Jak cestovat s lososem

Jedna z knih, u kterých se buď smějete nahlas (jako zrovna teď já), nebo zmateně koukáte, co že to vlastně ten Eco píše? Ačkoli mnohé věci již zastaraly (diskety, fax, drobné přístroje, nabízené v osmdesátkových katalozích a staré mobily,...), princip zůstává stejný. V eseji o spiknutí se dotkne Fucoultova kyvadla i Dana Browna a ukazuje, jak jsou nám obecně známé věci prezentovány jako senzační historické objevy a teorie o světovém spiknutí obsahují "z 90% brak omílající stále totéž dokola". V eseji o snaze uniknout každodennímu karnevalu přibližuje, jak byl karneval kdysi pro běžné obyvatelstvo nevšedním zážitkem, vytrhujícím je z celoročně zajetých kolejí, kdežto dnes nám nemá moc co nabídnout, protože všechna lákadla karnevalu jsou pohodlně dostupná celoročně. Trefně popisuje, jak jsme zahlcováni zbytečnou mnohomluvností zbytečných textů o ničem. Ukazuje, jak kloužme z extrému do extrému, od vyznávání ideologie pokroku (dějiny postupují stále k lepšímu a dokonalejšímu) ke klanění se tradici (skutečnou pravdu pochopily už dávné civilizace, k jejichž moudrosti se máme pokorně vrátit) a nakonec naznačuje jakousi střední cestu "zkoušení znovu", kterou by chtěl vidět jako téma k vyučování na školách.

Jak napsat úvodní slovo: Tento sloupek by nebyl možný bez stálé pomoci mé ženy, která, vždy připravená s uklidňujícím ujištěním o zbytečnosti všeho, snášela a snáší nálady a rozmary vědce, jenž je nepřetržitě posedlý největšími problémy bytí. ... Velkou oporou mi byly mé děti, které mi poskytly lásku, energii a víru v dokončení mého úkolu. Díky jejich naprostému a neutuchajícímu nezájmu o moji práci, po každodenním boji s definicí role intelektuála v postmoderní společnosti, jsem získal sílu tento sloupek dokončit.

Jak trávit čas: ... dostaneme výsledek 666 hodin, což znamená jednu hodinu a čtyřicet devět minut denně, kterou jsem věnoval: sexu, konverzaci s přáteli a rodinou, pohřbům, lékařské péči, nakupování, sportu a divadlu.

Jak používat web, když se snažíte na něco si vzpomenout: Scalfari si všiml, že je to právě zploštění způsobené umělou on-line pamětí, jež způsobilo, že celá jedna generace trpí zapomnětlivostí. ... Scalfari ale necituje tu pasáž z Platonova Faidra, kde faraon spílá bohu Thovtovi, vynálezci písma, že vynalezl technologii, kvůli které lidé zapomenou na dobrý zvyk používat paměť.

Jak přežít mediální chaos: Kdyby se mě někdo zeptal na moudrou radu, moudrost by mě přinutila říct, že žádnou nemám.

03.10.2022

Na základě zdejších hodnocení jsem očekávala větší ironii a satiru z každodenních starostí. Nijak nenadchlo.

18.06.2020

Pobavilo, potěšilo, občas jsem se smál i nahlas, zvlášť u té úvodní - ten člověk (viděno zvenčí) musel mít splávek. Trochu mi to tím nadhledem připomnělo Roberta Fulghuma.

07.02.2020

Jak už to tak u pravidelných rubrik bývá, mají proměnlivou kvalitu. Vesměs jsou vtipné, chytré a dýchá z nich šíře autorova vědomostního záběru. Jedna nebo dvě eseje jsou naprosto skvělé a smál jsem se od začátku do konce.

19.01.2020

vtipný soubor novinových textíků o všedních jevech i jejich hlubších kořenech

25.12.2019

Sbírka mini esejí či spíše novinových sloupků psaných autorem v průběhu osmdesátých let je ideální a zábavné čtení na večer. Ne všechny ,,povídky" jsou povedené, ale většina z nich je skvěle vypointovaná, vtipná a i překvapivě aktuální.

