Jak Irové zachránili civilizaci
Thomas Cahill
Vyprávění jednoho z významných znalců irských dějin o činnosti irských mnichů a písařů při ochraně západního písemnictví a tvorbě středověkého evropského myšlení.
Literatura světová Historie Vzdělávání, školství
Vydáno: 1998 , PragmaOriginální název:
How the Irish Saved Civilization, 1994
více info...
Přidat komentář
Po slovech samotného sv. Patrika jsem sáhnul s odstupem let po opravdu povedené knize Thomase Cahilla. Říkal jsem si, že tehdejší původní komentář bude chtít revizi či doplnění, ale asi není moc potřeba. Jeho znění je v komentářích níže.
Doplnit snad můžu jenom to, že optikou let jsem si o to víc užil souvislosti a vyprávění o působení irských mnichů, v čele s Patrikem, Columbem, Kolumbánem a Aidanem. Irští potulní mniši mimochodem došli až na Modrou u Velehradu, pomohli Karlu Velikému stát se strůjcem první renesance a taky po sobě zanechali třeba nádhernou knihu z Kellsa. A především byli přehlíženým, zato velmi důležitým, azylem, díky němuž dokázala Evropa znovu objevit vlastní kulturu.
Cahill tyhle příběhy, propletené s keltskou kulturou, souvislostmi, vtipem, odkazy či dokonce přepisy, předkládá velmi čtivě. Jako se píše v anotaci. Je to, jak píše Thoma Keneally, čtení podmanivé a přitom nenásilně odborné.
Nadčasová kniha. Tato publikace, jejíž autor zemřel v roce 2022 (téma č.v.), je o přechodném období mezi pádem Římanů a prvních okamžiků středověku, kdy Irská výspa přijala za své staré filozofy i nový světový řád řízený ve jménu Krista. Tato syntéza nám zachovala mnohé vědění, které by dnes bez snahy písařů a mužů víry bylo naprosto neznámé. Neznali bychom Vergilia, Tacita či Ovidia. Čtení, které postupem času čím dál víc popisuje zašlapávání Irské výlučnosti pod botou barbarů, kteří již nebyli Barbary zůstává rozum stát. Doporučuji.
četl jsem v době prvního vydání českého překladu, téma mne velmi zaujalo (vždyť si tu knihu pamatuju po 25 letech!) , ale populární způsob podání mi nesedl
Ačkoli trpím silnou skepsí k Američanům píšícím o evropských dějinách, Cahillova kniha byla sympatickým čtením o raně středověkém Irsku a jeho cestě za vzdělaností i křesťanským náboženstvím. Nejen v tom druhém je ostrov velmi specifický. Poměrně velkou část knihy sice zabírá rozpad Říma, což bylo lehce matoucí, ale autor se pak vyváženě, hluboce a s nemalou dávkou humoru zabývá významnými osobnostmi v čele se sv. Patrikem a celkovým vlivem Irska na znovuzrození vzdělanosti na kontinentě. A jistě tahle studie zapůsobí na čtenáře, aby tiše poděkoval ostrovu, který přes svou malost udělal velmi mnoho.
Autorovy další knížky
1998 | Jak Irové zachránili civilizaci |
2008 | Mysteria středověku a počátek moderního světa |
2009 | Plavby po tmavě vínovém moři |
2010 | Dary židů |
2013 | Vytoužené dávnověké pahorky |
Upřímně řečeno, kniha mě spíše zklamala. Samotné téma se zdá velmi zajímavé - Christianizace Irska a s ní spojená transformace raně středověké evropské společnosti, evoluce monasticismu, kontinuita antické vzdělanosti a umění.
Ovšem autor věnuje nastíněnému obsahu výrazně menší část textu. Mám také dojem, že kniha se nadměrně často opírá o citace z umělecké literatury. Vím, že nejde o odborný text, přesto mi vadí některé (snad až příliš sebevědomě prezentované) nepodložené závěry (zřejmě ne vždy nutně chybné).
Největší problém mám pak s autorským stylem (už samotný název knihy je poněkud nadnesený). Cahillův způsob psaní naznačuje umělecké ambice a místy zdůrazňuje spíše autorovu inteligenci a sečtělost na úkor obsahu. Jazykový projev mi připomíná některé knihy Martina C. Putny, jehož (na můj vkus až příliš ambiciózní) autorský styl mi také nesedí...