Jak běžet do kopce
Jana Paulová
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/5719/jak-bezet-do-kopce-5719.jpg
4
81
81
Osobitá a nečekaně víceméně duchovně zacílená cestopisně-biograficko-fejetonisticky optimistická prvotina Jany Paulové je vpravdě poctivým pokusem o krásnou literaturu, zabývající se hledáním toho nejideálnějšího rozpoložení vlastního nitra na cestách světem a také střídmým, nesentimentálním rozpomínáním na ty nejbližší z okruhu rodinného i pracovního. ... celý text
Přidat komentář
Místy mile filosofické, místy jako Halina Pawlowská. Čteno na Čtenářskou výzvu a bylo to fajné, oddechové.
Obdivuhodné, jak se zjevně citlivá Jana odhalí před plénem. Překvapil mě rozpor mezi jejím mediálním obrazem, který upřímně vnímám velmi okrajově, a jejím opravdovým já. Musí být těžké si to v sobě poskládat. Každopádně děkuji za upřímnost.
Je mi padesát, stejně jako Janě Paulové v čase jejího putování po světě. Stejně jako ona i já se ptám na spoustu otázek kdo jsem a kam jdu a co mi chybí a proč hledám a vracím se v myšlenkách zpět a pozoruju a
přemýšlím. Oceňuji její odvahu sama cestovat a své niterni myšlenky vložit do poutavé knihy plné rozjímání nad životem. Byla jsem všude s ni a prožívala vše jako bych tam byla také. Vnímání lidi a přírody mi bylo velmi blízké jen ta odvaha k individuálnímu cestování mi chybí. Klobouk dolů, paní Paulová.
Líbila se mi grafická úprava knihy s rozlišením úvah a postřehů s cestovatelskými zápisky a vyprávěním o dětství, rodině a divadla. Nejvíc mě ale překvapily Janiny básně. Klobouk dolů.
Zajímavá kniha, dává jiný pohled na paní herečku, její psaní není suché, ale má vtip, i zajímavé duchovní postřehy. Dobré třeba ke čtení před cestou do Indie...
Z knihy jsem byla příjemně překvapena. Více se mi líbily příběhy z cestování, než z osobního života. Možná bych uvítala i souvislý cestopis, případně chronologické zápisky z cest.
Nedávno jsem viděla film Divočina a připoměla si při něm své dávné dobrodružné cesty do hor. A zatoužila jsem si ještě i něco s podobnou tematikou přečíst, takže tahle knížka mi vstoupila do života přesně v ten pravý čas. Počáteční nadšení ale vystřídalo trochu rozčarování, nebylo to zkrátka to "ono". Nicméně jsem si při čtení znovu zopakovala, že o cestách člověčích nestačí jen číst, nebo je sledovat, ale že nejdůležitější a nejhodnotnější jsou pro nás nakonec ty cesty vlastní... Ostatním nemůžou dát to, co daly paní Paulové, ale můžou inspirovat. A to znamená hodně.
Dočetla jsem útlou knížku od Jany Paulové. Ten název je opravdu výstížný. Věděla jsem o cestovatelské zálibě Jany Paulové. Obdivuji její odvahu. Ale za tu odvahu, kterou má, se jí dostává krásných zážitků z cest. Na cestách do dalekých končin - ve vysokých horách, u moře, v divoké přírodě nebo třeba mezi buddhisty hledá sama sebe, aby se pak do toho našeho civilizovaného světa vrátila vyrovnaná, šťastná, plna sil a elánu. Je to úžasné, očisťující a pro mnohé to může být inspirující.
Knihu jsem si koupila, když vyšla, právě proto, že ji napsala Jana Paulová o svém dalekém cestování. Tehdy jsem ji začala číst, ale po nějaké - relativně krátké době - jsem začala číst jinou knihu, pro mě tehdy zajímavější a pak jinou a pak další.. Ke knížce jsem se vrátila díky čtenářské výzvě a začala se mi dost líbit, Jana Paulová ji napsala upřímně, na nic si nehraje a má můj obdiv, že takto sama cestovala. Navíc je tam psáno nejen o cestování. Určitě zajímavá knížka - a navíc mám ráda, když má kniha - v dobrém samozřejmě - vliv na můj život, stačí třeba jen na střípek z něj. V době, kdy jsem ji četla, jsem se šla projít - a najednou jsem se rozhodla, že místo plánované kratší procházky, dojdu na takové poutní místo, kam jsem se chystala už dávno. I když bylo velké horko, šla jsem - a když jsem si říkala, zda jsem nepřecenila své síly, vzpomněla jsem si na cesty Jany Paulové - a došla jsem. Radost jsem měla. Byla jsem si vědoma, že zpět půjdu do kopce. Horko či spíše vedro, únava.. Ale dle příkladu Jany Paulové jsem šla (neběžela tedy) do kopce. Vrátila jsem se unavená, ale spokojená. Takže díky - a nejen za pěkné a zajímavé počtení... :)
Tak tuto knihu bych si nepůjčila, kdybych jí nepotřebovala do plnění Čtenářské výzvy 2016. Ale byla jsem docela mile překvapená jaká je Jana Paulová zdatná cestovatelka. Knížku jsem přečetla za odpoledne a mohu doporučit
Knížka mě moc pobavila, poučila, potěšila... Krásné čtení, při kterém jsem se musela usmívat. Vřele doporučuji !
Přesně jak je psáno na přebalu knihy: poctivý pokus o krásnou literaturu. Přeji autorce mnoho zdaru do dalšího psaní.
Velice milá, svěží a vtipná kniha, takové české Jíst, milovat, meditovat, ale troufám si říct, že lepší :)
Tuhle milou knihu jsem našla v souvislosti s tím, že jsem se zapojila do činnosti občanského sdružení www.zmenmujosud.cz Netušila jsem, že Jana Paulová je nejen výborná herečka, ale i kvalitní člověk, který neváhá podporovat druhé.
Kniha vypráví o životě, názorech a cestovatelských zážitcích paní Jany. Rozhodně stojí za přečtení, změní se vám náhled na herce. Obdivuji její kuráž cestovat po celém světě a to i do odlehlých míst sama. Klobouk dolů..!
Knížka mě mile překvapila, vůbec jsem to nečekal ale je opravdu radost číst zážitky Jany Paulové z jejích cest po světě. Na nic si nehraje, píše tak jak cítí, sděluje radosti i zármutek, zamýšlí se nad životem i smrtí. Moc pěkné a poučné čtení.
Já musím říct, že knížku jsem otevřela.., protože jsem byla asi spíš zvědavá, ale ani v nejmenším nezklamala. Mile napsaná a osobnost paní Paulové se tam zrcadlí. Knížka si na nic nehraje...Člověk čte a musí se usmívat. Navíc všichni se jednou dostaneme do bodu, že se hledáme....a hledáme nějaký ten smysl života... PS : knížku provází moc pěkná ilustrace její dcery.
Optimistická, svěží a hlavně krásně zpracovaná kniha s úžasnými ilustracemi. Stojí za přečtení a třeba i jenom prolistování!
Hezké milé čtení přečtené jedním dechem. Jana Paulová hledá štěstí venku a pak v sobě. Překvapila svou otevřeností, duchovním podtextem... Upřímné a moudré čtení. Zajímavé vyprávění i o jejím cestování v Himaláji, za buddhismem, vypráví o své rodině, dětství... Knížka s pěknými ilustracemi pohladí po duši. Děkuji a těším se na další.