Jak chutná moc
Ladislav Mňačko
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15743/bmid_jak-chutna-moc-3on-15743.jpg
4
541
541
V politickém románu Jak chutná moc vypráví autor příběh státníka, socialistického státníka, jehož životní cestu přehlíží v den slavnostního pohřbu státníkův přítel, oficiální fotograf. V průběhu ceremoniálu si klade jedinou otázku: Co způsobilo, že se tenhle »velký mrtvý« dokázal v několika málo letech proměnit z živoucího a planoucího bojovníka v charakterovou trosku, v odosobněný sklerotický typ funkcionáře, posedlého už jen sebou samým, svou pozicí, svou mocí? Vášnivě horečně napsaná kniha, líčící nesmírně drastické epizody z let minulých, vyšla poprvé v roce 1967. A přesto je dnes znovu až děsivě aktuální…... celý text
Romány Literatura slovenská
Vydáno: 1990 , Československý spisovatelOriginální název:
Ako chutí moc, 1967
více info...
Přidat komentář
Fotograf Frank vypráví příběh z části smyšlený a z části i podle skutečné události. Frank má poslední úlohu vůči svému bývalému příteli a zároveň vysokému státníkovi - komunistickému funkcionáři a to: pořídit pár fotek ze státního pohřbu. Tato kniha byla před revolucí u nás zakázaná, nyní jsem jí objevila v podobě aknihy. Líbí se mi autorův styl vyprávění a je dobře, že tyto knihy nám již nejsou zatajovány a cenzurovány. Ať se naše generace dozví, co nám státníci tajili, ať se dozví současná generace, co nám bylo odepíráno, určitě doporučuji.
Tuto knihu jsem začínal číst s tím, že jsem si myslel, že se jedná o zcela nový román. Vůbec mne nenapadlo, že od jejího prvního vydání uplynulo více, než 50 let. Po pár stránkách mě to trklo a říkal jsem si, to je nějaký dobrý. Zašel jsem na DB knih a to bylo veliké překvapení!
Styl jakým je tento román napsaný je nadčasový a od prvních stran mne velmi zaujal. Příběh je vyprávěný z perspektivy fotografa, který popisuje život vysoce postaveného politika, jeho cestu na úplný vrchol, a postupný rozpad jeho osobnosti, až se z něj stane doslova žijící mrtvola. Celkově to působí takovým hodně skličujícím dojmem a zároveň je strašně obtížné s takovým člověkem vnitřně soucítit. Prostě to nejde. Bohužel mi tohle připomíná i jednoho velmi známého českého politika.
Tohle je kniha, kterou stojí za to si přečíst. Je to kniha nadčasová a podle méhé názoru velmi dobře popisuje proměnu člověka, který ztratil kontakt se svým nitrem a jeho jedinou touhou se stal boj o moc. Knihu bych doporučil všem čtenářům, kteří mají rádi příběhy o vnitřní proměně lidí. Proměna vylíčené v této knize není pozitivní, ale život není pohádka a občas je dobré si zamyslet nad tím, zda to za čím se ženeme, není jen hezky vypadající cesta do pekla. Dávám 5 hvězd.
Fotograf, bývalý kamarád zemřelého státníka,vypráví o jeho životě. O
"normálním" člověku, který se změnil, když začal stoupat do výšek. O jeho chování, vůči lidem a o strachu, který každou moc provází.
Knihu jsem četla poprvé někdy ve dvaceti, možná trochu dříve. Tehdy to byla zakázaná literatura. A udělala na mne obrovský dojem. Teď mi bude za chvíli čtyřiašedesát a musím říct, že mnohokrát, opravdu mnohokrát, v průběhu těch čtyřiačtyřiceti let jsem si na tu knížku vzpomněla. Je to neveselý příběh, ale hodně poučný a hodně k zamyšlení. Doporučila jsem k přečtení svým dospělým dětem a doporučuji všem.
Dlouho a dlouho jsem se chystal knihu přečíst. Až nedávno vyšla jako audiobook a tak jsem neváhal. Není to veselé čtení, ale hodně poučné a nutící k zamyšlení. Kam až člověk může (morálně) klesnout a je to skutečně ta "moc", jenž žene kupředu ? A hlavně, jak by se člověk v podobné situaci zachoval ? Smekám klobouk , pane Mňačko.
Jak chutná moc jsem dočetl už podruhé. Je to kniha, ke které já záhodno se vracet, má stále co říct a co hůř, je vlastně stále aktuální. Což je děsivé.
Přečteno během dovolené u moře. Naprosto skvostný zážitek mi přichystala tato kniha. Nadčasová kniha. Moc opravdu chutná.
Mňačko za jedna, kor v době vydání...
Vidíme to dnes a denně. Proč Ti schopní muži ve státní správě neuplatní svoje jedinečné dovednosti v soukromé sféře? Proč se tak klepou o svůj flek a po neúspěchu se zjevují na jiném stejně "nedoceněném" místě?
