Já řídím aneb Cesta životem ve svém vlastním autě
Zdeňka Jordánová
Řídit auto je univerzální symbol! Řídit, či neřídit - to se nějakým způsobem týká každého z nás. Je to způsob, jakým se dostáváme za svým cílem. Je to způsob našeho pohybu životem.
Přidat komentář
Ne že by v knize nebylo pár užitečných rad do života, ale opravdu jenom pár. Motivační efekt se nedostavil a spíš mě vyděsila ještě víc. Kapitola o tom, jak autorka schválně jezdila v protisměru a jak se u toho cítila skvěle, nebo ta symbolika přejetých zvířat, wtf...
"Řízení auta je dokonalý symbol, neboť je to způsob, jakým se dostáváme za svým cílem. Je to způsob našeho pohybu životem."
"Řízení našeho auta je řízení našeho života."
"Nehody nejsou náhody."
"Buďte sami sebou."
"Důvěřujte si, důvěřujte svojí intuici."
(2009)
Moc děkuji autorce za její knížku, která mi pomohla se strachem z řízení auta, pochopit proč se to děje a pochopit i další souvislosti v mém životě. Konečně jsem se odvážila vydat se na svoji samostatnou jízdu.
Já jsem to nedočetla. Jelikož mám fakt strach z řízení auta a tuto knížku jsem si pořídila v naději, že mě povzbudí, tak líčení nehod a proč se nám stávají mě v první polovině knihy spíš ještě víc odradilo za ten volant sednout. Nemohu říci, že autorka nemá v lecčem pravdu, ale motivační to pro mě vůbec nebylo.
Hvězdičku strhávám za to, jak paní autorka nadšeně líčí své jízdy jednosměrkami v protisměru.
Zamyšlení nad řízením auta z trochu jiného úhlu. V mnohém má autorka pravdu, částečně už mi to přišlo trochu přitažené za vlasy. Bohužel nějaký přímý motivační efekt na sobě nepozoruji.
Zajímavě pojaté zamyšlení nad řízením auta. Jsem zvědavá, jestli mě tahle knížečka konečně nakopne, abych taky začala sama řídit.
Tak tahle knížka paní Jordánové je super. Mám tušení, že můj život hodně posune kupředu, a já zato moc děkuji. :-)
Sedm měsíců po přečtení: Hurááá, mám řidičák, a tato knížka k tomu hodně přispěla, za což paní Jordánové moc děkuji :-)
Autorovy další knížky
2016 | Tvoje dítě jako šance pro tebe |
2005 | Poznej svůj cíl |
2009 | Spratek |
2006 | Já řídím aneb Cesta životem ve svém vlastním autě |
2007 | Souvislosti |
Druhá kniha od téhle spisovatelky a určitě poslední! Nesedla mi ani první, tahle se ke mně dostala náhodou, v době, kdy jsem konečně opravdu začala řídit. Říkala jsem si, že mi třeba v něčem pomůže, spíš mě ale pobavila. Co všechno může brát člověk za znamení! Co o člověku může říct jedna nehoda. A posuzovat zdraví člověka podle toho, co se mu na autě nejčastěji porouchá? Nebo jaký zvíře porazí a ještě tvrdit, že to zvíře vběhlo pod kola dobrovolně, že se obětovalo, aby nám dalo znamení? To se mi zdá opravdový nesmysl. Ale třeba jen na tohle nevěřím. A číst o tom, jak se člověk o všem rozhoduje, i o tom, že se nechá zabít při autonehodě, to mě až vytáčelo.
Myslím, že základní myšlenka autorky je dobrá, že si člověk má udělat jasno, co v životě chce (dokázat), být rozhodný a jít za svým. Ale že všude vidí znamení, to je moc.
Dobré rady by se daly shrnout max do krátké kapitoly.
Dávám hvězdičku za čtivost (nebýt to tak čtivý a vtipný, tak to nedočtu) a za to, že to psala s dobrým úmyslem - aby bylo na silnicích míň nehod. I když myslím, že tahle kniha tomu moc nepomůže.