Jablko s klína
Jaroslav Seifert
tato sbírka je jemně ironická (místy sebeironická). Básně v ní jsou lyrické. Prolíná se zde nostalgie vzpomínek spolu s tušenými (ale neprožitými krásami). Postupně se ztrácí intimnost jeho citu a prožitky získávají obecnější platnost. Tato sbírka znamenala velký zlom v jeho tvorbě a vlastně zde byl vytvořen prostor pro další období a pro tvorbu jinou než poetistickou. Ovlivnění poetismem však Seifertovi zůstalo do konce života.... celý text
Přidat komentář


Krásná milostná poezie, víc říkat netřeba.
Líbal jsi mne na čelo či ústa,
nevím
– zaslechla jsem jenom sladký hlas
a tma hustá
obklopila úžas polekaných řas.


Poezii sice nečtu tolik, kolik bych chtěla, ale mám ji moc ráda, zvlášť poetické, intimně laděné verše Jaroslava Seiferta. V básních této sbírky najdete spoustu smyslových prožitků, ne nadarmo se Seifertovi říká básník lásky a žena a její proměny jsou jeho častými náměty ... i v této sbírce se s nimi setkáte ... a jsou to básně krásné ... ženy v nich mají mnoho podob .. protože v jeho očích to jsou atraktivní bytosti :-) ... a to samozřejmě lichotí :-) ...
„žárlím na anděly a na všechny kříže,
Poslouchají tě, když sedneš k pianu;
Žárlím na anděly, letí k oknům blíže,
Když jdeš večer spát či vstáváš po ránu.“
(Dívce, která bydlí u hřbitova)
... na stránkách téhle sbírky najedete taky hodně nostalgie a básníkova fantazie ji dodává zajímavé rozměry ... v této souvislosti hodně uvažuje o čase ... o jeho plynutí a jak všechno proměňuje :-) ...
„... Slova se mění v otázky,
moudrost a sláva ve vrásky
a struny opět v jemný vlas,
chlapec se mění v básníka
a básník přeměnil se zas
v ten bílý keř, pod kterým spal,
když krásu vroucně miloval.
...
Kdo krásu miloval,
Ten má ji rád po všechen čas
A bloudí za ní bez cíle;
Krása má nohy spanilé
Obuté v měkké sandály.
V tom koloběhu proměny
Zakleta bývá do ženy ...“
(Proměny)
Básně pana Seiferta čas prověřil ... a dopadl na výbornou :-) ... jsou stále krásné, dojímavé, snové, plné fantazie ... hovořící z duše a k duši ...
Autorovy další knížky
1925 | ![]() |
1999 | ![]() |
1950 | ![]() |
1984 | ![]() |
1952 | ![]() |
Bylo na čase sáhnout po další sbírce poezie a tentokrát má volba padla na sbírku Jablko s klína. Mé vydání ještě v sobě obsahovalo další Seifertovu sbírku, a to Ruce Venušiny. No, nakonec bohužel knihu po dočtení odkládám spíše s průměrným hodnocením. A je mi to tak nějak líto, protože zrovna Seifert má tu poezii fakt krásnou.
Seifertova poezie je v této sbírce (resp. sbírkách) hodně rytmická, obsahově velmi dobře srozumitelná, umí být i hravá. Ta rytmičnost a harmoničnost se odráží z toho, že verše se rýmují a právě v dost pravidelném rytmu.
Obsahově jsou básně lyrické, jedná se o poezii dosti intimní. Autor v ní zachycuje téma lásky, přírody, vztah k matce, míjení se s neprožitými zážitky, člověk z toho cítí určitou melancholii. Seifert se tu zobrazuje emoce, atmosféru.
Nevím však proč, ale při čtení této publikace se mne t básně nějak nedokázaly tolik dotknout. Ačkoliv byly pro mne obsahem srozumitelné, neuměla jsem se na ně emočně napojit a prožít si je. Asi jsem nebyla správně naladěná, a možná proto to po mne spíše steklo. Uvidíme, třeba této sbírce dám ještě jednou šanci a zapůsobí to na mne jinak, více. Nicméně za vyzkoušení to určitě stojí. :-)