Moc chutná tak moc, že jí postižení obětují kamarády, rodinu, zdraví, svědomí a nakonec i život. Dobře jim tak a pán Bůh s námi.
Skvělá obálka nového vydani.Tohle je opravdu román s přesahem do jakékoliv doby.Neskutečně povedený popis člověka a jeho proměny formou vyprávění bývalého přítele.
Úchvatně děsivé, (pravděpodobně) dost realistické svědectví o tom, co s lidmi dělá moc, bez ohledu na to, jací byli v dobách, kdy žádnou moc neměli. Podivuji se, že taková kniha v roce 1967 vůbec mohla vyjít.
Nedržet v rukách výtisk přímo z osmašedesátého, těžko bych dokázala uvěřit roku vydání tohoto pokladu. Autor kdesi zapomněl cenzurou vytvořené rukavičky a nebál se kritizovat nejen režim jako takový, ale shodil i obrovské břímě společenské kontroly existující dodnes a vrhnul se do nebezpečných vod boje o moc a o její udržení. Jak člověka zcela ovládne, hraje si s ním, až vyplivne sousto úplně jiného použitého ohryzaného kusu paranoidní rozklepanosti. Žasnu nad každou myšlenkou odcházení z veřejného života i z vlastní duše, z osamění i smíření. Ach, jak nadčasové a jak všespolečenské téma nám předhodil, bez příkras a hlavně beze strachu! Hluboce smekám. A smekala bych i kdyby se tento protimocenský "manifest" zrodil za současných demokratických časů, neb je stále ostrý jak dýka a vetnul by osten vzteku do nadutosti nejednoho mocipána.
Skvela sonda do promen lidskeho charakteru a do historie komunismu u nas. Mohlo by to byt ctivejsi, dost mi trvalo se zacist, ale i tak 4 hvezdy.
Ano, moc chutná opravdu moc.
Na tom katafalku jednou budou i všichni ti dnešní mocní, neomylní, všeho schopní, přesvědčení o tom, že to přece dělají ne pro sebe, ale jen a jen pro blaho lidí.
V tomto poselství je útlá Mňačkova knížka skutečně nadčasová.
Jsou knihy, které, zdánlivě zapomenuty, se opět objevují na scéně. A vždy jen v dobách takříkajíc rozkolísaných...
Podle mne povinná četba pro kohokoliv, kdo se chce vcítit do toho, co to znamená ocitnout se v soukolí moci.
Mňačko patří k mým oblíbeným autorům knihu jsem četl kdy byla zakázaná Mňačko byl u soudruhů v nemilosti. Objevil jsem ji v knihobudce a dokonce vydání z roku 1968, divná doba fronty na knihy už se nestojí, protože kvalitní už vycházejí málo a kvalitní četba se vyhazuje z knihovny :-). V knize je dobrá pasáž jak pozvou soudruzi švédského diplomata na lov pstruhů, ale do chovné stanice pstruhů, švédský diplomat , odvětí jsem rybář ale ne vrah a odejde. Soudruzi často svým zahraničním soudruhům rádi připravovali nevšední lovecké zážitky, Fidel Castro si v roce 1972 přijel zastřílet na Slovensko chráněné kamzíky.
Psychologie postav je to, co na díle oceňuju nejvíc, je jasnozřivá, do nejmenšího záchvěvu odstíněná, propleteně černobílá, a to vše na velice malém prostoru, majstrštyk. Reportážní způsob vyprávění mě nudil, ráda bych více přímého děje, akce, materiálu pro to rozhodně nebylo málo. Jak už zmíněno, vyprávění z různých úhlů pohledu by taky stálo za to. Strnulost děje, vlastně až esejovitý charakter knížky, podle mě způsobuje, že se dílo jeví strašně zastarale, což se tluče s jeho nadčasovým posláním, a dost mu tím ubližuje. Bohužel. Slovenština je úžasná (pol'ovačka, sopliak, sral'ka). „Máš stále pekné kozliatka..." Přesně to bych toužila slyšet v romantické chvilce těsně po probuzení. :-D
Autorovy další knížky
| 1968 |  Agresori |
| 1968 |  Ako chutí moc |
| 1997 | Někdo mě chce zabít |
| 1994 | Gigant aneb Tajemství ostrova věčné lásky |
| 1966 | Jizvy zůstaly |
No jasně, výborné je to. Už i proto, že je to psáno opravdu objektivně. Bez nějakého napadání. Vlastně až tak trochu jako obhajoba? Jsou mocní nešťastní? Chtěli by být mocní, kdyby věděli, co bude následovat? Nebo je moc tak opojná, že ztrátu sama sebe by za ni vyměnili, i kdyby naprosto přesně věděli, jak dopadnou? Jak vlastně chutná moc?
„Fanatismus za dobrou věc může lehce přerůst v útlak a zločin.“