10.12.2019

„Možná je to tím, že už lidé nemohou snést ten televizní brak, možná tím, že se ve světě děje tolik špatných věcí, že cítíme potřebu jasné reflexe …“

Kniha, kterou se možná chystáte zrovna číst, je sice od Umberta Eca, ale ne tak úplně od TOHO Eca, kterého možná očekáváte, nečeká na vás totiž další „lahůdka“ – ve smyslu náročný román od známého literárního vědce, sémiologa, filozofa a veskrze renesančního člověka (kterého mimochodem obdivuji a mám ho už hodně dlouho v oblíbených), ale krátké, výstižné a docela vtipné glosy – tedy, s notnou dávkou nadsázky komentované každodenní události (protože pan Eco JE dobrý pozorovatel světa kolem sebe, ať už píše cokoliv a navíc, jízlivě a s humorem se strefovat mu taky jde :-)), které vydalo Argo jako výbor sloupků, které Eco pravidelně psal pro italské noviny.

Moje hodnocení se tentokrát tedy nevztahuje k výkonu autora, ale k výboru jako takovému, totiž, to že autor umí zaujmout i v takhle krátkém útvaru, o tom žádná, jako pravidelný čtenář takového periodika bych se určitě na každý další sloupek s úvahou nepostrádající více či méně ironický nadhled, těšila a jednoznačně to byl výborný tah, zpestření, které mnozí čtenáři určitě vyhledávali. Přečíst si, řekněme jednou týdně, jednu takovou glosu, bezva!, ale číst jich celou knihu naráz? To už mi jako tak úplně skvělý nápad nepřišlo, zaujmout v rychlém sledu za sebou se totiž z počátku moc nedařilo. Knihu jsem tedy měla rozečtenou relativně dlouho a poté, co jsem hned na začátku zjistila, že víc jak 2-3 najednou mou pozornost a chuť na další, vyčerpaly, jsem si začala autorovy „návody“ a překvapivě vtipná „řešení“, jak se s nimi vyrovnat, dávkovat, ovšem musím se přiznat, že jak jsem se blížila ke konci, přišla mi témata víc zajímavá, víc hodná pozornosti a nakonec jsem dočetla v kuse. Seznámila jsem se tak s Ecem v trochu jiné poloze, než jak ho znám a mám ráda, což bylo fajn, ale na druhou stranu, už se zase spíš těším, až se opět vydám na cestu, prozkoumat další ze záhadných labyrintů poznání v některém z jeho dalších důmyslných románů :-).

V téhle sbírce najdete něco takového:
„Existují mistrovská filozofická díla, která změnila náš způsob bytí i myšlení, která jsou fatálně složitá. Nedoporučoval bych nikomu, kdo není odborník, číst Aristotelovu Metafyziku nebo Organon … ale existují také filozofové, kteří umí hovořit přístupným způsobem – a často jsou to titíž, kteří v jiných svých dílech hovořili nepřístupně.“

Ale i něco takového:
„Vypadli jste vícekrát z okna? Měli jste v těchto případech mnohočetné zlomeniny? Pokaždé jste skončili s permanentní invaliditou? Pokud jste odpověděli vícekrát A, jste buďto hloupí, nebo máte problémy s motorikou. Nepřibližujte se k oknu, když na vás známý vtipálek volá, ať jdete dolů.“

A pan Eco mě ve všech takových a podobných úvahách opravdu bavil :-).

Krátké příběhy, které se podle mne vtipností nacházení mezi "Povídkami...." K. Čapka a humorem M. Horníčka. Humor postavený na představivosti čtenáře, humor který není postavený na schopnosti ztrapnit či urazit jiného či jeho slabou stránku. Humor který nemá zapotřebí nějakou formu literární "klaky", abychom pochopili vtipnost textu. Příběhy, které na rozdíl od jeho jiných knih nevyžadují souběžné studium další literatury, znalost historického kontextu, filozofie a náboženství, takže jsou spíše oddechovým čtením. Příběhy pocházejí z dlouhého Ecova sloupkařkého období, a na mne působí svěžím a osvěžujícím dojmem. Není v nich ještě patrná unylost, kterou jsem nacházel v jeho posledních románech, zejména v Posledním čísle, ale už i v Pražském hřbitově. Knížka, kterou jsem si skutečně užil, pro mne bude Eco navždy spisovatel, patřící mezi TOP 10.

