Jak jsem plul ke královně Severu

11.03.2024

U Malého prince, tak i u knihy Jak jsem plul ke královně Severu, udělal předešlý režim dle mého chybu a zařadil mylně tuhle literaturu do sekce četby pro děti...
Drsné - chladné báje, pověsti, příběhy jsou protknuty celou knihou. Smutné, nešťastné, trudomyslné, zamilované, třpytivé, oplakávané... Vlastně to jsou takové antické báje v severském hávu, u kterých je pointa většinou ledově mrazivá. Jako třeba u "pohádky" Trubač, která je velmi krátká a úderná...

Trubka sladce strážce zmámí,
smutkem skončí všechny klamy...

25.09.2022

Při čtení této knihy mi došlo, proč se mi tak strašně špatně četla jako malé holce. Jedná se sice o lotyšské pohádky, báje a mytologii, ale také o úseky z historie Lotyšska jako byla například násilná christianizace. Vyprávění je často dost toporně napsané - nebo možná mizerně přeložené. Některé příběhy mají hlubší poselství s filozofickým přesahem a myslím si, že je snad ani dítě nemůže pochopit. Jiná vyprávění zase oplývají přemírou krkolomných popisů a přirovnání psaných až přehnaně rozkvetlým jazykem a to mě chvílemi úplně tahalo za uši. Velkým plus jsou krásné ilustrace. Celkový dojem z knihy je trochu rozporuplný, ale rozhodně se přikláním k názoru, že to není čtení pro malé děti.

17.01.2022

Tahle kniha je pro mně významná tím, že je hodně spjatá s dětstvím, kdy nám předčítala mně a sestře mamka. Pro mně čtení knih a hlavně pohádek před spaním mělo svoje nepopsatelné kouzlo, po kterém se krásně usínalo a říše snů byla nadosah. Krásné. I když neobvyklé pohádky.

19.01.2021

Budu se opakovat, ale neudržím se abych nepřidala další komentář, protože tato kniha si podle mě zaslouží, aby se k ní přitáhla pozornost. Ne, nejsou to pohádky. Jsou to nadčasové příběhy, které chtějí čas. U knih je to vždy subjektivní, někdy se mineme v očekávání, někdy stylu, nebo tématu. Tyto příběhy nejsou pro děti. A nedávají nic na zlatém podnose. Většinou jsou hrozně smutné. O ztrátách, lhostejnosti, krutosti. O smrti. Ale vždy v nich je i naděje a láska.
Co se mě týče, úpřímně jsem se divila, že u nás tato kniha vyšla v roce 1983, protože už první tři povídky jsou docela buřičské. Ale bohudíky asi cenzorům připadaly neškodné.

03.05.2020

Tak krásná a neprávem opomíjená kniha plna poetických netradičních pohádek, spíše snových obrazů.

05.04.2018

Osobně jsem jako malá tu knihu nesnášela. Až v pubertě jsem jí teprve přečetla celou. Je opravdu trochu depresivní a pochmurná. Přesto ilustrace jsou nádherné.
Malýmu jí rozhodně nebudu dávat ke čtení i když v knihovně ji má.

02.04.2018

Kniha se mi moc líbila a určuje doporučuji tuto knihu pro děti. Ilustrace v knize jsou nádherné.

„Opravdový život je veliký jako celý svět a vysoký jako nebe!“

25.11.2017

Od dětství ji miluju.. Nádherná..

21.04.2017

Ke knize jsem se dostala už jako dospělá,koupila jsem i v antikvariátu,spěchala jsem na vlak a zaujaly mě nádherné ilustrace. Říkala jsem si-no co,pohádky,to se vždy hodí,když tak ji někomu dám.
Začetla jsem se do ní ještě ve vlaku a uvědomila jsem si hned po pár stránkách,že pohádky pro děti to asi nejsou a že ji nikomu nedám. Dodnes je to jedna z mých nejmilovanějších knih..Snad pro ten smutek,kouzlo a fantazii..a moudrost

Moc jsem se na knihu pohádek, zdálo se krásně mytologických, těšila, ovšem po první ani ne dočtené pohádce jsem knihu odložila.
Nemohla jsem ubránit pocitu, že se v pohádce nanápadně objevují prvky socialismu (z mého srdce tryskalo rudé světlo, Mladá síla - jméno loďky, Kraj klidu a sytosti, ten proslov Tlouště.. ) Dost mi to tu první pohádku pokazilo, nehledě na autorský styl psaní, který mi také moc nesedl.
Škoda, těšila jsem se..

29.01.2014

Četla jsem to jako ranný puberťák a musím uznat, že většinou to bylo hodně depresivní čtení, nicnémě příběhy měly neodolatelné kouzlo, byly dost temné , naturalistické a melancholické, přesto a možná právě proto jsem to dohltala až do konce - vícekrát. Pro nás je celkem těžké pochopit severskou duši. Dnes bych to spíš zařadila do žánru fantasy než do pohádek.

28.10.2013

Pohádky to rozhodně nejsou, spíše takové pohádkové příběhy pro dospívající, četla jsem to ve třinácti a dodnes si pamatuji, jak jsem z některých byla docela vykolejená a těžko je chápala, v některých jsem i nesouhlasila a dodnes nesouhlasím s autorem, některé mě fascinovaly i právě tou atmosférou. Paralelu bych ale spíše viděla s Andersenem a třeba pohádkou O zimní královně.

01.10.2013

Skalbeho pohádky mi učarovali ještě jako dítěti, a to díky nádherně imaginativním ilustracím. Věřte, že tak povedeně ilustracemi ztvárněných knih se povede za desetiletí možná tak deset.
K četbě těchto pohádek, občas spíše balad. jsem se dostal až později. Je pravda, že ne všechny mne nadchly, ale tady vůbec nejde o to být unešen dějem, ale snovou atmosférou, v které se většina z nich odehrává. Je to spíše sen uvedený do literární podoby. Krásné jsou popisy Lotyšské krajiny, venkova i lidí a zvyků, jež mají.
Pokud bych hledal paralelu ke Skalbeho dílu, asi by mě napadly pohádky Oscara Wilda. Dalo by se říci, že komu se líbí jedno, bude se mu líbit i druhé.