Já to doufejme ňák zmáknu
kolektiv autorů , Marcello D'Orta
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84255/bmid_ja-to-doufejme-nak-zmaknu-VdH-84255.jpg
5
61
61
Slohové práce dětí z neapolského předměstí vyšly v Itálii poprvé na sklonku minulého století, ale jak ukázala nedávno vydaná kniha Gomora Roberta Saviana, ještě dnes silně a přesvědčivě doplňují obraz předměstí žijících v bezvýchodné chudobě pod vládou mafiánských klanů. Vtipná, svébytná a zcela originální vyprávění překračují hranice dokumentu. Kniha může posloužit jako studijní materiál učitelům základních škol, jako příklad neškolometské, vášnivé a živoucí práce s dětmi.... celý text
Literatura světová Humor
Vydáno: 2009 , BaobabOriginální název:
Io speriamo che me la cavo, 1990
více info...
Přidat komentář
Moc dobrý nápad vydat knížku dětských slohů. Jsou originální, veselé i smutné, často nechtěně vtipné...kdyby tohle psaní chtěl napodobit dospělý, tak to asi nezvládne. Ke knížce se vracím často a občas z ní přečtu něco známým.
"Já si mislim (a taky se domnívám), že žena se má rovnat muži, protože to není správné, že se mu nerovná. 8. března se musí žena rovnat muži!"
Neuvěřitelně hravá kniha, která trochu primitivně působí na dětskou nevinnost a člověk se občas směje bůh ví čemu. Možná i ta naivita a menší dětská hloupost, ale zároveň i důvtip a moudrost. Skvělý humor a skvělá jednohubka.
Fajn, že učitel dal dohromady práce svých žáčků a knihu vydal. Je to roztomilé, vtipné a někdy smutné čtení. Netušila jsem, že v Itálii v 90 letech byla taková chudoba.
Přestože je kniha prezentována jako čtení pro dospělé, já bych jí dala spíš přečíst dětem okolo deseti let, aby se zasmály, ale i poučily.
Tato kniha sa ani po 20 rokoch odkedy ju mam nedostala niekam hlboko odlozena. Stale ju mam polozenu na takej kope knih po ktorych obcas siahnem. Deti pisu uprimne. Mozno este nepostrehnu vsetky konotacie toho co okolo seba vidia, ale pod povrchom jednoducheho slohu to je. Neviem ci sa Neapol od cias kedy boli tieto prace pozbierane zmenil, ale dufam ze ano. Vtedy som si povedal, "fuj v takom svete by som nechcel zit". Lenze, potom som sa pozrel okolo seba, a ajhla, mafia na Slovensku, korupcia detto. Sme svetovi. Dajme aj my napisat detom sloh na temu "Kde to zijeme?" Tenka kniha ma tak okuzlila, ze som (a to nerobim casto!) kupil okamzite este jednu a poslal priatelke-ucitelke na prvom stupni s poznamkou "Prosim Ta, daj raz detom takuto ulohu." Chcem citat o nasom svete z pera deti. Deti maju ine oci.
Skvělá kniha dětského vyprávění o životě na předměstí Neapole. Člověk si uvědomí, v jakě chudobě a poměrech tyto děti žijí, jak barvitě a vtipně o tom dokáží vyprávět svým dětským jazykem. Spojilo se mi to s mým zimním pobytem v Neapoli, krásném městě s mnoha kontrasty - spousta kostelů, památky, pizza úplně jiná než známe, výborná káva, hluční výrostci, kteří si klidně udělají na ulici táborák ze starého nábytku, zloději a mafiáni, kteří vás okradou za bílého dne v MHD za přihlížení ostatních, tuny odpadků na ulicích, špinavé moře, otlučená auta a skútry jezdící bezohledně po chodnících v kontrastu s nablýskanou třídou Santa Luciá nebo Via Toledo, prostě Neapol mnoha tváří. Vše z vyprávění dětí je uvěřitelné a zároveň těžko pochopitelné, že se jedná o současnost. Dobrý materiál i pro učitele češtiny.
Perfektní pro pobavení, návrat do dětských let, myšlenkové pochody dětí, jejich pohled na život v jižní Itálii se vším, co k němu patří, mnohdy dost neurovnané rodinné zázemí, se kterým se vyrovnávají po svém, nekomplikovaný a chytrý humor, čtěte! Při máločem se tak odreagujete. Nádhera.
