61 hodin

08.09.2018

Autor vždy trochu jinak hlavního hrdinu uvádí na scénu, aby se co nejrychleji zapojil do hlavního příběhu, i zde projevil svou kreativitu a úvod je opět originální!

02.05.2018

Táto časť sa čítala rýchlo, tak ako sa odpočítali hodiny, aj dej naberal na napätí. Jednoducho Reacher opäť nesklamal. Je to akčná oddychovka, kde zlí sú potrestaní bez akýchkoľvek výčitiek a hlavný hrdina je neohrozený Rambo:-) - tak ako v každom diely, ktorý som doteraz prečítala. A keďže koniec ostal otvorený, pustím sa hneď do ďalšej časti.

13.04.2018

Na každé stránce, někdy častěji, leží věta: zbývá tolik a tolik hodin. Začíná se na 61 hodinách ( název knihy) a pokračuje sestupně. Celé to působí, a zřejmě i má, jako odpočítávání.
Nejprve si čtenář užívá volnější tempo vyprávěného příběhu. Jak ale běží odpočet, děj se stupňuje, mrtvých přibývá a vy očekáváte ničivý závěr.
Podle mě je to velmi dobrá myšlenka, která splnila svůj účel. Četla jsem a četla.
Moje druhé setkání s Jackem Reacherem a rozhodně ne poslední. On je totiž opravdu sympaťák.
Tip na pachatele mi vyšel, což vždy potěší.
Čtenářům bych doporučila uvařit si horký čaj, nebo něco silnějšího ( ale ne metamfetamin toho budete mít dost a dost :o), protože autor popisuje probíhající zimu tak opravdově, že máte pocit, že mrznete spolu s hrdiny.

13.04.2018

Domnívám se, že autor s knihami o Reacherovi není na jedno brdo. Výhodou této R-série je, že se zasvěcený čtenář na zadní straně obálky může rychle orientovat o co ve které knize jde. Občas L.CH. "ujede" s padouchy, což byl případ i této knihy. Naopak daří se mu popis žen, které přicházejí do blízkosti Reachera. Ony jsou uvěřitelné, padouši naopak někdy komičtí. Reachera zkrátka beru jako supermana, který všechno zvládne. Pokud by tomu tak nebylo má autor po "živobytí" . Protože jsou USA dosti rozlehlé, máme se ještě na co těšit. Co třeba studený (zejména v zimě) Vermont ?

11.04.2018

Zajímavé, ale žádná pecka.

07.04.2018

Za mě palec nahoru. Knihy čtu postupně, můj favorit je jiný díl. Ale já ho prostě můžu, Jack je prostě Jack a jsou i věci, které autorovi odpustim:-)

23.11.2017

Zrovna čtu, ale líbí se mi tohle:

Jack-bez prostředního jména-Reacher, narozený 29. října. Vojenská rodina, ale ne dědičná kariéra, protože jeho otec byl příslušník námořní pěchoty. Jeho matka byla Francouzka. Absolvoval West Point. Sloužil třináct let. Od začátku u vojenské policie, což z něj dělalo podle Susanina názoru anděla, ale přesto šel z jednoho maléru do druhého. Říkal, co bylo třeba, a bylo mu jedno, komu to říká. Jednal bez zbytečných okolků a stínal hlavy. Za zlomení nohy civilisty ho degradovali na kapitána. Degradace byla vždycky kódovaná zpráva. Je načase, abys odešel, kamaráde. On ale zůstal. Zůstal a vypracoval se zpátky na majora. Což byl největší návrat v historii. Potom vedl sto desátou jednotku. Stal se jejím prvním velícím důstojníkem. Vlastně ji založil. Její předchůdce, ale ne zářivý příklad. Přesto během těch třinácti let získal Stříbrnou hvězdu, Medaili za vynikající službu, Záslužnou legii, Vyznamenání za statečnost, Purpurové srdce a Bronzovou hvězdu. Očividně měl talent na rozdávání. Což znamenalo, že kdyby více spolupracoval, jeho otec sloužil u armády, jeho matka byla Američanka, mohl by teď být šéfem štábu. Bizarní kariéra. Stříbrná hvězda a Purpurové srdce pocházely z Bejrútu. Když došlo k bombardování kasáren, byl Reacher armádní styčný důstojník sloužící s námořní pěchotou. Při útoku utrpěl zranění a vzápětí po něm se zachoval hrdinsky. U všech ostatních medailí výčet zásluh chyběl, což znamenalo, že obsahovaly tajemství. Reacher byl hospitalizován v Bejrútu a pak ho dopravili letecky do Německa na zotavení. Složka obsahovala i lékařskou zprávu. Byl to zdravý člověk. Rána se rychle a úplně zahojila. Zbylo po ní to, čemu se v armádě říká zřetelná jizva, což znamenalo pěkná spoušť. Měřil sto devadesát pět centimetrů a v době zprávy z Německa vážil sto osm kilo. Nenašli mu žádné vnitřní choroby. Zrak ocenili jako prvotřídní. Vynikal v mnoha oblastech. Byl uznávaným odborníkem na všechny malé zbraně. S rekordním výsledkem vyhrál vojenskou soutěž ve střelbě puškou na tisíc metrů. Zprávy o způsobilosti ho anekdotický hodnotily jako nadprůměrného ve třídě, skvělého v poli, plynule bilingvního v angličtině a francouzštině, slušně hovořícího španělsky, výborného ve všech člověkem přenosných zbraních a víc než výborného v boji muže proti muži. Susan věděla, co to znamená. Jako když se na vás vrhne spuštěná motorová pila. Tvrdý muž, ale inteligentní. Jeho fotografie byla přišitá k vnitřní straně desek. Barevná, ale trochu vybledlá uplynulými lety. Vlasy měl krátké a nepoddajné. Oči jasně modré a malinko přivřené. Díval se zpříma a nevyhýbavě. Měl dvě viditelné jizvy. Jednu v koutku levého oka. Druhou na spodním rtu. Jeho obličej vypadal, jako by ho vytesal z kamene sochař, který byl schopný, ale neměl moc času. Všechno tvrdé rovné plochy. Měl krk. Samozřejmě silný, ale byl tam. Ramena měl široká. A dlouhé paže a obrovské ruce. Pokřiveně se usmíval, napůl trpělivě a napůl popuzeně. Jako by věděl, že tu fotografii musejí udělat, ale zároveň fotografovi sděloval, že ještě tři vteřiny a nacpe mu fotoaparát do hrdla. Jack-bez prostředního jména-Reacher.

