Jak jsem potkal ryby
Ota Pavel
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/2582/bmid_jak-jsem-potkal-ryby-vHk-2582.jpg
4
820
820
V svazku nazvaném Jak jsem potkal ryby (1974) Ota Pavel vědomě navázal na úspěšnou sbírku Smrt krásných srnců (1972). Opustil definitivně svět sportovců a sportu a vrátil se opět do krajin svého dětství a mládí – na Buštěhrad, na Berounku, k řekám, potokům a mořím. Hrdiny jeho povídek jsou opět členové jeho rodiny v čele s „povedeným tatínkem“, bratry Jirkou a Hugem, ale prim tu hraje příroda, ryby především, a hlavně pokora a úcta k člověku. Celek mistrovského literárního díla je návratem k pramenům „vody živé“ – a čtenáři odtud mohou spolehlivě čerpat energii a sílu k životu.... celý text
Přidat komentář
Jedním slovem - nádhera. To bylo tak krásně napsáno!
... Slunce je velký žlutý prášek od nebeských psychiatrů a podává se, aby se zahnal smutek a nastala nálada. Slunce je žlutý froté ručník, který nás sám utře, a jako fén, který nás vysuší. Slunce nám také skočí do srdce a ohřeje nám ho, když ho máme studené jak psí čumák...
Možná tím, že jsem strávila 25 let po boku zarytého rybáře, měla jsem pruty pomalu u postele a zažila přenádherná brzká rána u rybníka, kdy nad mlhou vykukuje sluníčko, všude mír a klid, příroda se probouzí a já se při vzpomínkách vracela do časů, kdy jsem se učila zaseknout, šermovat s prutem tak, abych neublížila sobě ani okolí, zakrmovat, manipulovat s navijákem tak, aby byl správně nastavený a v neposlední řadě hlavně vydržet být ticho ...pro mě nepředstavitelné utrpení, které mi zrovna ta probouzející se příroda vynahradila....pro mě byla kniha takový nostalgicky , přesto krásně vyplněný čas u vzpomínání nad tím vším co život dal a vzal. Ota Pavel umí neskutečně uklidňujícim způsobem vykreslit, či spíše vypsat, co všechno se dá u vody-a nejen tam-- zažít, naučit se a vzápětí pochopit. Žena rybáře se časem naučí i patlat se s krmením a
neremcat nad zapatlanou kuchyňskou linkou, umí navíjet naviják v právě uklizeném obýváku, kde v klidu překračuje pruty aniž by se jich dotkla, protože to nevadí, že s vysavačem zavadí o televizi, či jiné zbytečnosti, hlavně, že se nedotkne prutů.
Protože čas u vody se přece nepočítá....
Za mě 5 hvězdiček a kdyby to šlo, tak i víc.
Poslechnuto jak audio kniha se skvělým a procítěným přednesem Rudolfa Hrušinského, který je také rybář. Asi nejlepší povídka je Bílá míle, kdo nechodí na ryby nepochopí.
Jsem žena rybáře, mám syna rybáře.Jak rozumím paní Hermě:-) Ale není nad to trávit čas u vody, teče úplně jiným tempem. Nezáleží na ničem a zatím co ti moji rybáři furt něco koumají a spřádají taktiku, já si v klidu čtu, třeba zrovna tyto povídky. Vyvolávají ve mně nostalgii a mír a pokoj. Jsou nádherné. Teď jsem je zařadila jako příslib další sezóny.
Je v tom láska, poetika. Pokud jste rybář, je to přidaná hodnota. Autor vládne jazykem.
Nečekala jsem, že tolik let od maturity mě ještě potká povinná četba. Ale mám ráda knižní výzvy, a tak jsem se dostala i k této knize.
Kniha vypráví o autorově životě od dětství až po dospělost a zaměřuje se na jeho zálibu v chytání ryb a na všechny zážitky s ní spojené. Pro stejně zapálené musí být kniha příjemným zážitkem. Já tomuto koníčku neholduji, takže to ve mně příliš nezanechalo. Ovšem dokážu pochopit, že rybáři při tomto koníčku zažívají jistý druh volnosti a svobody.
Dávám plný počet hvězdiček, ačkoli rybářství jako takové je mi přímo odporné. Ryby holt maj smůlu, že jsou němé, takže při lovení mlčí. Každé jiné zvíře s darem hlasu by ale při té barbarské technice - zabodnutí háčku do pusy - řvalo tak, že by tento způsob lovu byl z humánních důvodů okamžitě zakázán. Ale holt, když se křik neozývá, tak si můžeme představovat, že to cukání ryby na prutu je velice romantické.
Asi nejvíce mě zaujaly části, které jsme viděli už ve filmu. Z nějakého důvodu jsou nejsilnější a nejzajímavější. Ten zbytek je takový vágní až o ničem. Za tu první část děkuji.
