Jahody se šlehačkou
Hana Prošková
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/109704/bmid_jahody-se-slehackou.jpg
4
62
62
Tři dokonale psychologicky prokreslené detektivní příběhy uznávané autorky. V povídce Na pozadí laboratoře zkoumá vědec bujení zhoubného nádoru, ale přitom sám je obětí ničivé, neznatelně narůstající tragédie. V titulní povídce Jahody se šlehačkou hledá psychoterapeut zmizelého mladíky podle kreseb lorety, přičemž dospěje až k ohromujícím a strašlivým závěrům. Amanita phalloides je vědecký název pro muchomůrku hlíznatou, smrtelně jedovatou houbu, kterou jednoho nedělního večera mohlo mít několik lidí ve smaženici.... celý text
Přidat komentář
Toto je má nejoblíbenější kniha detektivních povídek z pera paní Proškové.Její knihy ani po letech pro mne neztratili své kouzlo.
Detektivní příběhy, psané čtivou "člověčí" řečí. Při čtení, jako by jste v knize, v pozadí prožívali vše s ostatními, každého příběhu. Běžné lidské příběhy, neblahé okolnosti, lidských zvratů, které se zvrtnou až v šokojící a nevratný čin.
Objevila jsem autorku, která mi v letech minulého století, nějak unikla. Určitě se v antikvariátech, podívám po dalších jejich knihách, jelikož jsou psaná s psychologickou, srozumitelnou, lehkostí. Jako, když se díváte na staré filmové detektivní příběhy s majorem Kalašem (Rudolf Hrušinský)
Pro čtenáře, kteří rádi thrillery, jak se říká, "s nožem na krku" a krví, od začátku až do konce, je tato kniha neosloví.
Nejvic se mi libila posledni detektivka. Zde neni Vasatko a Horac v cele knize coz na kvalite neubira. Jen je to jine…Posledni pribeh je takova se zivota proste se vsim jidlem pitim a vnimanim sveta kolem sebe. Dekuji
Česká předlistopadová detektivka, to je docela svébytný a řekl bych už klasický žánr, z nějž autorka docela sympaticky vybočuje až k hranicím psychologického románu. Co mi přišlo méně sympatické, byl její styl, který působí skoro jako překlad cizojazyčného textu automatickým počítačovým překladačem - díky němu pro mě byly jinak zajímavé náměty těžko stravitelné.
Opakované čtení po mnoha letech a musím říci, že tyto povídky pro mne rozhodně na své kvalitě nic neztratily. Zajímavě vystavěným a přitom nepřekombinovaným příběhům s překvapivou, nicméně reálnou pointou, čas na poutavosti nic neubral.
Starší povídky známé autorky. Bohužel z dnešního hlediska je tempo vyprávění dost pomalé a pro příznivce moderních detektivek a thrillerů ne akceptovatelné. K dočtení jsem se musel hodně nutit.
Nedá se nic dělat, před časem jsem tady označil Kopistnaté prsty téže autorky za nejlepší českou krimi ever, ale nutno přiznat, že Jahody se šlehačkou, zejména stejnojmenná novela a pak ještě povídka Amanita phalloides, jsou skoro srovnatelné. Prošková evidentně autorsky zrála a čím novější její věci jsou, tím lepší. Prokreslená psychologie, zápletky chytré, ale nepřekombinované, jednání postav přirozené... Možná se u Proškové příliš často opakují vražedné motivy na samé hranici psychické poruchy (někdy až za ní), ale to je holt třeba brát tak, že autorka mapuje právě tuto oblast zločinu a lidského chování. Samozřejmě musím zmínit i brilantní autorčin styl. Ostrý, přesný a přitom ne zbytečně úsečný. Málokdo to u nás tehdy takhle uměl, dneska už nejspíš vůbec nikdo. Zábavné je taky to, jak autorka nešetří ženy. Ani za mák, skoro naopak. Prostě Jakody se šlehačkou nejsou jen detektivní řemeslo ve smyslu oddechovka, je to velmi kvalitní krásná literatura s přesahem, někdy až sociologickým.