Při Posledním soudu: "A Pámbu řek: Ticho tady bude!"
Úžasná knížka, jedna z nejlepších na zvednutí nálady jakou znám. Nejlépe ji číst nahlas kamarádům u vína. Práce jsou opravdu neskutečně vtipné, každopádně ráno vám dojde, že je to vlastně hodně smutné....
Kniha Já to doufejme ňák zmáknu rozhodne stojí za prečítanie - detský pohľad na realitu je proste tak reálny.
Tohle mi prostě udělalo radost. Zdaleka ne ideální svět očima nevinných dětí podaný s jim přirozeným vtipem a dětským důvtipem. Při vzpomínce na některé výroky se musím znova a znova smát. :)
Nejdřív se válíte smíchy, ale pak vám (možná) dojde, že tyhle děti to měly setsakramentsky těžké.
Trochu mi to připomnělo absurdní humor povídek Šimka a Grossmanna, jenže tohle je autentické, nesmyšlené.
---
Ze slohové práce na téma: Vesnice nebo město, kde žijete: „Jmenuje se Arzano. V Arzanu jsou všichni špinaví, protože se nemejou. Ulice jsou celé rozbořené, domy staré a zemětřesené, všude se válej odpadky a feťácký stříkačky! Tommaso se hrabe v popelnicích, pak přijde do školy a přinese nám vši.“
---
„Na hřbitově jsou všichni mrtví. Člověk tam chodí mezi mrtvými. Ulice mají jména po mrtvých a nebo po těch, co teprve umřou.“
Tohle si prostě přečtěte, když máte mizernou náladu! Budete se chechtat na celé kolo!!!
Napřed jsem se hlasitě smála a pak jsem z některých slohových prací s oblibou předčítala :-D vždy to sklidilo velký úspěch.
Živé, „neučesané“ (psané hovorovým jazykem, v nepříliš rozvitých větách, občas s mírně peprnými výrazy), ale opravdu ze života a živoucí.
Podle mě je důležité, aby všechny děti měli kvalitní učitele – tak jako mají „grázlíci v Neapoli“ pana učitele d’Ortu. Učitele, kteří jim zadají dobré téma a dál už to nechají na nich, nechají projevit to nejlepší, co v nich je (a jak ukazuje tato kniha, je toho snad vždy docela dost).
Úžasná kniha, kterou doporučuji především všem učitelům českého jazyka, ale snad i všem dospělým, aby se na chvíli mohli a dokázali podívat na svět kolem sebe očima dětí.
Ukázka z knihy:
Učitel vám ve třídě vykládal o „skleníkovém efektu“.
Dovedli byste tento problém shrnout?
Guistino říká, že skleníkový efekt je jedině nad Itálií, jenže on tomu vůbec nerozumí! Skleníkový efekt je nad celým světem, je to takový jakoby deštník, od kterýho se odrážej sluneční paprsky a teplota stoupá. Příčinou tohoto jevu je znečištění a drogy. Pan učitel říkal, že jestli neskončíme s:
- kouřením
- stavěním továren
- fetováním
- zabíjením
tak ten skleníkový efekt nikdy ze země nezmizí a všichni do února umřem.
V Kalábrii už teď chcípaj hlady a co teprve se skleníkovým efektem!
(s. 55)
První třetinu jsem se usmíval od ucha k uchu, byly to vtipné slohovky a rád jsem se k některým perličkám ihned vrátil a předčítal si je znovu. Při pozdějším pokračování jsem najednou četl většinou spíše o smutné realitě života v Arzanu a už mi tolik do smíchu nebylo. Nechtělo se mi věřit, že ve škole a okolí vládne taková anarchie, že v takových popisovaných podmínkách lidé žijí, natož pak malé děti. Je to silná výpověď o šíleném předměstí Neapole, kam by se nikdo z nás asi nechtěl dostat. Naneštěstí i takovému místu dává dětský pohled a sepsané slohové práce optimistický nadhled, který uchvátí a pobaví. Být učitelem na zmíněné škole tedy rozhodně nemohl být žádný med. Velmi dobrý nápad na téma knihy, povedený překlad, rozhodně má mé doporučení.