Já, Rembrandt přehled
David Weiss
Životopisný román Davida Weisse Já, Rembrandt se před čtenářem otevírá v době, kdy Rembrandtovi je čtyřicet osm let a je na prahu svého umělecky nejvyzrálejšího období. Zároveň ale žije v dluzích a v nemilosti církve, neboť se odmítá oženit se svou milenkou, a je hluboce roztrpčený skutečností, že soudobá společnost odmítá uznat a ocenit jeho tvůrčího génia. Autor umným perem líčí umělcův vnitřní svět a zároveň i svět 17. století v Nizozemí, v němž Rembrandt žil a tvořil. Rembrandtův Amsterdam je bohatý na mravy i intriky, je bohatý na triumfální tvůrčí činy, ale zároveň i na ponížení a přehlížení. Weissovi se v jeho románu podařilo dospět k podivuhodné syntéze. Nedělí totiž Rembrandta na obyčejného smrtelníka na straně jedné a geniálního umělce na straně druhé, ale vykresluje Rembrandta jako člověka, jehož život a tvorba jsou spolu nerozlučně spjaty a nekonečně se navzájem prolínají. Výsledkem je plasticky přesvědčivý portrét, který setrvává v čtenářově mysli dávno potom, co dočetl poslední stránku Weissovy knihy. David Weiss je autorem řady známých biografických románů: Mozart - člověk a génius, Benátčan (o Tizianovi) a Nahý jsem přišel na svět (o Augustu Rodinovi). ... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historické romány
Vydáno: 2002 , BB artOriginální název:
I, Rembrandt
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Já, Rembrandt. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (12)
„Nemohl jsem dovolit svým nepřátelům, aby mysleli, že jsem poražený, že jsem jim vydán na milost.“ (s. 296)
Weiss nám ukazuje nezlomnou vůli nepolepšitelného hedonisty a hledače Rembrandta, jehož motto je dobré pro ty, kteří si hledí svého díla a svého života jako největší hodnoty. Je to důležité zvláště v těžkých dobách jako je dnešní, válečná… Zajímavý je zde i střet s mladým filozofem Spinozou, který si Weiss k příběhu dodal jako zorný úhel pohledu na život a svět. Musím připomenout alespoň tři Spinozovy myšlenky:
„Každá situace má smysl, jen ho najít.
Nenávist, pravý opak lásky, vzniká z bludu vycházejícího z domněnek.
Nejeden člověk si zachoval zdravý rozum a veselou mysl jen díky radám, kterých neuposlechl.“
Výsek z života Rembrandtova zobrazený v díle, je poněkud úzký a vede k opakování motivů, a to celou knihu trochu sráží proti jiným Weissovým životopisům. A Spinozův případ je tudíž i trochu spekulativní, aby byla kniha zajímavější. Nicméně je to dobrá kniha. A je dojemné, jak skvěle funguje celá Rembrandtova rodina i v nejtěžších chvílích.
Román velmi pozdvihují básně na začátcích kapitol, velice dobré a skvěle motivační:
„Drž se
Drž se papírového draka
A nepusť se
Ať si vítr zuřivě duje
Drak tě podrží
Ať si vítr sebeslabší je
Drak tě donese dolů v bezpečí
Drž se
Drž se svého draka
Život je drak
Je“
Tyto verše pro svého manžela skládala jeho žena, básnířka Stymean Karlen a jsou ozdobou jeho knih.
Mám 1. vydání s portrétem Rembrandta v bílém turbanu, který se na mne bude dívat a připomínat mi, o čem je lidský život.
Nemam v lasce knihy, kde zasadne nesouhlasim s hlavnim hrdinou. Tady jsem ale i pres spoustu svych komentářů typu "sakra, nepujcuj si ty penize" a "chovej se sakra uz trochu uctive k lidem" vydrzela, protoze jsem knihu mela doporucenou. Vlastne jsem ho nakonec asi i trochu pochopila. Byla to obohacujici zkusenost a moc pekna knizka!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Já, Rembrandt v seznamech
| v Právě čtených | 5x |
| v Přečtených | 179x |
| ve Čtenářské výzvě | 6x |
| v Doporučených | 15x |
| v Knihotéce | 114x |
| v Chystám se číst | 37x |
| v Chci si koupit | 7x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
malířství umění Holandsko 17. století výtvarné umění umělci životopisné, biografické romány malíři holandské malířstvíAutorovy další knížky
| 1985 |  Nahý jsem přišel na svět |
| 1990 | Já, Rembrandt |
| 1983 | Benátčan |
| 2001 | Mozart: Člověk a génius |
No, mně se kniha líbila, protože se nejedná o nudné popisování faktů. Je z ní patrná pýcha hlavního hrdiny. Některé pasáže byly pro mě ale nudné, možná i proto jsem ji vlastně nikdy nedokončila. Nějak mě to k ní zpátky netáhlo. Nikdy jsem neměla pocit "pane bože, musím všeho nechat a jít číst Rembrandta", spíš šlo o racionální rozhodnutí dozvědět se něco o skvělém malíři. Věřím ale, že je to spíše mnou než knihou :-)