Jak být dobrý

17.07.2023

Četla jsem, nevím kdy a nevím o čem. Vzpomínám si, že chlapíkovi hráblo a začal všechno rozdávat, z čehož byla jeho rodinka dost šílená, ale jinak prázdno.

05.05.2022

Pravděpodobně nejvtipnější román Nicka Hornbyho, možná trochu paradoxně, jelikož jízlivé a životem malinko zdrblé vypravěče/hlavní hrdiny, které známe z jeho předchozích povídek, nahradila žena-vypravěčka. Cynické, sarkastické, sem tam smutné, ale hlavně velmi zábavné, tak, jak to umí napsat jen sám Nick. Návod na to "Jak být dobrý" jsem sice nejspíš nenašel (Anebo to vězí jednoduše v tom, být sám sebou, přijímat život takový, jaký je a hlavně se z toho všeho nezbláznit?), ale pobavil jsem se vskutku kvalitně.

19.03.2021

V životě člověka potkávají různé věci a většinou v určitém období. Někoho například postihne krize středního věku a Nick Hornby evidentně ví o čem píše. Kniha psána pro něj netradičně z pohledu ženy je cynická, sarkastická, ale hlavně ohromně vtipná. Domnívám se, že pokud by někoho tato krize postihla, měl by si tuto knihu přečíst a věřím, že ho ihned přejde. Ovšem ne každého tato kniha bude asi bavit, myslím si, že je třeba k této knize trochu zestárnout.

27.01.2020

Nejsem si jistá, co si mám o té knize myslet. Hornbyho čtivý styl se mi líbí, i v tomto případě se to četlo skoro samo. Ale asi jsem nepochopila pointu celého příběhu. Přišlo mi to jako ženský román o krizi v manželství sprsknutý se sci-fi příběhem s motivačně filosofickými prvky. A rozhodně knihu neshledávám jako humornou.

Postavy sami o sobě byly docela zajímavé. I když DobroDěj mi lezl na nervy - zachraňoval by svět, ale nevadilo mu zničit rodinu. Byl to sobec, i když si o sobě myslel opak.
Svět není černobílý. Nepobavila jsem se, ale zamýšlela se.

Touhle knihou jsem se protrápil a od autora Fotbalové horečky jsem nečekal takhle špatnou knihu.0%.

24.11.2016

Tak toto bola divná kniha. Už neviem, kto ju do Knihobežníka daroval (ja som to nebola, len som ju pridávala), ale týmto dotyčnému darcovi ďakujem. Sama by som si ju nevybrala. Preto je Knihobežník taká super hra.... dostanem sa ku knihám, ktoré by som inak asi ani neotvorila.
A o čom to je? Zamysleli ste sa niekedy nad tým, čo robí ľudí dobrými? Kto je dobrý? Ale tak naozaj.
Ako lekárka, čo zachraňuje životy (či zadky pred vyrážkami). Ktorá pozve na pečené kura svojho bláznivého pacienta. Ale neváha vydierať pastorku z kostola... Je to pokrytecké? Ani nie, keď vieme, čo tomu predchádzalo. Kde sú tie hranice, kde sa dobro začína a končí? Alebo je dobrý iba ten, kto si domov nasťahuje bezdomovca, kto daruje chudobným deťom počítač? (Čo na tom, že to bol minuloročný vianočný darček pre syna, ktorý potom začne kradnúť, lebo je frustrovaný z toho, ako mu miznú jeho vlastné veci). Keď Katin muž prestane chrliť ironické poznámky a hnevať sa na celý svet, je to veľká zmena. Začať od seba, to áno, ale keď sa má človek rozdať, kde je tá hranica, kedy je to už priveľa. Kedy to začína vplývať na rodinu, na deti, ktoré sa menia a nasávajú vzorce správania rodičov. Snažila sa. Naozaj sa snažila. A niekedy sa na to vyflákla a bola taká, hm, ako to povedať... normálna.
Po úvodnej časti (nebavia ma knihy o neverách, je to na jedno kopyto) som ju aj chcela odložiť, ale pri čakaní som nemala poruke nič iné, tak som ju dočítala. A bola fajn. Nie super, nie výnimočná, nie ach, ale fajn kniha. Takým divným spôsobom ma pritiahla a už nepustila. MUSELA som vedieť, ako sa to skončí. Či sa nakoniec David vráti k svojmu zamestnaniu, lebo to, čomu sa venuje práve teraz, to hraničí až s fanatizmom. Či Katie zvládne všetko, čo sa na ňu valí. A čo na to ich deti. (Úplne som neznášala Molly. Chúďa, ani za to poriadne nemohla.)
A ak čakáte úplné rady na záver, nedostanete ich. Aspoň nie polopate. Sú to skôr úvahy ženy na pokraji rozvodu, čo si hľadá svoje miesto, chce ostať s rodinou, s mužom, ale cíti sa vyhorená, nepochopená, nemilovaná a chce začať odznova a inak. A keď sa to nejakým zázrakom podarí, nie je to presne taký začiatok, aký si predstavovala.
Ani to vlastne nejaký záver nemá... otvorený koniec je to, čo je na tejto knihe najzaujímavejšie. Lebo to môže dopadnúť akokoľvek. Môže...
P.S. Našťastie nemáme voľnú izbu v byte a ak by môj muž niekedy dotrepal domov GoodNewsa, tak spí na balkóne. Alebo aj obaja. Lebo toto bol nonsens. Ja by som to Katinom mieste nedala s takým prehľadom. Teda, vlastne načo sa porovnávam, veď vôbec nie som ako ona. Ani dokonca lekárka. :D
A presne toto sa mi páči. Že som nakoniec nad knihou premýšľala. Možno budete aj vy...

