Jak číst literaturu jako profesor
Thomas C. Foster
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278994/bmid_jak-cist-literaturu-jako-profesor-ro6-278994.jpg
4
40
40
Revidované a aktualizované vydání klasického Fosterova průvodce. Ačkoli si spoustu knih můžeme užít čistě jako příběh, často v nich najdeme i hlubší literární významy. Kniha Jak číst literaturu jako profesor nám pomůže tyto skryté pravdy objevit a pohlédnout na literaturu očima profesionálního čtenáře, univerzitního profesora. Co znamená, když postava jede po prašné silnici? Když nabídne svému společníkovi nápoj? Když zmokne v náhlé průtrži mračen? Thomas C. Foster pojednává o hlavních literárních tématech a modelech, vyprávěcích prostředcích a formách, a představuje nám literaturu jako svět, kde cesta znamená hledání, sdílený pokrm svaté přijímání a déšť, ať už očišťující, nebo ničivý, není nikdy pouhou sprchou. Revidované vydání obsahuje nové kapitoly, předmluvu a epilog a rovněž aktualizované výukové body, které Foster za posledních deset let vypracoval.... celý text
Literatura naučná O literatuře Učebnice a slovníky
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
How to Read Literature Like a Professor, 2003
více info...
Přidat komentář
Podozvedal som sa zas niečo nové, nad čím som sa doteraz príliš nezamýšľal, čo je na škodu veci, asi, ako dlhoročný vášnivý čitateľ musím priznať. Pán profesor mi ukázal, ako si všímať a nachádzať miesta s výskytom literárnych húb.
Podobné hodnocení jako "Číst romány jako profesor". Navíc jde trochu do obecnosti.
Psaní není soptění okamžitých nápadů. Psaní je řemeslo.
Jak už zde bylo řečeno, Foster v této knize pracuje většinou s americkou literaturou (s několika vyjímkami, významné místo přenechává např. antice). V tom nespatřuji větší problém, protože americká literární historie je dostatečně obsáhlá, a autor zde zmiňuje z velké části u nás zavedené autory, a ti, které by čtenář nemusel znát, jsou mu představeni. Vůbec nejčastěji hovoří o modernistech, které známe: Joyce, Eliot, Woolf(ová). Je ovšem i určitý důvod, proč mluví právě o nich. Krom toho, že k nim Foster očividně chová vřelý vztah, také nejlépe vyhovují jeho úmyslům. Foster totiž vykládá literární díla stále jedním způsobem: hledá v nich symboly a další figurace. Když mluví o Joycovy či Eliotovy, vychází mu to, protože právě tito autoři se symboly pracovali. Jenže to je jen jeden z možných způsobů, jak dílo interpretovat. A protože tomuto způsobu se meze nekladou, jelikož pracuje s intertextualitou a má neomezené zdroje, Fosterovy závěry působí někdy prostě směšně, například když na straně 249 mluví o zranění Jakea z Hemingwayovy Fiesty.
Na druhou stranu zde autor svým čtenářům velmi efektivně ukazuje, jak pozorovat vývoj postavy uvnitř literárního díla a chápat či si zdůvodňovat, proč se určitý příběh odehrává tak, jak se odehrává.
Fosterova kniha na mne udělala dojem velmi čtivého průvodce po čtení, který ocení především laici, kteří se teprve seznamují s literární teorií. Obsah knihy je omezený, rozhodně se nezabývá větším množstvím teorií četby a literatury, nicméně chápu, že to ani nebyl záměr. Psát v ní třeba o strukturalismu by nejspíš moc smyslu nedávalo.
Ještě jedna poznámka na závěr: čtenáři, nenechte se odradit autorovou zbytečně dlouhou předmluvou a úvodem, který připomíná spíše upoutávku a nejvíce v něm Foster hovoří o to, že středoškolští učitelé v americe jsou super, protože studentům dávají přečíst jeho knihu. Po tomto úvodu se všechno jen zlepší.
