jí neubírá na opravdovosti.
Čtivý dobrodružný příběh o nešťastném králi. Kniha má v podstatě jednoduché poselství. Patagoncem může být kdokoliv, kdo se odváží snít. Během celého děje je zajímavé sledovat do jaké míry samotný Antoine věří své vizi a povídačkám, které navykládal svému okolí (viz čekání na francouzskou válečnou loď). Zejména bych ocenil vykreslení kontrastu naivních představ a tvrdé reality. Jak se praví na konci celé knihy: království zůstalo jen v mé hlavě.
Politické názory, aké mal Antoine de Tounens, môže mať len šialenec alebo génius.
K této knize jsem se dotal náhodou při hledání úplně jiné knihy u nás v knihovně. Zpočátku jsem si jí půjčil jen pro tu exoticky vyhlížející noticku na předsádce, ale příběh snílka a tak trochu "božího blázna" Antoine de Tounens mě okamžitě pohltil. Kniha se čte jako dobrodružný román, ale přitom se jedná o vynikající vykreslení bláznovství a idealismu ve své tragikomické podobě. Antoine de Tounens se svými ideály a naivní dobrotou stal jedním z mých nejoblíběnějších hrdinů. Jeho život je na jedné straně směšně dojemný, ale zároveň i dost krutý, až jsem si musel povzdechnout nad pravdivostí osudu takových naivních "bláznů" a idealistů, kteří často končí jako samotářští podivíni. Ve světě, kde se vše přepočítává na peníze a materiální statky, si jejich bezelstné "don quijotství" hledá jen nesnadno cestu k druhým. Doporučuji.
Štítky knihy
19. století Francie králové Patagonie Chile historické romány podle skutečných událostí
Já, Antoine de Tounens, král patagonský
Ten román není vcelku špatný, ovšem byl pro mě problém přežít ich-formu tohoto textu, resp. patologicky velikášské výlevy hlavního hrdiny. To, nad čím tady všichni roní dojetím krokodýlí slzy, mě opravdu neskutečně iritovalo. Ten člověk byl absolutně mimo realitu; nechtěl vidět, že špinavá bezcitná kurva není žádná ctnostná a vznešená královna; nechtěl vidět, že banda bezcharakterních alkoholiků pojídajících koně zasyrova není skvadra jeho chrabrých generálů; nechtěl si přiznat jako skutečně čestný muž, že není žádný král, ba ani kníže!
P.S. "Senzitivní vztahovačnost znamená paranoikův pasivní postoj vůči "křivdám", proti nimž čestně nebojuje, ale hrdě přijímá svůj osud s pocitem nevývratné křivdy a bezpráví, společensky se izoluje, jest plachý, do sebe uzavřený." (Jan Křesadlo: Průvodce inteligentního laika džunglí současné psychologie a psychiatrie)