Nové komentáře u knih Kárlis Skalbe
Jak jsem plul ke královně Severu
„U Malého prince, tak i u knihy Jak jsem plul ke královně Severu, udělal předešlý režim dle mého chybu a zařadil mylně tuhle literaturu do sekce četby pro děti...
Drsné - chladné báje, pověsti, příběhy jsou protknuty celou knihou. Smutné, nešťastné, trudomyslné, zamilované, třpytivé, oplakávané... Vlastně to jsou takové antické báje v severském hávu, u kterých je pointa většinou ledově mrazivá. Jako třeba u "pohádky" Trubač, která je velmi krátká a úderná...
Trubka sladce strážce zmámí,
smutkem skončí všechny klamy...“... celý text
— Leona333
Jak jsem plul ke královně Severu
„Při čtení této knihy mi došlo, proč se mi tak strašně špatně četla jako malé holce. Jedná se sice o lotyšské pohádky, báje a mytologii, ale také o úseky z historie Lotyšska jako byla například násilná christianizace. Vyprávění je často dost toporně napsané - nebo možná mizerně přeložené. Některé příběhy mají hlubší poselství s filozofickým přesahem a myslím si, že je snad ani dítě nemůže pochopit. Jiná vyprávění zase oplývají přemírou krkolomných popisů a přirovnání psaných až přehnaně rozkvetlým jazykem a to mě chvílemi úplně tahalo za uši. Velkým plus jsou krásné ilustrace. Celkový dojem z knihy je trochu rozporuplný, ale rozhodně se přikláním k názoru, že to není čtení pro malé děti.“... celý text
— 666Jitka
Jak jsem plul ke královně Severu
„Tahle kniha je pro mně významná tím, že je hodně spjatá s dětstvím, kdy nám předčítala mně a sestře mamka. Pro mně čtení knih a hlavně pohádek před spaním mělo svoje nepopsatelné kouzlo, po kterém se krásně usínalo a říše snů byla nadosah. Krásné. I když neobvyklé pohádky.“... celý text
— Kontryhelka
Jak jsem plul ke královně Severu
„Budu se opakovat, ale neudržím se abych nepřidala další komentář, protože tato kniha si podle mě zaslouží, aby se k ní přitáhla pozornost. Ne, nejsou to pohádky. Jsou to nadčasové příběhy, které chtějí čas. U knih je to vždy subjektivní, někdy se mineme v očekávání, někdy stylu, nebo tématu. Tyto příběhy nejsou pro děti. A nedávají nic na zlatém podnose. Většinou jsou hrozně smutné. O ztrátách, lhostejnosti, krutosti. O smrti. Ale vždy v nich je i naděje a láska.
Co se mě týče, úpřímně jsem se divila, že u nás tato kniha vyšla v roce 1983, protože už první tři povídky jsou docela buřičské. Ale bohudíky asi cenzorům připadaly neškodné.“... celý text
— Atanone
Jak jsem plul ke královně Severu
„Tak krásná a neprávem opomíjená kniha plna poetických netradičních pohádek, spíše snových obrazů.“
— camelopardus