Pokud se nepletu, poprve tato sbirka vysla pred 38 lety... Nu, je to na ni poznat :)
Detektivni zapletky jsou skvele, to se musi nechat, to pani Proskova umela paradne. Ten zvoleny zpusob vypraveni byl ve sve dobe urcite neotrely a velmi zabavny, bohuzel vsak nebyl nadcasovy... (Vzpomnel jsem si, jak jsem se coby skolou povinne ditko kroutil na Babickou a temi silenymi sroubovanymi vetami a krkolomnym slohem.)
Vsichni hlavni protagonisti techto tri povidek "premysleji", jako by mluvili s kamarady - tzn. nejakym "jejich" jazykem, v naznacich (ktere kamaradi chapou, protoze patri do stejne party a bezne je pouzivaji, ale kteremu ja nerozumim) a ja se v teto spolecnosti obcas jen krecovite usmivam, aby si mysleli, ze jsem v obraze...
BOOKCASE to v dalsim komentari skvele popisuje.
Jednou za cas staci, ale ted si nebudu delat nasili a s chuti si prectu neco jineho, psaneho spisovne :)
Příjemné, poklidné retro detektivní příběhy. Asi dnešním čtenářům bude dělat problém autorčino psaní - "vím to pozitivně" místo vím to jistě, "žába" namísto holka nebo "toho hledá Jirsák" - tehdy všichni znali kultovní pořad FKÚ, takže jim bylo hned jasné, jak to autorka myslí, současní čtenáři budou tápat. Ve výsledku mě to bavilo, připomnělo mi to staré kriminálky z Magnetu. :)
Dost nuda. U první povídky se mi zdál motiv dost přitažený za vlasy a u té druhé nám ho autor pro jistotu tajil až do konce (aspoň tedy já jsem zaregistrovala jen jedinou zmínku, podle které ale motiv snad ani najít nešel). Třetí povídka se mi líbila nejvíc, tedy ve srovnání s těmi předchozími, ale jinak mě taky moc nebrala. A to byl motiv celkem reálný, jenom mi přišlo jako moc velký kontrast tak mazaně promyšlené provedení zločinu a tak velká náhoda v jeho objasnění.
Podle mého jedna z nejlepších detektivek. Když se člověk nezaobírá zvláštními obraty, ale vnímá podstatu děje. Promyšlené pointy, překvapivé, ale reálné. Líbí se mi, že se dozvídáme okolnosti života jednotlivých postav, není to pouze o tom, že někdo najde mrtvolu a pak se hledá vrah. Tady postavy opravdu žijí, mají své problémy, lásky. A k vyřešení záhady/vraždy vede logická úvaha. Také oceňuji zpochybňování reality, člověk události pouze vidí ze svého pohledu, ale stalo se to opravdu tak?
Ve třísetstránkové knize autorka nabízí tři původní české detektivky, které neřeší ani tak kriminalisté, ale "civilisté" - není to příliš strhující četba, někdy mně to připadalo zdlouhavé.Knihu vylepšila vazba s miskou jahod, na které jsem měl docela chut´...
Tři pěkné detektivní povídky se zajímavě stavěnými příběhy a občas i trochu překvapivým vyústěním. Dobře se četly, doporučuji.
Nezáživné. Titulní povídka je navíc psaná podivným jazykem, divné obraty, které se nepoužívají, špatné pádové vazby. Kdyby autorka nebyla Češka, myslela bych si, že jde o nepovedený překlad. Čtení této knihy je ztrátou času.
Autorovy další knížky
| 1975 |  Bibi (převyprávění) |
| 1969 |  Černé jako smola |
| 1978 | Zlá panenka |
| 1966 | Měsíc s dýmkou |
| 1982 | Jahody se šlehačkou |
Dělám si pořádek-inventuru nepřečtených detektivek českých autorů 20.století a přečetl jsem si pro mne zatím neznámé tři detektivní příběhy paní autorky. Některá vyjádření hlavních postav na tehdejší realitu asi nebudou současní mladší čtenáři chápat, ale my starší se v náznacích orientujeme. Detektivky "pro pamětníky".