Já, Rembrandt
David Weiss
Životopisný román Davida Weisse Já, Rembrandt se před čtenářem otevírá v době, kdy Rembrandtovi je čtyřicet osm let a je na prahu svého umělecky nejvyzrálejšího období. Zároveň ale žije v dluzích a v nemilosti církve, neboť se odmítá oženit se svou milenkou, a je hluboce roztrpčený skutečností, že soudobá společnost odmítá uznat a ocenit jeho tvůrčího génia. Autor umným perem líčí umělcův vnitřní svět a zároveň i svět 17. století v Nizozemí, v němž Rembrandt žil a tvořil. Rembrandtův Amsterdam je bohatý na mravy i intriky, je bohatý na triumfální tvůrčí činy, ale zároveň i na ponížení a přehlížení. Weissovi se v jeho románu podařilo dospět k podivuhodné syntéze. Nedělí totiž Rembrandta na obyčejného smrtelníka na straně jedné a geniálního umělce na straně druhé, ale vykresluje Rembrandta jako člověka, jehož život a tvorba jsou spolu nerozlučně spjaty a nekonečně se navzájem prolínají. Výsledkem je plasticky přesvědčivý portrét, který setrvává v čtenářově mysli dávno potom, co dočetl poslední stránku Weissovy knihy. David Weiss je autorem řady známých biografických románů: Mozart - člověk a génius, Benátčan (o Tizianovi) a Nahý jsem přišel na svět (o Augustu Rodinovi). ... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historické romány
Vydáno: 2002 , BB artOriginální název:
I, Rembrandt
více info...
Přidat komentář
„Nemohl jsem dovolit svým nepřátelům, aby mysleli, že jsem poražený, že jsem jim vydán na milost.“ (s. 296)
Weiss nám ukazuje nezlomnou vůli nepolepšitelného hedonisty a hledače Rembrandta, jehož motto je dobré pro ty, kteří si hledí svého díla a svého života jako největší hodnoty. Je to důležité zvláště v těžkých dobách jako je dnešní, válečná… Zajímavý je zde i střet s mladým filozofem Spinozou, který si Weiss k příběhu dodal jako zorný úhel pohledu na život a svět. Musím připomenout alespoň tři Spinozovy myšlenky:
„Každá situace má smysl, jen ho najít.
Nenávist, pravý opak lásky, vzniká z bludu vycházejícího z domněnek.
Nejeden člověk si zachoval zdravý rozum a veselou mysl jen díky radám, kterých neuposlechl.“
Výsek z života Rembrandtova zobrazený v díle, je poněkud úzký a vede k opakování motivů, a to celou knihu trochu sráží proti jiným Weissovým životopisům. A Spinozův případ je tudíž i trochu spekulativní, aby byla kniha zajímavější. Nicméně je to dobrá kniha. A je dojemné, jak skvěle funguje celá Rembrandtova rodina i v nejtěžších chvílích.
Román velmi pozdvihují básně na začátcích kapitol, velice dobré a skvěle motivační:
„Drž se
Drž se papírového draka
A nepusť se
Ať si vítr zuřivě duje
Drak tě podrží
Ať si vítr sebeslabší je
Drak tě donese dolů v bezpečí
Drž se
Drž se svého draka
Život je drak
Je“
Tyto verše pro svého manžela skládala jeho žena, básnířka Stymean Karlen a jsou ozdobou jeho knih.
Mám 1. vydání s portrétem Rembrandta v bílém turbanu, který se na mne bude dívat a připomínat mi, o čem je lidský život.
Nemam v lasce knihy, kde zasadne nesouhlasim s hlavnim hrdinou. Tady jsem ale i pres spoustu svych komentářů typu "sakra, nepujcuj si ty penize" a "chovej se sakra uz trochu uctive k lidem" vydrzela, protoze jsem knihu mela doporucenou. Vlastne jsem ho nakonec asi i trochu pochopila. Byla to obohacujici zkusenost a moc pekna knizka!
Insolvenční dlužník není tak moderní termín, jak by se zdálo - Rembrandt nesl tenhle nelichotivý titul už v sedmnáctém století. Autor představuje výjimečného umělce také jako nepraktického člověka pohrouženého do práce, ale tápajícího v životě.
Nezjišťovala jsem zda je kniha podle historických událostí v poradku, ale je čtivá a zajímavá.
Všichni dnes obdivují slavná díla jako je "Noční hlídka" nebo "Anatomie doktora Tulpa" a další, ale nikdo už se příliš nezamýšlí nad tím, že například "Noční hlídku" našli na jakési půdě, částečně prožranou od myší a pokrytou sazemi z komína. Rembrandtův život nebyl snadný, ovšem v mnohém za to částečně mohl on sám, částečně nepochopení a sešněrovanost tehdejší společnosti. Povšechně je však životopis napsaný vskutku bravurně. Vtáhne hned odpočátku do děje, kdy s Rembrandtem prožíváme všechny jeho úspěchy i pády až do hořkého konce.
Vřele doporučuji.
Rembrandta asi známe všichni, ale o jeho životě jsem se dočetla blíž až ve Weissově románu. netušila jsem, jak ve stáří bojoval s dluhy a nepochopením...
Jedna se o romanove zpracovani Rembrandtova zivota. Castecne kniha vychazi z historicky dolozenych korespondeci, udaju a udalosti, castecne si autor nektere spojitosti domysli. Kniha je ctive psana, popisuje pomery v Amsterodamu v 17. stoleti, vliv cirkve a potize lidi, kteri neveri tak, jak reformovana cirkev ci zidovska obec urcila. V knize je i hezky popsan zpusob malirovy prace, styl jeho uvazovani i jistou lehkovaznost v oboru financi. Kniha se mi libila i proto, ze jeho dila znam a mam je rada, ale nelibila se mi tolik jako dalsi Weissova kniha Nahy jsem prisel na svet.
Rembrandt se nám ukazuje nejen jako umělec, ale také jako člověk, který momentálně žije v dluzích, žije celkem šťastně se svou milenkou, kterou si ale odmítá vzít a proto se dostává do nemilosti církve. Podíváme se do Amsterodamu, kde najdeme Rembrandta naštvaného na společnost, která (ač mluvíme o geniálním umělci) ho tak trochu přehlíží, projdeme přitom uličkami plnými intrik a falešných mravů.
Velké plus je za doplnění knihy o reprodukce Rembrandtových obrazů.
Krásný životopisný román, nádherně popsaná atmosféra doby. Ale Benátčanovi se nevyrovná
Štítky knihy
malířství umění Holandsko 17. století výtvarné umění umělci životopisné, biografické romány malíři holandské malířstvíAutorovy další knížky
| 1985 |  Nahý jsem přišel na svět |
| 1990 | Já, Rembrandt |
| 1983 | Benátčan |
| 2001 | Mozart: Člověk a génius |
No, mně se kniha líbila, protože se nejedná o nudné popisování faktů. Je z ní patrná pýcha hlavního hrdiny. Některé pasáže byly pro mě ale nudné, možná i proto jsem ji vlastně nikdy nedokončila. Nějak mě to k ní zpátky netáhlo. Nikdy jsem neměla pocit "pane bože, musím všeho nechat a jít číst Rembrandta", spíš šlo o racionální rozhodnutí dozvědět se něco o skvělém malíři. Věřím ale, že je to spíše mnou než knihou :-)