Jablko s klína
Jaroslav Seifert
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408274/mid_jablko-s-klina-eZT-408274.png
4
38
38
Verše, z nichž kromě bytostně intimní lyriky zaznívá i atmosféra stupňující se expanze fašismu a blížící se národní katastrofy.
Přidat komentář
Krásná milostná poezie, víc říkat netřeba.
Líbal jsi mne na čelo či ústa,
nevím
– zaslechla jsem jenom sladký hlas
a tma hustá
obklopila úžas polekaných řas.
Poezii sice nečtu tolik, kolik bych chtěla, ale mám ji moc ráda, zvlášť poetické, intimně laděné verše Jaroslava Seiferta. V básních této sbírky najdete spoustu smyslových prožitků, ne nadarmo se Seifertovi říká básník lásky a žena a její proměny jsou jeho častými náměty ... i v této sbírce se s nimi setkáte ... a jsou to básně krásné ... ženy v nich mají mnoho podob .. protože v jeho očích to jsou atraktivní bytosti :-) ... a to samozřejmě lichotí :-) ...
„žárlím na anděly a na všechny kříže,
Poslouchají tě, když sedneš k pianu;
Žárlím na anděly, letí k oknům blíže,
Když jdeš večer spát či vstáváš po ránu.“
(Dívce, která bydlí u hřbitova)
... na stránkách téhle sbírky najedete taky hodně nostalgie a básníkova fantazie ji dodává zajímavé rozměry ... v této souvislosti hodně uvažuje o čase ... o jeho plynutí a jak všechno proměňuje :-) ...
„... Slova se mění v otázky,
moudrost a sláva ve vrásky
a struny opět v jemný vlas,
chlapec se mění v básníka
a básník přeměnil se zas
v ten bílý keř, pod kterým spal,
když krásu vroucně miloval.
...
Kdo krásu miloval,
Ten má ji rád po všechen čas
A bloudí za ní bez cíle;
Krása má nohy spanilé
Obuté v měkké sandály.
V tom koloběhu proměny
Zakleta bývá do ženy ...“
(Proměny)
Básně pana Seiferta čas prověřil ... a dopadl na výbornou :-) ... jsou stále krásné, dojímavé, snové, plné fantazie ... hovořící z duše a k duši ...
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1971 |  Maminka |
| 1999 | Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1984 | Býti básníkem |
Bylo na čase sáhnout po další sbírce poezie a tentokrát má volba padla na sbírku Jablko s klína. Mé vydání ještě v sobě obsahovalo další Seifertovu sbírku, a to Ruce Venušiny. No, nakonec bohužel knihu po dočtení odkládám spíše s průměrným hodnocením. A je mi to tak nějak líto, protože zrovna Seifert má tu poezii fakt krásnou.
Seifertova poezie je v této sbírce (resp. sbírkách) hodně rytmická, obsahově velmi dobře srozumitelná, umí být i hravá. Ta rytmičnost a harmoničnost se odráží z toho, že verše se rýmují a právě v dost pravidelném rytmu.
Obsahově jsou básně lyrické, jedná se o poezii dosti intimní. Autor v ní zachycuje téma lásky, přírody, vztah k matce, míjení se s neprožitými zážitky, člověk z toho cítí určitou melancholii. Seifert se tu zobrazuje emoce, atmosféru.
Nevím však proč, ale při čtení této publikace se mne t básně nějak nedokázaly tolik dotknout. Ačkoliv byly pro mne obsahem srozumitelné, neuměla jsem se na ně emočně napojit a prožít si je. Asi jsem nebyla správně naladěná, a možná proto to po mne spíše steklo. Uvidíme, třeba této sbírce dám ještě jednou šanci a zapůsobí to na mne jinak, více. Nicméně za vyzkoušení to určitě stojí. :-)