Dočteno. Prostě Reacher...

23.09.2017

Velmi příjemné překvapení a pro mě zatím nejlepší kniha s Jackem Reacherem. Odehrává se v zimě v Jižní Dakotě, kde se teplota nebojí klesnout třeba až pod mínus 30 stupňů. Jack se opět úplnou náhodou ocitá v malém městečku, kde shodou okolností rozehrál svoji partii i mexický drogový boss. Z Jacka se na chvíli stane osobní strážce, který se nakonec musí vydat sám na zdánlivě sebevražednou misi. Všudypřítomný mráz jen podtrhuje tíživou atmosféru. Změnou oproti předchozím knihám je fakt, že tentokrát se mu do života nepřiplete žádná okouzlující žena - snad jen s výjimkou jisté přítelkyně na telefonu. Konec je otevřený a Jackův osud nejasný...

31.08.2017

Pro me slabsi knizka.
Nejak se mi nedarilo se vtahnout do deje. Bud jsem se nesoustredila nebo nevim, ale nepochopila jsem tu akci s pravnikem a jaky to vlastne melo vyznam na celkovy pribeh.
Jinak Jack Reacher nadale zustava milackem :)

23.07.2017

Napínavá kniha, která místy bohužel trpí jistou šablonovitostí.

02.07.2017

Super čtení na dovolenou :-D.

02.06.2017

Super čtení.

03.02.2017

Můj druhý Reacher. Napínavá oddechovka, ale zklamal mě fakt, že muž, který dokáže předpovědět, co se odehraje v nejbližších 5 vteřinách, a měřící 195 cm, se při boji v místnosti s nízkým stropem při útoku na protivníka praští o strop do hlavy. Jak to, že mu to nedošlo?
Bavily mě telefonáty s velitelkou Amandou/ Susan.

12.01.2017

Částečně musim, bohužel souhlasit s uživatelem Olle3...
Nebyla to pro mne nejdnudnejsi kniha, to ne, ale po asi 50 stranach jsem ji odložil, pak po čase zase vzal, neboť jsem nic jineho nemal na cteni... Ale při přerušeni četby na nkolik dni jsem se do ní zase musel začitat, což se mi u jiných dílu Reachera nestalo. Pro mne moc dlouhé a to odpocitavani bylo zbytečné.
Pro mne jsou pořad nejlepší Vedra a nejmene zajimavé A přece nezemřeš - u toho jsem si řikal, že to po čase odložím...

13.12.2016

úžasná kniha Jack Reacher je prostě nejlepší

20.09.2016

...ideální kniha na rozpálenou pláž...

10.08.2016

Nejnudnější díl celé série. Pro mě. Možná jsem byl jen ve špatném rozpoložení, koukám, že hodnocení kniha nemá špatné.
A to věčné odpočítávání mělo být sakra k čemu? To si Reacher už od začátku odpočítával, za jak dlouho vyřeší případ?

26.06.2016

Napínavé, dobře a rychle se to četlo. Jen toho líčení, jaká je pořád zima, mi přišlo až moc. A já osobně mám rád trochu jiné konce. Uspokojivé.

24.05.2016

Parádní zážitek - skvěle jsem si Reachera užila. Sice místy až nečekaně drsné, ale napětí se celou dobu doslova stupňuje s každým posunutím hodinové ručičky. Reacher mi tu připadal správně lidský a mohla jsem s ním horečně přemýšlet, kdo, jak a proč - a na něj pak už jen zbylo, jak z toho celého ven...