camelopardus komentáře u knih
Tak to byl za mě velký průser. Pasáže z minulosti byly uvěřitelné a zajímavé, degradace a úpadek osobnosti do závislosti dobře popsaný. Ale líčení současnosti bylo tak nesmírně kýčovité - jak už pár lidí níže napsalo: červená knihovna pro velmi nenáročné čtenáře...
Paní Lednická opravdu umí. Historii má zmáknutou, vše krásně propracované a absolutně neděli postavy na černé a bílé - ty různé úhly pohledu velmi oceňuji.
Po dlouhé době uvěřitelné dialogy,pocity, reakce. Postavy nejsou černobílé, ale každá má, jako v běžném životě, své klady a zápory. Poslechnuto jako audio na ČRo nadšeně na jeden zátah.
Překvapilo mě, že ač měla knížka ideologický podtext poplatný době, velmi šetrně, takřka něžně a neposměšně v ní komunistický autor píše o náboženských tradicích. Co se protlačování politické ideologie do dětské knihy týče, probíhá ta masáž podobně i dnes (tak jak píše níže Gabra03), jen to ideologické téma se změnilo... Oceňuji velmi pěkný a poučný popis života na vesnici v 19. století.
Celkem útlá knížka plná emocí a obrazů začátku 20. století. Film po přečtení knihy působí jako nevydařené povrchní kočičí zlato.
Nádherně napsáno i dokonale zpracované audio provedení.
Rozhlasové drama v režii Hany Kofrankove s úžasným obsazením bylo uchvacující.
Reklama na Tesco (viz koment níže), vodku a lidské teplo. Přestože je tam pár věcí dost přestřelených a občas se objeví i nějaká logická chyba, tak se mi kniha moc líbila.
A já v tom vidím marnost honby za penězi. Z příběhu vyplývá, že si manželé žili dobře a neměli nedostatek. Ale chtěli se mít lépe - důvodem odjezdu do Ameriky nebyla tedy nouze a těžké životní podmínky, ale touha žít si nad poměry. Dnes těžko představitelné podmínky odloučení, kdy si partneři mohli psát jen s pomocí krajana a poté zůstat léta bez jediné zprávy o sobě. Z příběhu také vyplývá, že Hordubal by v Americe zůstal klidně déle, ale odjet musel. Touha po blahobytu způsobila, že přišel naprosto o vše - čekal snad, že dcera po osmi letech skočí kolem krku pro ni cizímu člověku? Že manželka bude trpělivě čekat, aniž by měla zprávu, zda je její muž ještě vůbec naživu?
Tento obraz je vidět často i dnes: nestačí nám, co máme, honíme se za lepším životem a přicházíme o to nejdražší....
1) Nedoceněnost Mendela.
2) Reklama na L. Janáčka
3) Problematika achondroplaziků.
4) Populární podání genetiky pro lajky
5) Beznaděj, deprese....
Kniha je sice dobře napsaná, ale za tu černotu, kterou ve mně rozlila, (a taky za ošklivou obálku) nejsem schopná dat více než 3 hvězdičky.
Neskutečně silná atmosféra. Něco, co cítím i s odstupem času a co mě táhne zpět.
1) Kniha mi dala krásnou naději, že i v 90 letech může být člověk ještě tak vitální.
2) Ač začátek působil dojmem chlípnosti, styl psaní mě natolik zaujal, že jsem pokračovala ve čtení a nakonec se z toho vyvrbilo půvabné, vtipné a poetické dílko.
Jedná z mála knih, které jsem i po několika pokusech nebyla nikdy schopna dočíst. (Dostala jsem ji ve druhé třídě za vysvědčení...)
Tuto knihu jsem dostala v první třídě ve škole za prospěch. Přečetla jsem ji asi hned první den a pak ještě několikrát. Některé detaily si pamatuji dodnes: Cesta "lesem" za Jelínkem, Jelínková malinová šťáva v malých kalíšcích, barevné vánoční koule, krabice s tátovými fotkami, "pavlačky"... :-)
Zpočátku jsem už chtěla knihu odložit - ten nekonečný bolestný tón a do zblbnutí opakovaný generalizovaný vzorec "žena je laskavá, téměř svatá oběť, muž je pouze hovado bez kousku citu". Ale pak nastal obrat a kniha změnila směr. Postavy přestaly být černé a bílé, dostaly mnoho odstínů a barev. Propracování mladších generací mě zaujalo o to víc. Takže jsem ráda, že jsem knize dala šanci. :-)
Kniha mě naprosto nadchla - za mě oduševnělé dílo s věrohodnými postavami i dialogy. Navíc úžasný styl podání ve formě audioknihy.
1) + Způsob nechronologického vyprávění se mi líbil - bylo třeba více přemýšlet a nejen bezduše konzumovat.
2) + Historické zmapování místa cením vysoko, přestože si nepotrpím na popisy brutálního válečného zacházení s lidmi, neměli bychom na druhou stranu před nimi zavírat oči.
3) + Oceňuji také spoustu zajímavých myšlenek, kterými je kniha prošpikovaná.
4) + Zaujala mě i pozvánka do světa lidí s OCD - celkem peklo.
5) + Poukazovat na nechutnou moc médií je také třeba.
6) - Klišé nad klišé, postavy černé nebo bílé, až karikaturní, jako opsané z laciného filmu (viz Ivanka a další).
7) - Vyšetřování probírané dennodenně v hlavních zprávách (tento nešvar je ale běžný i v jiných detektivkách)
8) - Přehnaná stádovitost obyvatel vesnice.
9) - Ten úplně od boku vystřelený konec + pohnutky vedoucí k zločinu - Ach jooooo....
To vše působilo nevěrohodně a propracovanost knihy v mých očích snížilo na laciný brak a zbytečně znehodnotilo. Ale jak vidno z předchozích komentářů, bez těchto extravagantních nevkusností by kniha nebyla tolik ceněna.
Krásná kniha plná poetických momentů, půvabných postav, osudových vztahů a zvláštních setkání. Tak ráda bych osobně potkala a obejmula lovcovu ženu, liberijského správce, tanzánskou běžkyni i sběratele mušlí....
Je třeba se obrnit proti Havlíčkově rozvláčnosti. Ač mám rozvláčné knihy ráda, zde mi to přišlo až příliš - ale možná to byl autorův záměr. Co se týče dialogů a psychologických rozborů, pak jsou zcela uvěřitelné a na svou dobu velmi moderní. I přes smutné a tragické situace, kterými musí Štěpánka projít, jsou pro mě Petrolejové lampy na rozdíl od Neviditelného rozhodně optimistické, a Štěpku jsem si pro její sílu, vitalitu a odhodlání úplně zamilovala.