19.09.2016

No, ze začátku bych nevěřil, že tomu dám plný počet. Ale krom toho, že je kniha vtipná, je i trefná. O tom, jak život není jednoznačný, jak neplatí nějaká obecná jasná pravidla, že "být dobrý" je strašná dřina a nakonec jste rádi, že ubojujete aspoň to, že horkotěžko zachráníte manželství a snad i jakžtakž obstojně připravíte do života děti bez fatálních narušení (i když...). Samozřejmě nelze nezmínit dnes tolik aktuální ezo-bio-dobroserskou postavu DobroDěje, který je tak otravný, že mu nepřejete nic jiného, než aby mu někdo dal pořádně přes držku - no ale i v tomhle případě si chtě-nechtě musíte uvědomit, že svět není černobílý, a snažit se naivně o dobro nemusí být tak strašně hloupé a beznadějné.

13.06.2016

Skvělá knížka, pochopená tedy až s věkem a zkušenostmi. Když jsem ji četla prvně jako hodně mladá, vůbec jsem ji nechápala a nebavila mě. Po letech, zbavena ideálů a černobílého vidění světa, se zkušenostmi z manželství, jsem v ní našla skvělou zábavu a dost podnětů k přemýšlení nad vztahy, hodnotami a životem.

07.01.2016

Někdo by řekl, že je to jen spousta žvanění a vlastně by měl pravdu. Jenže to žvanění je o životě, který každý z nás žijeme. Pravda, někteří trochu jinak, ale jiní možná docela podobně...
Pro mě Nick Hornby zabodoval.

29.08.2014

Volila jsem knížku jako odpočinkové čtení, což asi vcelku splnila. Nicméně od začátku do konce jsem střídavě čekala, u koho z postav se objeví nádor na mozku. A ...ono nic... To pro mě bylo asi největší překvapení celého románu.

31.03.2014

Další z knih N. Hornbyho s tématem krize středního věku. Asi ne jeho nejlepší, ale nezklame.

13.03.2013

Docela příjemné čtení, nemohu říct, že bych se u něj nudila, ale rozhodně tato kniha nepatří mezi ty nezapomenutelné. Řadím ji mezi slušný standard v sekci jednou stačí.

15.10.2012

Toto byla první kniha, kterou jsem od tohoto autora četla, a už od začátku mě silně nebavila. Inu, dala jsem jí šanci, ale ani po 50 stránkách jsem v tom nic nenacházela. Takže je mi líto, ale nezaujalo.

01.09.2011

Hornbyho já prostě můžu a opět mě nezklamal. Naopak jsem byla mile překvapená. Nevím ani proč, ale od této knihy jsem příliš neočekávala. O to víc mě potěšila. Příjemné čtení, jak jsme ostatně u tohoto autora zvyklí, okořeněné chvílemi až neuvěřitelnou absurditou příběhu, která ve vás vyvolá spousty nejrůznějších emocí.