Krásná kniha, plná lásky a citu k přírodě. Radostí dětských let z okolí Berounky.
Úžasná kniha, plná citu, úcty a lásky k přírodě, řece, rybám. Působila na mě jako intimní vyznání autora. Zpočátku popisuje naivní dětská léta s takovou lehkostí a radostí, že jsem se rád zasnil a užíval si v představách chvíle u Berounky. Některé pozdější příběhy už tak lehké nebyly, radost trochu vymizela, láska a úcta k přírodě, ale ne. Kniha nenápadně nutí přemýšlet nad životem a co je důležité.
Krásné povídky ... Jsou velmi procítěné a byla jsem překvapená jak se dokáže vcítit a nádherné popsat ryby přírodu a lidi .. a život nejen svůj ... Jak krásné je souznít s přírodou...
Prave jsem knihu docetl, sedim a premyslim. Premyslim o zivote, o tom, co je podstatne. Dekuji za tuto knihu, je krasna. Clovek si uvedomi, ze neni potreba se az tak nekam hnat v teto uspechane dobe, ale je potreba zit a prozivat. Je evidentni, ze Ota Pavel reku a ryby miloval a tuto svoji lasku celou prenesl do teto uzasne knihy..
Inu, tak tak nějak poslední rest, který mi zbyl po maturitě mám definitivně za sebou. Restem rozumějte knihu, kterou jsem měl v plánu si v kontextu maturity přečíst (v seznamu byla Smrt krásných srnců, takže toto byla vhodná doplňková literatura), ale tak nějak jsem se k tomu nedostal. Inu, tak teď to konečně mám.
Sám jsem z toho překvapen, ale docela se mi to i líbilo. Povídky jsou velice lyrické, nostalgické, místy vtipné, místy smutné. (Deep jako prase, se tomu, myslím, říká.) Ale jejich společnou vlastností je, že jsou podivně uklidňující. Nevím, zda to souvisí se samotným hlavním tématem – rybařením, ale je to tak. Ač se čtou opravdu velice rychle (upřímně na tuto knihu stačí jeden večer), jsou schopny (i přes svou kusost) vtáhnout vás do děje a donutit vás zapomenout na to, že byste se měli učit sovětské právo a číst Manifest. A když už mluvím o totalitních systémech, nutno podotknout, že když uprostřed tohoto textu mimořádně citlivého na krásu přírody narazíte na jméno Adolf Hitler, nebo zmínku o esesácích, Terezínu a Osvětimi, je to velice… silné. Pavel se svým jednoduše užívaným jazykem prostě krásně předestřel kontrast idylického mládí s peklem, které v Evropě panovalo. Opravdu je to zajímavé počteníčko.
Některé povídky jsou přirozeně lepší jiné horší. Osobně se mi velice líbila poetika Bílých hřibů. Další skvělá je Můžou tě i zabít. Ano, její pointa je relativně primitivní, ale stejně je to krásná povídka. Nikdy patrně nezapomenu na dovětek Zloděje prutů a samozřejmě je mimořádně citlivý i Epilog.
Pokud někdy budete zbytečně napjatí, nervózní, nebo přetížení, všeho nechte, nalijte si… nevím, pivo, slivovičku, nebo víno a přečtěte si tuto sbírečku. I když nemáte rádi rybaření (například jako já), myslím, že by se kniha mohla líbit.
To je tak nádherná knížka! Naprosto mě dostala svou naivitou a barvitým popisem. Moc se mi líbí všechny toulky za rybami a strejda Prošek. Nikdy jsem vlastně k rybaření neměla blízko, ale po celou dobu čtení jsem po ničem jiném netoužila. ...je mi akorát líto, že autor trpěl duševní nemocí a že zemřel velmi mlád. Jo a některé pasáže jsou i velmi vtipné a autor využívá černý humor, který mám osobně velmi ráda. Závěrem bych chtěla dodat, že vůbec nevím, jak se zrovna mně taková kniha dostala do ruky, ale nelituji a vřele doporučuji.
Poetické vyprávění, trochu zkratkovité (asi vzhledem k okolnostem vzniku), ale příjemné čtení.
Štítky knihy
sportovní rybolov rybolov, rybářství, rybaření české povídky Berounsko klasická literatura
Část díla
- Bílé hřiby 1974
- Boty Made in Italy 1974
- Černá štika 1974
- Dlouhá míle 1974
- Dlouhý Honza 1974
Autorovy další knížky
| 2007 |  Smrt krásných srnců |
| 2004 | Jak jsem potkal ryby |
| 2013 | Zlatí úhoři |
| 2004 | Plná bedna šampaňského |
| 1989 | Výstup na Eiger |
Krásně to Ota Pavel napsal. Nádherný příběh, něžně napsaný a čte se sám.