Nevěřila bych, že se naučná kniha dá napsat tak čtivě, svěže, vtipně, s nadhledem. Ke konci už jsem sice byla zahlcena množstvím symbolů a literárních děl, o kterých autor v knize mluví, ale zároveň mi byl ten chlápek čím dál sympatičtější... způsob, jímž komunikuje se čtenářem, se mi vážně líbil. Mít nějaký kurz u nás, neváhám a přihlásím se. A myslím, že ač píše převážně o dílech z Británie a USA, způsob čtení, který doporučuje, využiju i já, která čtu převážně česká díla.
Jak řečeno už níže, je to zábavný průvodce především anglosaskou literaturou, což je zřejmé při pohledu na odkazovaná díla, ale i v dovětku, mezi sedmdesátkou doporučených autorů (prozaiků, pár básníků) v komentovaném seznamu, včetně jejich vybraných děl, je přesně čtveřice těch, kdo nevládli angličtinou jako rodilí mluvčí: Homér a Sofokles, Kafka a Nabokov. Zajímavý je také úzký výběr (přesně čtyř) "mistrovských děl", ke kterým musí čtenář klopotně dozrát: Nadějné vyhlídky, Odysseus (Joyceův), Sto roků samoty a Šalamounův čas.
Takže s ohledem na byť široký absolutně, vlastně úzký umělecky, analyzovaný literární svět je to pro nás doma vážně dost ochuzené. Ale obecně platné postřehy tam samozřejmě jsou (mj. všude v literatuře se opakují myšlenky z bible, Shakespeara a pohádek), krom toho si čtenář připomene synopse třeba antických děl, která běžně nečte.
Kniha by se přesněji měla jmenovat "Jak číst literaturu jako americký profesor". Jednak se autor zaměřuje hlavně na anglosaskou literaturu (pochopitelně, je to profesor anglické literatury, v českém prostředí je ale škoda, že mnoho textů, které zmiňuje, u nás nebyly přeloženy a málokdo je zná), jednak je takový "americký" i jeho vypravovací styl a humor. Což vůbec není špatně. Při čtení jsem se úplně viděla v posluchárně na Michiganské univerzitě jak poslouchám pana profesora Fostera a s ostatními studenty si lámu hlavu, jestli v téhle povídce déšť znamená prostě déšť, nebo něco jiného. A o to právě jde, nemusíte s ním souhlasit, důležité je, že vám v knize ukáže, jak si při čtení na dílo vytvořit vlastní názor, a dá vám několik užitečných rad do začátku.
Pro koho je kniha určena? V podstatě pro každého, koho její název zaujme natolik, že po ní sáhnou. Je zábavná a čtivá.
Opravdu užitečná ale bude pro studenty literatury, kteří mají pocit, že na to ještě tak docela nekápli, a nebo si chtějí rozšířit obzory.
Štítky knihy
anglická literatura čtenářství pro začínající čtenáře literární náměty interpretace literárního dílaAutorovy další knížky
| 2014 |  Jak číst romány jako profesor |
| 2016 |  Jak číst literaturu jako profesor |
| 2017 | Jak číst film |
Takovou poklonu, jakou autor v předmluvě skládá americkým středoškolským vyučujícím angličtiny, by si rád vyslechl nejeden český češtinář! Věděli jste, že v anglosaských zemích se na SŠ probírají pouze Shakespearovy tragédie, a ani jediná komedie? Zajímavé! Symbolika deště, no nevím. Doporučuji: kapitoly o okřídlených motivech z antiky (mj. v americké próze II. pol. 20. stol.) a ze Shakespearea (s řadou známých citátů, útěcha za nesehnatelného Hilského publikaci). Pasáže o Bibli jsou o něco méně důkladné, ale interpretace Hemingwayova Santiaga jako kristovské postavy je fascinující. Jinak upřednostňuji Fosterovu práci o románech. Je koncentrovanější.