Jablko z klína / Ruce Venušiny / Jaro, sbohem
Jaroslav Seifert
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129305/bmid_jablko-z-klina-ruce-venusiny-jaro-s-AH9-129305.jpg
4
42
42
Tři sbírky veršů v jednom souborném vydání.
Přidat komentář
Já Seiferta moc nemusím, tuhle knížku jsem si půjčila vlastně omylem, přesto se mi některé obraty líbily.
Dlouho jsem se bránila si od Seiferta něco přečíst a teď si můžu akorát zaklepat na hlavu a říci si, že jsem byla pěkně hloupá. Krásné slovní obraty, jednoduché verše, které jsou jasné i chvílemi zamlžené. Řekne všechno, žádné vulgarity, i když občas fantazie zapracovala.
Rozhodně budu ve čtení jeho děl pokračovat.
Seifertovy básně se mi moc líbily.
,,Zas mrzne, vitr skučí a jako ze vzdoru vlezl jsem do papučí u radiatoru."
Této sbírce se podařilo ve mně probudit lásku k poezii.
V mnohém z nádherných veršů se odrážely mé pocity i city.
Láska a krása na každej strane, v každej strofe, v každom verši... neskutočné. Pritom až neuveriteľne jednoduché. Seifert maľuje slovami a čaruje, jemne dáva podobu tomu nepolapiteľnému v našich životoch.
Unesie vás - niekam, nevedno kam. Možno tam nedorazíte, ale na tom nezáleží. Nechajte sa len unášať... omamnými vlnami nostalgie, clivoty a spomienok, stojí to za to.
Poézia je moja droga, neviem bez nej žiť. :-)
OBRAZ VE VODĚ
To není obraz,
to je stín, jenž vlá
v neviditelném kroužení,
to není obraz, to je hra,
která se promění.
To není obraz,
to je fotografie.
Ach, dej mě ji,
já vím, že se mi rozbije
o kámen v peřeji.
To není obraz,
to je hra a nic,
jež hoří v tříšti duhové
a potom zpátky padajíc
zní, mře a uplove.
Obrazy, významy, melodie... úžasné.
... po slupkách kaštanů
je k jaru dlouhá pouť,
zvlášť jde-li poutník bosý.
Část díla
 |
Rozhovor |
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1999 | Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1984 | Býti básníkem |
| 1952 | Šel malíř chudě do světa |
A pěkný lyrický pozdrav od Jaroslava Seiferta ....
nějak mne to vábí uchýlit se do básní .....
Snad ještě jednou mne poblázní
váš úsměv
a na pelest mi usednou
matka Bolest a přítelkyně Láska
obě dvě vždycky najednou....
Snad ještě jednou mne poblázní
polibek :
jak plamen v lucerně neochotně
se zachvěji,
až se mé tváře dotkne....
To bude však jen vítr na mých rtech
a marně tentokrát
budu chtít rukou zachytit
nehmatatelný jeho šat .....
/ Stokrát nic /
Jsou básníci, kteří mne vždy okouzlí - a Jaroslav Seifert mezi ně bezesporu patří .....