10.02.2019

nenáročné, mile humorné čtení

11.12.2018

Velmi vtipné úvahy, která napsal Umberto Eco v rozmezí čtyřiceti let jako sloupky do novin, mě pobavily i poučily. Moc jsem se nasmála např. nad úvahou Jak uspořádat veřejnou knihovnu, to jsem se smála opravdu nahlas. Také jsem ocenila návod Jak jíst v letadle, popř. Jak se stát populární, nebo Jak přežít mediální chaos. Inteligentního humoru je dnes bohužel jako šafránu, takže doporučuji těm, kteří ho také často postrádají. V této knize ho opravdu najdou. Tak čtěte, smějte se a také, v ne poslední radě, přemýšlejte...

24.10.2018

Některé knihy tohoto autora jsou spíš studium než četba, ale tohle je klídek a pohoda. Na některých esejích je znát, že jsou napsané už před nějakou dobou, ale některé naopak nestárnou. Lehké čtení, když potřebujete vypnout. :)

02.05.2018

Příjemné oddechové čtení, s jemným, inteligentním humorem. Výstižné fejetony o životě kolem nás, které pobaví i přimějí k zamyšlení. Velmi zajímavé bylo porovnávat vývoj v časovém rozpětí téměř čtyřiceti let. Je to mé první setkání s autorem, v knihovně už čeká kniha Jméno růže, která je pro Umberta Eca přece jen typičtější. Také musím pochválit krásný obal!

28.03.2018

Nenáročné čtivo o všem a o ničem, které ve mně nezanechalo silnější dojem. Snad jen štiplavá ironie, se kterou Eco popisuje pokrok lidstva a vymoženosti civilizace, je osvěžující.
Od esejí Humberta Eca jsem čekala něco jiného, moje chyba.

04.03.2018

Nejprve jsem si čtení dávkovala, abych se nezahltila, ale druhou půlku jsem dočítala v jednom kuse - a zahlcená nejsem, ještě bych si ráda dala další fejetony moudrého pana Eca. Jsou vybírané od poloviny 80.let do roku 2014 a pěkně vystihují dobu, společnost a lidi (s tím vším pokrokem i úpadkem). Humor je chytrý, ale ne nadutý, občas i takový černější nebo opakující se a jednodušší - všechno beru :) Kromě jiného, mne potěšily dva sloupky o knihovnách, a v tom druhém také několik možností, jak reagovat na to (vlastníkům většího množství knih a všem knihovnicím) tak známé: To je knih!! A to jste všechno přečetla? Knížka je krásná i na pohled a dotek (a za to je ta 5*).

02.03.2018

Lehké, odpočinkové čtení s hromadou inspirace a doporučení na další čtení na závěr.

23.02.2018

teda přiznám se, že některé eseje byly tak intelektuálské, že jsem je vůbec nepochopila. ale ty o knihovnách, o vyřizování řidičáku... fakt dobré.

09.01.2018

Moje první opravdové setkání s Umbertem Ecem (pokud tedy nepočítám to, jak jsem před několika lety otevřela Pražský hřbitov a následně ho zase zavřela, protože mi to připadalo příliš těžké na moji středoškolskou hlavu). Rozhodně se mi tyto krátké eseje moc líbily, vtipně a výstižně napsané s nějakým tím materiálem na následné přemýšlení navíc. Moc se mi líbí Ecova idea Antiknihovny, to, jak cestoval s lososem, i jak používat při psaní tři tečky. Knížka se čte rychle a dobře, eseje nejsou zdlouhavé ani nudné. Rozhodně doporučuji.

25.12.2017

Těšila jsem se na tuto knihu jako malá. Profesora Eca zbožňuji a mám již mnoho knih od něj doma. Chválím Argo za skvělý přebal. Čekala jsem opět silnější bichli jak to u Eca bývá, ale tato jednohubka o 195 stránek, vás s jemným filosofickým nadhledem zavede do všedního života a problematiky, každého z nás. Tato kniha je velmi jednoduché čtivo na rozdíl od některých děl, které Eco stvořil. Vtipně popsaná různá velmi krátká témata, na jednu stranu mě donutila se zamyslet, ale zasmát jak pravdivé to v samotném životě je. Témata jsou různá nevšední, po Jak se stát maltézským rytířem či jak se držet instrukcí, jak jíst zmrzlinu, jak nemluvit o fotbale, jak používat tři tečky, jak nepoužívat mobilní telefon. Čtěte, zamyslete se, zasmějte se. Je to opět skvělé dílko od skvělo mistra všech dob, úplně jiného charakteru, než jsem od profesora Umberta Eca zvyklí.

26.11.2017

Příjemné čtení na večer, lehoučké a úsměvné.